„Je to anglicky, tak to přece musí být něco skvělého.“ Takhle nějak to napsal před několika lety Václav Jamek do novin. Dnes to můžeme najít v jeho knize O patřičnosti v jazyce. Spolu s tím se mi vybavuje filosof Martin Heidegger a jeho výroky o tom, jak „básnicky bydlí člověk“ (to je přímo název knihy) a jak bydlíme a bytujeme v řeči. Aneb dvě aktuální a propíraná témata – domov a angličtina na blogu – se mi tu prolnula v jediné.
Mateřský jazyk je náš domov. Tvaruje naše myšlenky a naše vnímání světa. Angličanův svět je nenávratně jiný než ten Čechův. Angličan má slova, která Čech vůbec nemá a ani je nedokáže úplně pochopit, a obráceně. A všechna tahle slova, která nejdou dost dobře pochopit, vytvářejí anglický svět, který je zkrátka jiný než ten český, nehledě na to, jak moc dobře nás na gymnáziu anglicky naučili.
V jazyce bydlíme jako tělesné bytosti – to je jasné při jeho bližším zkoumání. Jazyk je nesmírně smyslový a orientovaný na naše vlastní tělo a jeho pozici v prostoru. Také je naivní a xenofobní a geocentrický. Slunce vychází a zachází. My jsme Slované (ti, co mají slovo), ti vedle jsou Němci (ti němí). Abstraktní myšlenky uchopujeme, slova drtíme mezi zuby, něco neskousneme a už vůbec to nestrávíme, případně to jde úplně mimo nás. Moje minulost už je za mnou, zatímco hrozba visí nade mnou, pocity jsou ve mně a leze to ze mě jako z chlupaté deky. Řeč je jako voda, plyne, stáčí se k něčemu, někdo jí pouští stavidla, jinému zase vyschne v hrdle. A my jsme jako nádoba, něčeho jsme plní a potřebujeme to ze sebe dostat, upustit páru. A co je nejpodivuhodnější? Vůbec si to neuvědomujeme.
Máme tendenci na svůj domov v řeči zapomínat. Skrz svou řeč jsme vrostlí do světa, připadá nám dokonale samozřejmá, přirozená a hodnotově neutrální. To je ale velký omyl! Řeč sama o sobě svět hodnotí a ukazuje nám, co z něj máme vnímat a jak. To, co nazveme „zemí“, Angličan rozpačitě vybírá mezi „land“, „earth“, „soil“, „floor“, „state“ a „country“ a možná i ještě něčím jiným. Když se ve svém domově dost dobře nevyznáme nebo si ho poničíme, tak to nějaký jiný jazyk nespraví. To, že se budeme učit anglicky už od školky, nám nebude celkem nic platné, jestliže to učení nebude podložené solidní znalostí mateřštiny. Jen na srovnání s mateřštinou se můžeme opravdu dobře naučit cizí jazyk – protože už víme, jak se na ten cizí domov dívat. Víme, že u nás máme v obýváku třeba židle, zatímco tady vidíme houpací křesla. Díky našim židlím si domyslíme, že se na ně taky sedá. Pakliže nevíme, že ve vlastním obýváku něco jako židle vůbec je, těžko si odvodíme, že si i na houpací křeslo můžeme sednout.
Angličtina je v současné době neobyčejně módní. Máme pocit, že anglicismy se nedají přeložit, protože bychom je tím ochudili. Často to není pravda – jen tím zastíráme vlastní neznalost jeho přesného významu, neboť kdo zná přesný význam, ten ho umí přeložit. Kdo ne, má pocit, že slovo přeložit nejde, protože žádné jiné slovo přeci nepokryje celý ten oblak významu, který ho zastírá. To tedy nepokryje. Zvlášť jestliže je ten oblak dán nesprávným používáním a nepochopením. Tak třeba slovo koncept. Dneska už znamená prakticky všechno, ale kdo ví, že původní význam toho slova je prostě a jednoduše pojem? Málokdo. A taky je to na něm vidět.
A tak se, prosím, rozhlédněme po vlastním obýváku a nebuďme zvědaví jenom na ty cizí. Vždyť ten náš je úplně zapomenutý a zaprášený a přitom úplně stejně zajímavý a fascinující jako ty ostatní.
Tentokrát úvahovější, což je super. Je to trochu složitější na sledování než tvůj běžný standard, ale i tak moc príma.
[1]: Díky za komentář! Snažila jsem se 😉
Určitě souhlasím se základní myšlenkou. Velmi snadno podceníme důležitost mateřštiny, ale ono se to později projeví, třeba právě neohraničenými oblaky významů slov nebo vachrlatou větnou stavbou.
Tleskám rozsáhlému výčtu výrazů v třetím odstavci. Připomíná mi některé Čapkovi články.
[3]: Potrefená husa se ozvala. Aneb ignoruj moje občasné pravopisné úlety:-)
[3]: Tak hrubka byla samozřejmě úmysl, o tom jsem ani na vteřinu nezapochybovala! Každopádně vachrlatá větná stavba je něco, na čem se nedostatečná jazyková výbava pozná snad vůbec nejvíc.
Souhlasím, hlavně s tím, že přeložit se dá většina věcí (jsou jazykové hříčky, co by se musely vymýšlet jinak a podobně, jasně) a že "se to nebude tak úderné" není pravda. Bude s vhodným překladem. Naopak mnohem méně to bude úderné, přečte-li si to nepřeložené ten, kdo ani neví, co to znamená. A ještě někdy v prvních letech blogování bych i já na půlku takových frází čučela a neřekly by mi vůbec nic, natož aby mi připadaly víc vhodné než překlad. A to jsem se za poslední rok napřekládala víc než dost, takže k tomu můžu něco říct.
Tohle je článek podle mého vkusu a já děkuji 🙂
Lidi jsou si sami sobě ufonem a je uplně jedno, jestli seš angličan, čech, nebo mongol.
To, jak je angličtina vidět neni ani tak o módě, jako o určitym posunu v jazyce. A na tom přece neni nic špatnýho. Prostě přirozenej vývoj, vždycky to tak bylo a i nadále bude. Kdyby ne, tak furt eště lezeme po stromech.
wow
such jazyky
so hejt
much angličtina
so mateřský jazyk
To nejspíš záleží na tom, jaký má člověk k danému jazyku postoj 🙂 Já třeba často přemýšlím anglicky, zdají se mi anglické sny a v budoucnu plánuji bydlet a studovat v UK, protože Angličtinu miluji a považuji ji za důležitou součást mého života 🙂 Tím však samozřejmě nechci nijak urážet češtinu, která je podle mě velmi zajímavá a pro cizince dokonce záhadná, jako většina slovanských jazyků 🙂
Ano, souhlasím!! Nedokázala bych to tak dobře rozepsat, takže ti za tohle patří dík!
Krásně napsané! Nemohu nesouhlasit 🙂
Žádný jazyk by nebyl jazykem, kdyby jej neovlivňovaly další. I v naší češtině najdeme bezpočet výrazů původem cizích. Kupříkladu všechna ta slova z němčiny – přece se teď nebudeme tvářit, že neobohatila naši slovní zásobu jenom proto, že jsme se "koukali do cizího obýváku". Jediný rozdíl je ten, že tehdy to bylo nedobrovolné.
Na používání anglicismů nevidím nic špatného, pokud to člověku připadá přirozené, tak proč by to mělo být špatně? Proč je nutné všechno dělit na moje a to tvoje, Čechovo a Angličanovo? Jak už padlo výše, jazyky se neustále vyvíjejí, mísí a prolínají. Přečtu-li si znovu třetí odstavec, vidím to jasně – ano, bydlíme v jazyce, ale každý ve svém. Pokud jsme odmala učeni angličtině, je naprosto logické, že se stane součástí toho našeho "domečku", našeho jazyka. A domeček každého z nás je originál. Nevím jak ty, ale já nechci bydlet v katalogovém domě, který diktuje Ústav pro jazyk český. Ráda se inspiruji cihlovým vzorem Angličanovy fasády a vůbec se za to nestydím.
Skvělý článek. Naprosto fantasticky napsáno. Hrozně se mi líbí to přirovnání jazyka k obýváku, něčemu, v čem žijeme a co bychom měli poznat, abychom mohli poznat jiné obýváky. Jen bych dodala, že čím víc zná člověk obýváků, tím víc chápe, jak moc podobné si jsou, i když všichni tvrdí, že ne.
K ostatním komentářům – myslím, že autorka nekritizuje přejímání z jiných jazyků. to že se jazyky navzájem ovlivňují, je přece naprosto přirozené a jasné.
Mám rád, když někdo ovládá jazyk, ať už je jakýkoli. Osobně dávám češtině přednost, prostě proto, že se "v ní" cítím nejlépe, a snažím se jí nejen ve svých textech nedělat velkou ostudu, ale občas si s ní i trošku hrát :-).
Angličtinu běžně pracovně používám, ale přesto mně vadí, když někdo anglická slova vkládá i tam, kde vůbec nejsou třeba, anebo používá otrocky přeložené fráze a vytvoří anglicismus v češtině – typickým příkladem je patvar "Měj hezký den" z anglického "Have a nice day".
Vedle slova "concept", které ale má větší počet významů, existuje řada anglických slov, která jich sice tolik nemají, ale od českého významu se značně liší, např. "actually" a "definitely". když to pak někdo motá obousměrně, vytváří nesmyslná spojení.
Obecně nesnáším, když někdo przní jakýkoli jazyk, ještě k tomu kvůli tomu, aby zněl víc cool. Že nemají lidi na blozích používat anglické výrazy tam, kde to není zapotřebí, kde je neumějí ani správně napsat a kde to prostě tudíž vůbec není cool, se snažím rozšiřovat už deset let. Ale stejně se vždycky najde někdo další, kdo prostě nemůže mít Galerii, musí mít Gallery (nebo nedejbože Galery), a komu Fotografie/Fotky nezní tak hustě jako My Photos (nebo nedejbože Fotos).
Nesouhlasím nicméně s tím, že by se všechno dalo přeložit, že by to neztrácelo údernost a podobně. Je spousta výrazů a spojení, která normálně nepřeložíš nebo ne ve stejném významu. Příklad za všechny – můj oblíbený vtip z Pulp Fiction, kde si to rodinka rajčat vykračuje po ulici a malé rajčátko zakopne a rozbije si nos. Rodiče ho pobídnou v originále "C'mon, catch up!", což doslova znamená "Tak pojď, dožeň nás!", ovšem pokud ten vtip říkáte, zároveň to zní jako "C'mon, ketchup!", tedy "Tak pojď, kečupe!", což má narážet na to, že když si rajče rozbije čumák, je z něj kečup.
Do češtiny tohle ale přeložit nelze, při zachování obou významů. V dabingu se tak spokojili pouze s přeložením jako "Tak pojď, kečupe!", což je jen způlky vtipné, spíš hloupé, a nikdo se tomu nezasměje.
Příkladů z různých filmů či seriálů je přitom bezpočet, stačí se podívat na Přátele nebo HIMYM, Dvě socky nebo cokoli jiného v originále. Tam, kde vtipy stojí na skvělém konverzačním humoru, narážkách a dvoj- a více-smyslech, jsou překladatelé v háji. Čeština je bohatý jazyk, angličtina je taky bohatý jazyk, pokud je chceme používat, měli bychom si dát tu práci si přinejmenším zjistit, co co znamená a jak se to píše, ale z bohaté vlastní zkušenosti vím, že jak přepneš mozek do AJ, máš to někdy těžké, až nemožné, přeložit, co se snažíš říct, do mateřštiny.
S přítelem žijeme převážně v zahraničí, a i když mluvíme spolu, častokrát používáme anglické výrazy, protože jsou prostě v dané chvíli mnohem použitelnější a smysluplnější než kdybychom se to snažili překládat.
Ale to by měl člověk prostě tak nějak sám cítit, kdy to fakt nejde a kdy je naopak fakt trapně zbytečné používat zahraniční výraz. Jako třeba když můj kamarád nebyl schopen říkat baterkám baterky a říkal jim "enerdžajzry", i když byly od úplně jiné značky.
Teda, stíhat tvoje myšlenkové pochody mi teda docela dalo práci. 😀 Je to zajímavě napsané a asi chápu, co jsi tím chtěla říct, jen si nejsem jistá, jestli tak docela souhlasím. Já mám češtinu ráda, je to hezký jazyk a jeho základy by měl znát každý náš občas, ale na druhou stranu se mi taky hrozně moc líbí angličtina a dovedu si představit žít v Anglii… Nemyslím si, že je vždy používání angličtiny na škodu, někdy to vypadá dobře. Ale faktem je, že mě štve nadměrné zasazování anglických výrazů do češtiny, hodně to vidím u dnešních puberťáků, mým bráchou počínaje. Ale tam to zase hodně bude kvůli facebooku, instagramu, počítačovým hrám a podobně…
Je to krásně napsané, akorát mi přijde, že si ve dvou odstavcích malinko protiřečíš. Nejprve řekneš, že každý jazyk má výrazivo, který druhý nechápe, a obráceně, a pak prohlásíš, že se dá přeložit všechno.
Jak říkala m., některé věci zkrátka nepřeložíš.
Například dnes mi sestra vyprávěla skvělý vtip: "Come over." "I'm coming over." "Let's stop using these walkie talkies in bed over."
To se do češtiny moc dobře přeložit nedá, nemyslíš? 🙂
Nicméně se mi líbí tvůj výběr výraziva. Úvaha se fakt skvěle čte. Trochu mi to připomíná knihu Čeština poklepem a poslechem. :3
Ještě jednou jsem si článek otevřela a zaujala mě jedna taková věc – každý druhý komentující má na svém blogu angličtinu buď hned v názvu, popiscích menu nebo alespoň v přezdívce. Heaven za všechny, všichni za jednoho [12]: 😀
Jenže slova nejsou jenom slova. Slova obsahují celý svět a ne vždy zamenají jen to, co je u nich napsáno ve výkladovém slovníku. Nejsou to jenom polena, která nahážeš na kupu. Jejich význam, váha, zabarvení a podstata se mění se slovosledem, kontextem, kombinací dalších slov…
Nikdy nedokážeš přeložit cizí jazyk dokonale. V tom spočívá jeho unikátnost. Je to jako úplně nový operační systém mozku.
A když je někdo schopen jazyky zkombinovat? Když užívá slov z jiného jazyka, aby lépe vyjádřil své pocity, nebo dokreslil popis? Není to vlastně vysvětlování s vynechanou opisovací částí?
Potřebuješ znát hrušku, abys jedla banán?
Pěkný článek, ale nesouhlasím s ním. Co třeba ten, kdo se na blogu zabývá tématem, které s angličtinou úzce souvisí? Já sám mám blog přepnutý do angličtiny, zabývám se tam americkým rapem a myslím si, že v češtině by můj blog lidé tolik neocenili. A proč se nepřibližovat tomu, co máme rádi, bez ohledu na takzvaný "domov"? Kdo nám vlastně diktuje, kde a v čem se máme cítit "doma"?
[17]: Je ale pořád rozdíl jazyková hříčka (ty se moc přeložit nedají obousměrně a u dabingu je nejlepší vymyslet podobnou a nesnažit se to překládat) a nějaká fráze, která v sobě žádnou víceznačnost nemá a dotyčný ji odmítá přeložit jen proto, že (co si myslím já) česká slova mu zní víc opotřebovaně, a tak se mu zdá, že to není dost úderné, nebo je prostě línej myslet. Zvlášť, když to má třeba doslovnej překlad s úplně stejným významem. A mnohem víc teda narážím na ten druhej případ.
[20]: Nu, angličtina v menu jen tak na jinak česky psaném blogu je blbost. Ostatně často se pod kritizujícím článkem najde plno komentářů se souhlasem, a když se pak rozklikne blog komentujícího, ukáže se, že tu věc dělá. Ale co se týče přezdívky nebo adresy, někteří k tomu mají příběh.
Buď ráda, že všichni nehuntujou po našimu. 😀
Dneska je "módní" angličtina, dřív byla všem podobně známá ruština, předtím němčina, francouzština nebo latina. A tyhle i další jazyky vždycky ovlivňovaly ten náš. Přijímání anglicismů není jen o módě, je to prostě přirozený vývoj. Kdybychom měli používat jen ryze česká slova, sami bychom se divili, jak málo nám z naší slovní zásoby zbylo.
Jen ať čeština přijímá anglicismy (nebo germanismy, rusismy, prostě cokoliv), znamená to, že žije.
Samozřejmě ale všeho s mírou, přehršel anglicismů v české větě zní komicky.
[20]: Já mám sice také anglický název, ale jen proto, že mišmaš kvůli háčkům neprošlo 🙂
Myslím si, že ve vztahu k rodnému jazyku se do určité míry odráží i vztah k sobě. Kdo má úctu k sobě, má úctu i ke svému rodnému jazyku.
Prijde mi že spoustu myšlenek, které chci říct se nedá vystihnout v češtině a tak je řeknu anglicky a naopak. Možná jsem "málo studovaná" možná jen používám angličtinu více nez češtinu. Od te doby, co jsem se přestěhovala do Londyna mluvím cesky jen se spolubydlící a jěste jednou kamarádkou a pisu si s dalšími dvěma lidmi online. Vše ostatní je angličtina. Přemýšlím uz prakticky jen anglicky. Kdyz mluvím s rodiči kolikrát ani nedokážu vyjádřit co myslím, protoze bych musela pouzit az moc anglických výrazu, kterým oni rozumět nebudou.
Jo jo, až časem jsem přišla na to, že anglická adresa není úplně to pravé ořechové, přestože mám blog i anglicky, ovšem jinde … Ale co už, chybami se člověk uč. O to horší, pokud je nechce přijmout či se z nich nepoučí 🙂 Příjemné čtení 🙂
Češtinu ovládám, nesnažím se za každou cenu být světová s angličtinou, ale čeština mi někdy prostě nějak nesedí, nechci jí jako mateřštinu, ani moje vlast mi nesedí, prostě sem asi nepatřím. Já bych to používání angličtiny zase tak neodsuzovala, pokud jí někdo ovládá perfektně a má k ní určitej vztah.
Pěkný článek, hezké myšlenky. Ale s některými v zásadě nesouhlasím.
Nemateřský jazyk může být také adoptivním rodičem, který je mnohem lepší, než rodič původní, se kterým si člověk nerozuměl =)
…a další připomínky v podobném duchu.
Moc díky všem za komentáře 🙂 Udělaly mi radost. A teď jednotlivě:
[6]: Úplně s tebou souhlasím. Navíc fráze nechaná v angličtině, která v ní znamená něco úplně obyčejného, v českém textu zpravidla udělá hrozně vznešený dojem (když už jí teda rozumíš), a už to samo o sobě je neadekvátní.
[7]: Děkuji za povzbudivý komentář, jsem ráda, že se článek líbil 🙂
[8]: To, že si lidi nerozumějí na jazyk nehledě, je pravda. Ale za to nemůže ten jazyk. Nesouhlasím ale, že cpaní angličtiny všude, kam to jde, je ten druh jazykového vývoje, bez kterého bychom byli ještě na stromech. Je rozdíl vytvořit si kvalitní jazyk, schopný vyjádřit všechno, co potřebujeme, nebo ho deformovat tím, že do něj cpeme něco cizího, s ním nekompatibilního (kupříkladu anglická syntax ve slovním spojení Sazka arena nikomu nevadí, Mucha medailonky už jsou děsivější a pečivo práce opravdu hrůzyplná).
[10]: Milovat angličtinu a používat ji správně – to zcela určitě nikomu neberu 🙂 Však mám také angličtinu ráda. Ale angličtinu skutečně anglickou, a ne onu "czenglish", kterou vidím (a hlavně slyším) všude kolem. Každému co jeho jest – tedy i češtině i angličtině. Když píšu česky, tak píšu česky a s angličtinou úplně stejně. A ne to cpát přes sebe a deformovat tím obojí, sdělení textu pak zejména.
[11]: Moc děkuji 🙂
[12]: Děkuji 🙂
[13]: Článek není o přejímkách a výpůjčkách z jazyků (ty byly, jsou a budou a je to dobře), ale o rozdílných jazykových světech. Bydlení v jazyce si nevybíráme. Až na pár bilingvích výjimek všichni bydlíme ve svojí mateřštině, ať už si to uvědomujeme, nebo ne (projevuje se to zejména tím, že ke slovům se nám v ní neváže v první řadě význam, ale prožitky – třeba že se stydíme říct nadávku a tak). Různé jazyky fungují různě. Flexivní a slovesná čeština oproti analytické angličtině opravdu dost jinak. A snažit se to míchat… to má zpravidla za následek zneschopnění obou míchaných jazyků. To není segregace, to je lingvistický fakt. Ale to, že bydlím v češtině, vůbec neznamená, že to bydlení je katalogové! Naopak: každý mluvíme svým vlastním idolektem, který si utváříme sami. Dva lidé pod sluncem nikdy nemají tu přesně stejnou slovní zásobu.
[14]: Moc děkuji za komentář! 🙂 Vskutku nekritizuji přejímaní z jiných jazyků a jsem moc ráda, že si toho někdo všiml 🙂
[15]: Ano, když někdo opravdu ovládá nějaký jazyk, je to radost! Díky za komentář 🙂
[16]: Ano, ano, mějte hezký den a "aktuálně", na ty jsem opravdu alergická. Není to věta ani česká, ani anglická. Aneb jak může skončit, když se někdo cítí příliš povznesen nad mateřský jazyk a jeho znalost. Tyhle příklady jsou vlastně ještě celkem nevinné, ale když pak vidím některé věty, co vlastně vůbec nejsou věty a naprosto nedávají smysl… tak to je velmi smutné.
[17]: Je pravda, že překládat slovní hříčky je pekelně těžké a mnohdy to prostě nejde. Ale normální slova a věty jdou prakticky vždycky. Byť tedy vždycky se něco někde ochudí, tak to bývá tak malé a vynahrazené třeba něčím jiným, že to nikdo ani nepozná. Ale enerdžajzry jsou teda fakt děsivé!
[18]: Mně nevadí angličtina, mně vadí, když angličtina kazí češtinu. A když se to se cpaním angličtiny do češtiny přežene, tak to prostě je problém. Jak píšeš, všeho moc škodí.
[19]: Nemyslím si, že se dá přeložit všechno. Ale myslím si, že spousta věcí, o kterých lidé říkají, že nejdou přeložit, se přeložit dá, a že se nepřekládají jen z pohodlnosti. Slovní hříčky jsou samozřejmě problém a skutečný oříšek pro každého překladatele. Každopádně děkuji za poklonu, přirovnání k Eisnerovi je mi jednou z největších poct, jaké mi kdo kdy vyslovil 🙂
[20]: Vtipný postřeh! Možná tu platí něco o potrefených husách 🙂 Anebo je prostě dneska angličtina už fakt úplně všude.
[21]: Přesně tak: slova obsahují celý svět. Hrušku k banánu určitě nepotřebuji, ale je třeba si uvědomit, že mateřský jazyk není něco ke konzumaci. Je to svět, do kterého jsme vrostli během dětství, svět, který jsme naučeni vnímat jako neutrální a objektivní, samozřejmý a normální. Mateřský jazyk nám v hlavně strukturuje způsob vnímání světa a v dítěti vytváří jazyková paradigmata, která později využije, až se bude učit cizí jazyky. Může se ho bez takových základů naučit kvalitně?
[22]: Nikdo nám nic nediktuje, už ale prostý fakt, že jako děti jsme vrostli do světa, který utváří čeština (který nám dnes přijde normální, objektivní a samozřejmý), nás určuje. Vést si blog komplet v angličtině a směrovaný k anglicky mluvícímu světu je naprosto legitimní. Nikoli však oba jazyky samoúčelně míchat a zneschopňovat vyjadřovací schopnosti obou.
[24]: Po našimu 😀 Tak to i docela ráda jsem, protože tomu bychom my, středočeši, asi těžko rozuměli 😀
[25]: Ryze česká slova? Nic takového prakticky neexistuje. I cihla nebo palačinka jsou přejímky. Článek ale nekritizuje přejímání slov, jako spíš zapomínání na to, že mateřština je významně určující pro naše vnímání a strukturování světa a na to bychom neměli zapomínat.
[27]: Velmi moudrý komentář! Vřelé díky za něj. Úplně souhlasím 🙂
[28]: Když člověk žije v jiném jazykovém společenství, tak se časem stane bilingvím. A pak už je to úplně jiný příběh 🙂
[29]: Je hezké, že ses tak poučila 🙂 Moc děkuji za komentář!
[30]: Mám pocit, že ti lidé, co angličtinu cpou všude, se vůbec nesnaží být světoví, ani angličtinu perfektně neovládají. Prostě je to jenom víc "cool"…
[31]: Nemateřský jazyk samozřejmě rodičem být může. Ale bilingvních lidí je skutečně velmi málo. Kolik lidí používá cizí jazyk tak, že se jim se slovy pojí primárně nikoli významy, ale prožitky (např. se stydí říct sprosté slovo atp.)? Velmi, velmi málo – jinak jsme všichni vrostlí primárně do svojí mateřštiny. Kdyby angličtinu všude míchali jen bilingvní lidé, nejspíš by si toho nikdo ani nevšiml.
Naprosto souhlasím.
Např. i viz můj blog
http://alka-fejetony.blog.cz/1510/hlaskujete-nebo-spelujete
A co teprve jak rodilí anglicky mluvící nechápou, proč jsme dojatí, když jsou naši sportovci na stupních vítězů a zpívají: "Kde bydlím? Kde bydlím?" 🙂
Nezbývá mi než podotknout: Ja, du bist richtig. 🙂
[6]:Občas jsem s překladem taky hrubě nespokojená a souhlasím s rčením v nadsázce:PŘEKLAD JE JAKO ŽENA, BUĎ JE KRÁSNÝ, PAK NENÍ VĚRNÝ, NEBO JE VĚRNÝ PAK NENÍ KRÁSNÝ…
Např. překlad pana Ant. Přibyla knihy Pan Kaplan má třídu rád, je vlastně nově napsaná knížka – a nádherná.
[8]: Řekla bych, že je to o účelném přejímání slov. Zatímco tady se zhusta přejímá zcela bezmyšlenkovitě a tedy zbytečně.
[15]: Já doufám, že už leta nedělám češtině moc velkou ostudu a taky na blogu se už snažím … 🙂
[16]:Mohu se vnutit se soukromým dotazem? Za "mne" se have a nice day používalo jako dobrý den jen v australské angličině; běžně se tohle řeklo někomu vteřinu předtím, než dostal pěstí… teď už to je "dobrý den" ?
A už mají anglicky mluvící nějaký výraz pro "dobrou chuť" nebo je to ještě pořád "bon apetit"? Ptám se Vás proto, že zřejmě víte, o čem píšete… Díky
[33]: Díky za komentář 🙂 To pořekadlo o překladu je půvabné a velmi přesné! No a k naší hymně – takový ten vtip s tím, jak žralok nesežere Čecha, protože bezdomovce nežere, zná snad každý 🙂
[34]: Děkuji 🙂