O čištění komunikace

Když mi onehdy padlo oko na jistou dopravní značku, ani jsem se nepozastavila. Viděla jsem ji v životě už tolikrát, že se zdálo naprosto zbytečné jí věnovat byť milisekundu pozornosti. Navíc se mě stejně jako drtivá většina dopravních značek netýká, neboť auto nevlastním a tím pádem ho ani nepotřebuju nikam zaparkovat. Když jsem ovšem kolem zmíněné cedule procházela podruhé, zarazila jsem se. Možná že mi ta značka přeci jen má co říct?

„Čištění komunikace bude probíhat 6. 5.,“ hlásala doplňková tabulka pod zákazem zastavení. A já jsem se v tu chvíli sama sebe zeptala, jestli bychom náhodou, auto neauto, něco takového nepotřebovali čas od času všichni. Co kdyby dopravní služby příslušné cedule rozmístily po městě a znamenalo by to, že se v určený den a hodinu sejde celé sousedství a za přítomnosti mediátorů v oranžových vestách si pěkně to, co potřebují, od srdce vyříkají? „Víte, nelíbí se mi, jak vždycky v jedenáct večer mlátíte dveřma od domu,“ sdělovali by si třeba navzájem sousedi a dívali by se při tom jeden druhému zpříma do očí. „Co byste tedy od pana souseda potřeboval?“ tázal by se maník s přílbou na hlavě. A sousedi by si to všechno slušně pověděli, potřásli by si pravicemi a rozešli by se do svých domovů.

A což teprve kdyby to čištění probíhalo ještě o něco víc z gruntu – řekněme nějaký pořádný jarní úklid? Představuju si, jak příslušný pracovník technických služeb vystoupí z takového toho vozítka s kartáči na spodku a zahájí řeč k celému shromáždění: „Takže, panstvo, při konfliktu neříkáme žádné ‚ty nikdy‘ a ‚ty vždycky‘, to bychom se daleko nedostali. A pokud od kohokoli uslyšíte ‚po tom všem, co jsem pro tebe udělal nebo udělala‘, tak to pozor! To je ukázkové citové vydírání.“ A lidé by si dělali výpisky a hned na místě by si zkoušeli strategie efektivní komunikace. „Teď by mi pomohlo, kdybyste mě ještě deset minut nechali tohle dodělat a pak se vám budu moct plně věnovat, jo?“ Ano, výborně!

Následně by příslušný technický pracovník odjel, všichni by si zase mohli přeparkovat a vrátili by se k tomu, co měli rozděláno. A abychom nenarušovali zajeté zvyklosti přespříliš, čištění by klidně mohlo probíhat se stávající frekvencí. Konec konců všichni máme občas tendenci sklouzávat ke starým vzorcům a vždycky se můžeme naučit něco nového. No řekněte, nebylo by s takhle vygruntovanou komunikací na světě hned o něco příjemněji?