Říká se, že první dojem je při setkání s cizím člověkem klíčový. Váš účes, úsměv, výraz očí, držení těla, stisk ruky, kadence kroku, tón hlasu a v poslední řadě také trochu toho, co skutečně říkáte – to vše se během prvních pár minut namixuje do směsi, jejíž příchuť nejspíš ucítíte pokaždé, když právě s tímhle člověkem znovu přijdete do styku. Přiznám se, že dřív jsem tomu tolik nevěřila. Dnes, po letech stále se opakujících zkušeností, už tomu věřím.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem přišla na to, jak na lidi působím. Poprvé mi to na rovinu řekl kolega průvodce v muzeu. „Vypadáš inteligentně,“ pravil tehdy bez ironie a já jsem se zarazila. Co to vůbec znamená? Inteligentně můžu mluvit nebo znít, ale vypadat? To přece není možné. Červíček pochybnosti už se ale pustil do svého chutného sousta. Začala jsem si víc všímat, jak na mě lidé reagují, a po letech jsem musela uznat, že kolega měl pravdu. Ať už to znamenalo cokoli, vypadala jsem inteligentně – nebo se tak aspoň všichni kolem mě chovali.
Největší sílu svého prvního dojmu jsem paradoxně pociťovala ve chvílích, kdy jsem plácala úplné nesmysly. Ve škatulce „ta chytrá“ jsem spočívala tak pevně, že když jsem si třeba spletla rok, provedlo moje okolí raději interpretační salto mortale, kterým mojí chybě dalo nějaký obzvlášť rafinovaný smysl, než aby připustilo, že jsem se jednoduše sekla. Při zkouškách i během přednášek se moji vyučující párkrát pustili do tak šíleně sofistikovaného výkladu nějaké mojí jednoduchoučké věty, že už jsem po těch pěti minutách zkrátka neměla srdce jim to vyvracet, a tak jsem jen kývala a usmívala se. Až když chyba opravdu bila do očí (například jsem místo bublifuk řekla hromosvod), dokázala se probojovat skrz bublinu sebenaplňujícího proroctví a ukázala se v pravém světle. Patrně jako výjimka potvrzující pravidlo.
Přiznávám, že ani po těch deseti letech, které od výroku mého kolegy uběhly, stále nevím, co přesně to „vypadat inteligentně“ vlastně znamená. Vysoké čelo, křivé špičáky, přírodní hnědá barva vlasů? Těžko říct. Jisté je jen to, že to funguje. Naposledy předevčírem: procházeli jsme se s manželem v parku a proti nám šla holčička s maminkou. Věnovali jsme jim asi tolik pozornosti jako jiným náhodným kolemjdoucím, holčičku jsme ale očividně zaujali. Zcela neomylně na mě a mého černovlasého, brýlatého manžela ukázala prstem a nadšeným hláskem pravila: „Hele, mami, koukej – Harry Potter a Hermiona!“
Něco mi říká, že ji čeká zářná budoucnost.
Jsou-li křivé špičáky známkou inteligentního vzhledu, musím působit aspoň jako Einstein 😀 Okolí však, rozhodne-li se vzhled komentovat, zpravidla pronáší něco o upírech… (a případně o princeznách, pokud nemám drdol a jsou přítomny malé děti). Jen přemítám, jaký dojem by zanechávala nemrtvá Galadriel a doufám, že to tak špatné není 😀
Nemrtvá Galadriel, to je panečku námět na fanfikci! 😀 Každopádně Galadriel, mrtvá nebo nemrtvá, za mě zanechává dojem vždycky dobrý. Však je to taky moje nejoblíbenější postava 🙂
Hmmh, jeden špičák srovnaný úplně, druhý z větší části díky rovnátkům. Copak to asi vypovídá o mé inteligenci?? O_O 😀
Aspoň, že to vysoké čelo zůstalo netknuté. A vlasy. I když – stále jsou sice ještě hnědé, ale tu a tam se vkrádá osamocená stříbrná nitka…
Mimochodem, milá Hermiono, určitě se s tebou někdy stran kouzel poradím. 🙂
Nevím, nevím, jestli budu ta pravá na konzultaci kouzel! Ale jako každá správná Hermiona to kdyžtak samozřejmě dostuduji 🙂 A co se těch stříbrných nitek týče, nebude dlouho trvat a bude to u mě s tou hnědou jedna ku jedné. Takže těm zubům asi na kloub nepřijdu, ale minimálně ty vlasy ověříme 😀
Já myslím že „vypadat inteligentně“ znamená určitě kombinace ve výrazu, může jich být více různých a není to asi zcelavpostizitelne… První dojem „haló efekt“ působí tak silně, že se těžko i dlouhodobé vyvrací..
Ano, taky si myslím, že to bude ode všeho trochu. A vyvracet to, o to jsem se vlastně nikdy moc nepokoušela 😀
Chichi, si pamatuju, jak jsme s holkama v primě soupeřily, která je víc Hermiona 😄
A abys věděla, na mě taky působíš inteligentně! Vždycky mám u prvních vět mírnou paniku, že si píšu s paní doktorkou 😍 a to myslím jen pozitivně!
Vidíš, tohle soupeření mě úplně minulo a dohnalo mě to až na stará kolena 😀 A mezi námi – ty máš k té paní doktorce mnohem blíž než já 😉
Mám moc rád ty, kteří vypadají inteligentně a dokážou v mnoha pozitivních ohledech vyčnívat z davu. Jen se pak může snadno stát, že vůči těm, co vypadají méně inteligentně, zafungují jako bublifuk :-).
Vřelé díky za prodloužení života, tomu bublifuku se směju ještě po několika minutách! 😀
Kdybych o někom řekla, že vypadá inteligentně, pravděpodobně bych měla na mysli výraz obličeje a hlavně oči. Moje nadřízená o mě taky říká, že působím inteligentně, ale špičáky mám rovné upíří a vlasy platinově blond. Ale je pravda, že mám vysoké čelo… 😀
Vida, my to tu v komentářích ještě rozlouskneme! 🙂 Myslím, že nakonec ty oči a čelo budou asi opravdu hrát největší roli. Někdy mám pocit, že když se člověk snaží, tak v očích dokáže najít opravdu skoro všechno 🙂
Chytrý je ten, kdo nevyčnívá! Sice krysa, ale chytrá!
Tam už by to bylo skoro na volbu jiného adjektiva 🙂
Já dám také na první dobrou.
Není to vždy na 100%, ale ten instinkt a srdce se málokdy spletou.
Musela jsem třeba přehodnotit, ale většinou nijak výrazně.
Věk a zkušenost jsou dobrými rádci.
Budu pozdravovat Hermionu, čtu další díl 🙂
Hermiona děkuje a souhlasí 🙂 První dojem skutečně dokáže říct mnohé a nějak výrazně se splete spíš málokdy 🙂
Já spíš vypadám jak vrah, neumím se nějak tvářit 🙂
Myslím, že v prvním dojmu bude umění se nějak tvářit nakonec hrát vlastně docela malou roli, na to je tam přeci jen příliš mnoho dalších faktorů 🙂 Ale vypadat jako vrah má každopádně styl! 😀
To přirovnání v závěru mě dostalo 😀 A co se týče prvního dojmu, tak mě většinou zklamal a špatně jsem danou osobu odhadla. Třeba u kamarádky, kdy jsme se na základce nemusely a pak na střední jsme si padly do noty a kamarádíme spolu už dost dlouho i po střední 🙂 Podle mě se na první dojem spoléhat nedá, i když jak to tak vypadá, v tvém případě je to spíše naopak.
Myslím, že nejdůležitější je dát každému šanci, první dojem, neprvní dojem – protože co kdyby tak člověk propásnul krásné přátelství, o kterém píšeš? 🙂 To by byla věčná škoda!
Tak to máš štěstí 🙂 To se ti může hodit u pohovorů 🙂 Já nevypadám chytře, ale občas lidi překvapím .-) Třeba svým věkem 🙂
Heleď zrovna u těch pohovorů to z neznámých důvodů vůbec nefunguje. Velmi často mě z naprosto neprůhledných příčin odmítali, přestože osobní setkání bylo fajn a ukázka práce, kterou jsem vypracovala, je naprosto nadchla. Dodneška nevím, co bylo špatně.
Josu lidi, ktřeí holt působí inteligentně, a jsou lidi, kteří na první pohled ani ne, sama nevím, jestlid o nějaké kategorie spadám, možná jsem spíš zlatýř střed, protože zatím nikdo neměl ani tendenci ptát se mě na matice, ani mi nevysvětloval jedn plsu jedna jako pro blbečka. Nicméně třeba u své první češtinářky na gymplu jsem z nějakého důvodu zapůsobila prvním dojmem spisovatelky. Nevím proč, ale zafixovala si mě tak, a od té doby vždycky, když jsme se setkaly, se mě ptala, jestli píšu a kdy něco vydám. 😀 No tak píšu, no, nějaké trapné fantasy do šuplíku, ale to jí raději říkat nebudu.
To je ale moc krásný první dojem! Je ale teda ještě řádově obtížnější na uchopení než to „působit inteligentně“ 😀