Lidé jsou jako andělé. Život je jako louka. Smrt je jako šmirkový papír přejíždějící po molitanovém parapetu. Že je vám to povědomé? Správně. Citáty, citáty, citáty – všude, kam se podíváš. Moudré, přemoudřelé. Oduševnělé, pravdivé, hluboké. Nebo ne?
Přiznala jsem se k tomu hned v titulku a přiznávám se k tomu znovu: citáty nemám ráda. V době, kdy jsem se začala víc zabývat filosofií, mi totiž došlo, jaké je to většinou zvěrstvo. Našla jsem tehdy citát od filosofa, o němž jsem psala bakalářku a s jehož dílem jsem tedy byla docela slušně obeznámená. Jak mi na citát padlo oko, bylo zle. Jednalo se o větu tvářící se děsně moudře, ale pro mě to byla prostě věta surově vyrvaná z kontextu. Věděla jsem, že tak, jak citát vyznívá, to můj filosofický miláček rozhodně nemyslel, protože to odporuje celému jeho snažení, a bylo mi jasné, že byť i jen zbytek odstavce tohle vyznění v každém případě vyvrací. Ten však v citátu nebyl, protože citáty jsou krátké.
Od té doby mám za to, že citáty jsou instantní moudrost pro lidi, kteří nemají chuť číst knihy (ty jsou moc dlouhé a moc komplikované), ale zároveň mají chuť vypadat, jako by je četli. Citáty mohou vyznívat hluboce, moudře a pravdivě – a že to tak jejich původní autor nemyslel, koho to zajímá. Nepopírám existenci citátů, které jsou hluboké, moudré a pravdivé (zpravidla proto, že to tak jejich autor myslel). Ale odvažuji se říct, že většina taková není. Většina je prostě jenom kus něčeho, namátkově a surově vytržený z kontextu.
Dnešní filipiku si dovolím zakončit, čtenář odpustí, svým oblíbeným citátem. Myslím, že by se měl skvít v záhlaví každé skvělé stránky s ještě skvělejšími citáty.
„Nevzdělaní lidé čtou rádi sbírky citátů.“ (Winston Churchill)
Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě od Rochefoucaulda- našla jsem jí před hodně lety u babičky v knihovně, hodně staré vydání a musela jsem si jí vzít. Toto je pro mě kniha výjimečná.
Ještě trochu přileji.. 😀 "Jsme hrdí na to, jak statečně snášíme rády osudu a zatím je to jen nedostatek odvahy vzepřít se jim."
Celkom ti v tom rozumiem. Som veľký fanúšik Oscara Wildea (no jo, filozof to nebol, ale ľudia radi citujú aj beletriu) a veľmi nerada sa pozerám na to, ako ľudia vytrhnú z nejakého jeho diela vetu, ktorú jeho postava vyslovila, podpíšu to Wildeovým menom a argumentujú, že to reprezentuje Wildeove presvedčenia.
Bullshit: 1) autor nemusí nutne súhlasiť s tým, čo vložil do úst svojej postave;
2) Wilde mal veľmi rád sarkazmus a satiru – bez kontextu sa to ale nedá uhádnuť a dochádza k mylnej interpretácii.
Každopádne, môj obľúbený citát nie je od Wildea, ale od Abrahama Lincolna: "Never všetkému, čo vidíš na internete." 😀
Já mám ráda citáty, kterým rozumím, odkud se přímo vzaly. Mám takovou malou osobní sbírku citátů z knih – přesněji tedy útržků – které mě zahřály na srdci.
Ale jinak mi některé citáty připadají takové cizí, připadá mi, že jejich opravdový význam mohu pouze tušit 🙂
To je takový velmi "výbušný" článek! 🙂 Napadá mě k tomu skvělá příhoda.
Jednou mi jedna dívka (to už je skoro pohádka!) poslala presentaci plnou výpovědí o lásce. Udělala obrovskou chybu a položila mi otázku: "Co si o tom myslíš?" A já pravdivě odpověděl, že jsem podobná moudra četl mockrát, že si některé ty citáty odporují, netvoří celek, a proto je to hloupě ploché, prázdné a nicneříkající, ač to třeba vypadá chytře. Pak mi řekla, že to nejsou citáty, že to celé napsala sama ze sebe, jak to cítí, a že ji to uráží. Marné byly snahy vysvětlit, že urazit jsem ji nechtěl, ani nechci, ale na svém si musím trvat. Takže jsem arogantní chladný blbec bez špetky empatie. Dopisování skončilo.
Na závěr snad jen k příhodě dodám, že nejsem žádné poleno a samozřejmě mi bylo jasné, že ji odpověď přinejmenším mírně rozlítí, ale kdo se moc ptá, moc se dozví.
Citáty uznávám snad jen od několika osob – od matky Terezy, Paula Coelha, Jana Wericha, Alberta Einsteina a tebou již zmíněného Churchilla…
Jen málokomu se daří shrnout důležité myšlenky do pár slov, aniž by se jejich význam nějak pokřivil. Toto se daří jen opravdovým mistrům – většina citátů vážně stojí za nic. 😉
[4]: Koukám, že kolega je romantik! 😀 Ale pobavil si mě svou historkou… 🙂
[5]: Snad by mě někdo nazval romantikem i s menší ironií, jakkoliv je tu teď oprávněná, ale na případném mazání medu kolem pusy není romantického vůbec nic. Romantické může být například dát dívce, která nemá ráda řezané kupované průmyslové květiny květinu z papíru nebo třeba každý den psát několik hodin dlouhé dopisy (např. šest listů) klidně až pozdě do noci nebo klidně baštit musli při svíčkách v rybářském srubu, když je všude tma a nikde široko daleko není ani jediné jiné světélko atd… no a nebo zkrátka mluvení pravdy i tehdy, když se to nehodí: je mnohem romantičtější ten příběh, kde muž jedná správně a čestně, ač tak může (i přes dobrý úmysl) ženě zprvu ublížit, aby nakonec našli společné štěstí, než příběh o podlézavém "romantikovi", který si předně hlídá jemné a lichotivé verše dláždící cestu hluboko pod sukni…
Ale kdo ví, třeba to mám celé pomotané. :-))
K tématu mě snad ještě napadá, že hezká je v článku hlavně myšlenka, že dobré jsou ty citáty, které jsou věrné smyslu původního textu a nedeformují ho. Takže ani nejde o to, kdo to napsal či řekl. Hlavní je umět tam něco dobře vybrat nebo to použít.
Já ráda něco nemám tajně ráda, a pak si od někoho přečtu proč, abych to sama nemusela psát. Dík! 😀
Citáty samy o sobě neublíží. Ono mnohdy stačí dát stupidní větu do uvozovek, pod to jméno a za to nějaké dramatické pozadí. Horší jsou ti lidi, co se jimi ohání.
[1]: Opravdu kruté 😀 Kniha každopádně zní fakt dobře (už jenom pro to obskurní francouzské jméno jejího autora!) 🙂 Škoda že jsem na žádnou takovou neměla kliku 🙂
[2]: Ano, Oscara Wildea mám také moc ráda! A zrovna u něj brát něco z úst jeho postavám je vysloveně barbarství, protože tam má leckde ironie skoro víc než normálního jazyka! Každopádně Lincolnův citát mě úplně dojal 😀 Díky za něj!
[3]: Já mám pocit, že spousta citátů je prostě jenom hrozně tvrďácky se tvářící banalita. A takové mě tedy na srdci nezahřejí. Ale když se zahřátí povede, tak je to super 🙂
[4]: [6]: Pěkná příhoda 😀 Tak nějak mi k tobě velice sedí 😀 A ano, jestliže bereme jako vzor romantičnosti třeba pana Darcyho (a to teda bereme), tak pravdu díš 🙂
[5]: Ano, jen opravdovým mistrům. A těch je opravdu veeeelmi málo. A tak si užíváme obřího množství strašných banalit, co se tváří kdovíjak. Ještě že máme toho Churchilla 😀
[7]: Jo, lidi, kteří se citátem začnou ohánět jako sečnou zbraní, to je zlé. A stupidní věty na dramatickém pozadí – to je přesně ono, co jsem při psaní článku měla na mysli 😀
fajn blog, zvu tě na svůj
[2]: Jejda…Abraham Lincoln už znal internet? Copak to je? Netaháš lidi za fusekli???:o)
Žil v této době: (12. února 1809 – 15. dubna 1865) byl 16. prezident USA (v letech 1861 – 1865) a první prezident z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy.
[11]: Když se vtip vysvětluje, vždycky se tím trochu zkazí… :o(
[12]: To měl být vtip- tak pardon, bylo mi to trochu divné, ale spíš jsem myslela, že to je chyták, kterým zkoušíš, jestli si toho někdo všimne. Tož jsem udělala chytrou, no nebo spíš všímavou. To je také dobré ne? Je vidět jestli lidi čtou i komentáře a ne jen článek.:o)
Víš, co by byl dobrej nápad? Kdyby každej vložil svůj oblíbenej citát pod článek, kterej je odsuzuje, to by bylo to pravý, to pravý absurdní divadlo. Ok, já vkládám! 😀
"Ano, jsem přesně takový jako postavy v mých knihách. Jsem tvrdý chlapík a je o mně známo, že dokážu holýma rukama přepůlit rohlík." [Chandler]
Já žádný oblíbený citát nemám a souhlasím s Tebou. Kolem mě se to jimi jen hýří, hlavně těmi různými motivačními, které ale leckdy jen hezky zní a smysl nemají vůbec žádný…
Rovnako ako ty neobľubujem výroky. Nie kvôli štúdiu filozofie, ale literatúry. Citáty sú prázdne (ako si už napísala), bez kontextu strácajú problémovosť.
K tomu "citátu" o smrti mi prišlo na myseľ, aký je to nezmysel. Reálne by mali zainteresovane o smrti (aký je to pocit, keď umrieš) písať/hovoriť len tí, ktorí si ju zažili, nie tí, ktorí ju videli alebo počuli o nej.
Mám ráda někteté citáty, ald musím s tebou souhlasit. Spoustu plytkých citátů sdílejí lidi na FB a tvoří z toho svoji životní filozofii. I tady na blozích na takové články začínám být alergická a už je ani nerozklikávám. Čím více jich přečtu, tim hloupější mi přijdou.
Heh, citáty nemam ráda, nepoužívam a žádné ani zpaměti neznám, jsou k ničemu. Nejvíc mě to štvalo kdysi při tvorbě půlnočních novin. Osobní motto… a každej tam napsal nějakej připitomnělej, milionkrát omletej, vožužlanej, zmuchlanej a střevama prolezlej citát a přitom by ho sotva dokázal rozebrat, vysvětlit nebo vůbec říct, že podle něj opravdu žije. Tak jsem tam prdla, že mé osobní motto: Motto je jedna blbá věta, kterou se stejně nikdo neřídí a nikoho nezajímá. Takový vztah mám k citátům. Navíc na tyhle hluboký motivační bláboly fakt nemám, já jsem založením spíš ironický až sarkastický člověk a když už, tak to u mě vyhrává něco vtipnýho. Ale musí to člověk vymyslet sám, ono zase není takovej problém vymyslet hlášku.
Nemyslím, že jde o instantní moudrost, spíš jaks psala – lidi raději čtou jednu větu, než celou knihu, kde by našli tu myšlenku zformovanou.
Mnohem víc mi třeba vadí přiřazování jednoho výroku k různým autorům. Pak se to zažije a je všem jedno, jestli to byl Voltaire, Wild nebo Churchill, ne tak kdo nějaký Voltaire, Wild nebo Churchill byli.
Mě otravují jen citáty o lásce 😀
A přiznám se, že nejvíc mě teď zajímá, kdo je tvůj filozofický miláček. Kdo? Prosím prosím 😀
(A úplně naposled, jakožto milovník češtiny: ,,Citát by se měl skvět v každém záhlaví")
[6]: Strašně moc mi připomínáš mého muže. Je podobného založení, dokonce se i podobně vyjadřuje… Takoví lidé jsou vzácní, jen je občas těžké je ocenit. 😀
[7]: Nemohla jsem si nevzpomenout na tetu Kateřinu. To je ten typický příklad!
Ale ač se tvářím jako veliký intelektuál (a s hlavní myšlenkou článku – tedy nepřekrucování, vytrhávání z kontextu atd. – souhlasím), stejně mám pro tuto "instantní" moudrosti v podobě aforismů a jiných zkratkovitých výpovědí s pointou slabost. 😉
A přesně proto jsem stvořila článek, jak to autor s citáty vlastně doopravdy myslel 😀 http://www.holidaycat.cz/citaty-o-kockach-trochu-jinak-aneb-jak-hemingway-myslel-ve-skutecnosti/
Nad větou "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky" jsem se durdila zase já celkem nedávno. Není to tak úplně citát, ale je to ze stejného soudku 🙂 .
Tak ako existuje veľké množstvo rôznych kníh, tak existuje aj veľké množstvo rôznych citátov. Väčšinou sedím nad knihami s ceruzkou v ruke, aby som v nej mohla zachytiť momenty, ktoré ma zaujmú alebo pri ktorých mám pocit, že tu mi autor chcel niečo odkázať. Citáty rada "zbieram" a vkladám ich pred kapitoly svojho príbehu, niekedy ako posolstvo inokedy len na dotváranie atmosféry. Motivačné citáty mám tiež rada, ale sem by som ich asi nepoužila, snažím sa používať iba citáty z kníh, ktoré som sama prečítala. … ale niekedy to ani nepovažujem za potrebné 🙂 Citáty "instatnej múdrosti" …zväčša vyznievajú tak ako si ich opísala a ja úplne chápem tvoju rozhorčenosť 🙂 Inak, nemyslím, že je potrebné vedieť, ako autor daný citát myslel, v mnohom sú ako básne a každý človek v nich vie nájsť niečo iné. Istým spôsobom je to úžasné 🙂
Nejlepší jsou stránky s cintáty na asku, nejlépe s Mimoni. Jsou ovšem i na Fb.
Osobně upřednostňuji cintáty typu "You inspire my inner serial killer", Chewbaccowa moudra a starou latinskou klasiku z českých luhů a hájů: "Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje", to mne vždy naplní pochopením vůči světu.
Dobrý den. Jsem mutant z planety Sheredos. Jsem zoufalý kus hovna, který nikdy nic nedokázal, nikdy neměl kamarády, ani holku. Jsem ten nejpanicovatější panic ze všech paniců. Potřebuji, aby se někdo podíval na mé stránky. Abych měl alespoň nějakou návštěvnost a abych si připadal, jako že jsem alespoň něco v tom svém životě dokázal. Pokud mi někdo v komentáři polituje moji těžkou situaci, tak tím lépe!
Sice je to reklama, ale alespoň jsem upřímnej ne? A to se cení! Taky bych mohl předstírat, že ve skutečnosti chci jen okomentovat nějaký článek a pak někam "nenápadně" podstrčit odkaz na svůj blogís.
Pro mě je ideálním citátem: "Nemůžene zabíjet stejnou rukou, kterou píšeme básně." A tohle jsem ulovila kdesi v hloubkách Šrámkova Stříbrného větru. Sbohem ostatní zneužívané věty chudáků inteligentních lidí, já mám svoje metafory. Ale mnoha citátům dávám za pravdu, to se musí nechat.
Na tom něco bude, i když si neumím představit, že by někdo v diskuzi na dané téma házel jeden nesouvislý citát za druhým a nevypadal by při tom jako trouba. 😀 🙂
Já zase upřímně umírám z takových těch popisků, co si spousta malých holek dává k fotkám na facebooku, typu "Můj život, moje story, nelíbí? Tak to sorry!" 😀 Vím, že to není tak úplně citát, jako spíš jistý druh nákazy kolující po internetu, ale chápete. Některé citáty snad ani nejsou špatné, ale vidět jednu a tu samou myšlenku všude a dokola postrádá smysl.
[27]: Ten je opravdu nádherný 🙂
"Skutečné životní štěstí spočívá ve šňupání koksu ze zadku nahý děvky." – Dalajláma
Já osobně citáty ani nečtu.Mám oblíbené jenom dva a jeden z nich zní: "Mějte dobrou náladu. Vaše problémy sice nevyřeší,ale naštve tolik lidí,že stojí za to si ji užít."
Tenhle známý citát od Wericha (myslím) mě motivuje hlavně k té dobré náladě. To protože ráda štvu lidi.
Taky naprosto miluju citace postav z Harryho Pottera,hlavně od Lupina:
"Je to síla vlastního přesvědčení,která rozhoduje o úspěchu,a ne počet následovníků."
[14]: Jo, to by bylo opravdu krásné absurdní drama 😀 Díky za příspěvek k němu 😉
[15]: Přesně. Ne že by tedy motivační citáty neměly i nějakou pozitivní roli, ale čeho je moc…
[16]: Jo, přesně. Myslím, že studium literatury dovede člověka k mnoha podobným závěrům jako studium filosofie 🙂 A to s těmi citáty o smrti je dost trefný postřeh 🙂
[17]: To je bohužel to riziko, se kterým člověk čte většinu článků, které se vztahují k jednomu tématu… moc dobře to znám.
[18]: Vtipná historka! Tvůj popis mott tvých spolužáků mě opravdu rozsekal 😀 Myslím, že tvůj příspěvek musel být pro čtenáře opravdu osvěžujícím douškem 😀
[19]: Jo, no, rozsekání děl chudáků autorů na citáty, to je skoro jako taková posmrtná kastrace daného díla… a tím i autora.
[20]: Můj filosofický miláček je Sören Kierkegaard 🙂 Byl to takový trhlý Dán z první poloviny 19. století, později brán jako zakladatel existencialismu, a myslím, že vystihl svým dílem opravdu mnohé.
[21]: Určitě neříkám, že všechny citáty jsou blbé, stačí relativně málo a aforismus či citát může být opravdu dobrý… ale i toto málo jim žalostně často chybí. Teta Kateřina toho je opravdu zářným příkladem 😀
[22]: Pěkné 😀
[23]: Tak to je zrovna jeden z těch, které jsou, myslím, opravdu dobré – protože jako takhle krátký už byl vytvořený. Máme ráda Hérakleita 🙂
[24]: Je pravda, že pojetí citátů jako básní v sobě má určitě romantické kouzlo. Ale moje filosofická já prostě neunese, když se autor daných řádků prostě odsune stranou a jeho výtvor se stane prostředkem nekonečných interpretací… zvlášť když byla jeho původní myšlenka jasná.
[25]: Půvabné 😀 Zvlášť Chewbaccova moudra opravdu dokážou otevřít oči 😀
[26]: Jo, jsi alespoň upřímný a to se cení 🙂 Někdy ale přeci jen trocha společenského předstírání neuškodí.
[27]: Krásné 🙂
[28]: Tak kdyby to dělal s dostatečnou grácií… 🙂
[29]: Jo, no, tak to je přesně to, co mi vadí 😀 Kdyby to mělo aspoň nějaký dopad na jejich život, ale nemůžu si pomoct, to je prostě jenom a jenom póza…
[30]: 😀
[31]: Já osobně bych je nečetla taky, ale bohužel jsou na to příliš všudypřítomné a člověk zkrátka někdy ty oči zavřít nestihne 😀
Mám doma knížku, která je sbírkou citátů Winstona Churchilla. A to jsou tak drasticky pravdivé citáty a svou pravdivostí neskutečně vtipné, že jsem si téměř jistá tím, že je tak autor skutečně myslel. Byl pověstný svou drtivou upřímností. Nechci tím tvrdit, že citáty jsou dobré nebo špatné… ale zkrátka bych to neházela do jednoho pytle. Některé citáty jsou takového rázu, že nelze, aby je tak ten, co je pronesl, nemyslel tak, jak vyznívají. A ano, možná, že citáty jsou hlavně pro lidi, kteří jsou líní číst knihy a tak vůbec, ale s některými se lidé ztotožňují z pochopitelných důvodů a slouží jako nástroje ve chvíli, kdy má dotyčný pocit, že daný citát naprosto vystihuje jeho životní postoj. Tak proč ne? Nejlepší přístup je podle mě ten, když člověk přečte knížku a z té si odnese nějaký ten citát… sám, s kontextem, který zná, protože na co číst knihy, když si z nich pak člověk nic neodnese? Jeden z mých oblíbených citátů třeba pochází z knížky Stařec a moře. "Člověk nebyl stvořen pro porážku. Člověka je možno zničit, ale ne porazit." Citáty jsou možná instantní moudrost… ale když si tu moudrost, která v mnohých z nich je, někdo vezme k srdci a porozumí jim, tak na tom podle mě nic špatného není. Co mi vadí je, že se z citátů stala hrozná móda… a když mi na fejsbůčku dennodenně vyskakují selfíčka a u nich hrozně hlubokomyslné citáty o životě, tak se mi chce zvracet 😀
[33]: Díky za obsáhlý komentář! Myslím, že jsi v něm vystihla mnohé z toho, co je naznačeno v článku. Nechtěla jsem všechny citáty hodit do jednoho pytle, ale přiznejme si to, většinu teda ano. Kniha citátů od Winstona Churchilla musí být opravdu skvělá 🙂 Mě si dostal jen tím jedním, který znám… když ale každopádně celkem jakýkoli citát někomu pomáhá k něčemu dobrému, ani slovo proti tomu. Jen se při tom může občas náhodnému pozorovateli zvednout onen žaludek…