K tomu kalendáři jsem se dostala úplnou náhodou. Znáte to: „Heleď, dostali jsme hromadu kalendářů a taky máme dva úplně stejné, nechceš jeden?“ A tak jsem si ho vzala a postavila na psací stůĺ, pěkně tak, abych na něj neustále viděla. Myslela jsem si, že to bude prostě hezká dekorace, která mi trochu pomůže v orientaci časem a prostorem, ale po pár dnech jsem si uvědomila, že na mě má ten kalendář daleko větší vliv, než jsem si myslela. Asi začnu být fanda stolních kalendářů.
Jak se tak občas zadívám do těch čísílek, dojde mi totiž, kolik času mám. Že měsíc je vlastně hrozně dlouhá doba a že až do včerejška tam byl pořád ten první. Teprve první! Mívám tendenci leden tak trochu vypouštět, protože je zkouškové a jinak se do něj celkem nic nevejde, ale když na mě takhle kouká z kalendáře, tak to najednou nejde. První měsíc v roce. Když ho prošustruješ, nikdy se ti nevrátí. Máš šanci v něm spoustu věcí udělat, spoustu věcí změnit a je první, s příchutí sladkého nového začátku. S dneškem je ten pocit ještě palčivější, protože mě čeká posvátná chvíle, kdy kalendář otočím a tak za tím prvním obrázkem udělám definitivní tečku. A přede mnou bude další měsíc. Druhý. Stále zimní a o něco kratší, než je obvyklé. Ale pořád neobyčejně dlouhý. Takového času! A to pořád tvrdíme, že žádný nemáme. A přitom ho často jen nevěnujeme tomu důležitému. Tolik času, tolik příležitostí, tolik možností. Tají se mi z toho dech.
Tak snad to všechno nepromrhám.
Nikdy jsem nebyla příznivkyní "organizace času", plánů, atp. Jsem spíše dítě Chaosu 😉
Je ale fakt, že stolní kalendáříčky v sobě skrývají jistý druh kouzla – zvláště jsou-li hezky barevné a je v nich hodně obrázků… 😀
Pěkné zamyšlení nad docela obyčejnou věcí, kterou je kalendář. Super.
Mně se teď stalo něco podobného, když jsem si zapisoval údaje do nového diáře a zjistil jsem, že v jeden týden není vlastně "nic", respektive je čas připravovat hru. 🙂 To bylo skutečně takové kouzlo.
[1]: Tak tenhle je celkem normálně barevný a obrázků je tam, nevěřila bys, dvanáct! 😀 Ale vzhledem k tomu, že dokonalá organizace času je sousloví, které mému uchu zní více než libě, mi to určitě nevadí 🙂
[2]: Ano, přesně, kouzlo 🙂 A vůbec o nic menší tím, že snad pochází z "obyčejné" věci.