Osud tomu chtěl, že se během posledního měsíce pořád tak trochu stěhuji. Lépe řečeno: převážím stále nějaké věci z jednoho koutu Prahy do jiného koutu Prahy. Většina těchto převozů proběhla autobusem a po daných zážitcích se nemohu nepodělit o svoje překvapení nad stupiditou některých spolucestujících.
Pražské autobusy jsou koncipované tak, aby si tam našla svoje každá potenciální skupina cestujících. Je tam místo pro kočárky, vozíčkáře, důchodce i ty, kteří si mohou dovolit jako srnky vyběhnout pár schodů. A dokonce je tam i místo, kam si můžete odložit nějakou větší bagáž, kterou s sebou táhnete, protože se třeba stěhujete, že. Pokud ovšem máte inteligentní spolucestující.
Táhli jsme veliké ikeácké tašky, očividně plné nejrůznějších věcí (z jedné například čouhala kvetoucí orchidej), a chtěli jsme si je odložit na místo, kde na to je určené místo. Na tomto místě však stál pán, a to tak, aby ho zabral úplně celé, a zcela nepokrytě se na nás koukal – po celou dobu, co jsme nastupovali. Stál tam spolu s paní, blbě na nás koukal a nepohnul se ani o centimetr. Stáli jsme tedy jako tvrdá y takřka ve dveřích a bránili cestujícím vystoupit. Autobus byl navíc skoro prázdný, takže si daná dvojka mohla sednout na rozdíl od nás kamkoli. Když jsme přestoupili na jiný bus, čekal nás úplně stejný problém, jen ten pán byl sám. Stál tam, zabíral celé místo, které za normálních okolností zabere kočárek i s maminkou, a – opět – akorát blbě koukal. Třetí historka se odehrála na cestě do Řecka, kdy jsme opět stáli s kufry ve dveřích, zatímco na místě, kde bychom si mohli odložit, seděla slečna a koukala do mobilu a ob jedno místo (!) seděl pán; tentokrát nás oba velmi okázale ignorovali.
Jsem člověk milý a příjemný. Ale jestli se mi něco podobného stane v dohledné době ještě jednou, tak se asi neudržím a prostě položím danému chápavci svoje zadazadlo na nohu. A protože jsem člověk milý a příjemný, tak se přitom hezky usměju a daného cestujícího klidně v několika světových jazycích informuji, že jsem si jen dala zavazadlo na místo k tomu určené.
No jo, někteří lidi jsou prostě hloupí :-/
Já bych ty dotyčné slušně požádala, aby mě na místo pro zavazadla větších rozměrů pustili. Věřím, že by tak učinili – možná ne všichni, ale někteří určitě ano. Možná to těm lidem vůbec nedošlo. Mě pro změnu vytáčí v MHD batůžkáři, kterým nedochází, že ten jejich batoh, zůstane-li na zádech, zabírá v podstatě prostor, jako další dospělý člověk. A ještě víc mi vadí ti, kteří páchnou. Dokážu to pochopit v horkých dnech, kdy se zpotíme všichni, ale když někdo smrdí jako nemocný osel v chladných dnech, tak raději vystoupím a počkám si na další tramvaj, či autobus.
MHD jsou doslova zlo a to obzvlášť teď v letních měsících. Setkala jsem se už s tolika případy, kdy mě nezbývalo nic jiného, než na ty lidi vyjet a to nejsem konfliktní typ.
Ale co je moc, to je moc…
Jo, pri stehovani bez auta to byva zajimave. Ja si vzpominam, jak jsme si koupili velky sedaci pytel a vezli ho pres cele mesto. Doted se pri pohledu na fotografie musim smat, sedim vedle zastavky na pytli a z ruzoveho batohu mi couha porek 😀
To mi povídej, já teď přes prázdniny jezdím téměř každý den dvakrát (tam a zpátky, pochopitelně) do práce a úplně mi těch dvacet minut jízdy stačí. To, co tam občas poslouchám a zažiju, je fakt neuvěřitelný. A to nejezdím Prahou ani žádným takovým velkoměstem.
[1]: To teda fakt!
[2]: Je pravda, že to jsme nevyzkoušeli a přitom je to to nejrozumnější, co se dá dělat. Asi nějaký stěhovací zkrat či co 😀 Jejky, batůžkář v MHD, to někdy bývám! Tak příště se nad sebou zamyslím 😉
[3]: Já právě tak hrozné zkušenosti nemám – zpravidla je všechno ok, tedy může se stát nějaký exces, ale to bývají výjimky. Až tímhle můj postoj k MHD mírně zhořkl…
[4]: Sedací pytel 😀 To teda muselo být něco, doufám, že si v dohledné době nic takového nepořídím 😀 (Pórek a pytel dohromady byly asi jen náhodně, že? Jinou souvislost opravdu nevidím :-D)
[5]: Ono v menších městech to může být naopak mnohem horší než v Praze, protože zatímco v Praze tím MHD jezdí opravdu každý druhý, tak v menších městech je vyhrazeno pro, řekněme, specifičtější skupiny obyvatel a to nemusí vždycky sekat dobrotu…
Muselo to být nepříjemné, to věřím. Jednou jsem taky takhle jela z IKEA a protože nevlastním řidičák ani auto, musela jsem to vzít MHD. Samozřejmě se mi s plnými taškami stalo úplně to samé. Snad to stěhování zvládneš bez dalších větších komplikací 😉
MHD je zážitek absolutně vždycky a to se mu snažím vyhýbat, jak jen to jde. Ale ne vždycky to jde. Hrozně mě pobavila představa, jak v několika světových jazycích postupně vysvětluješ, proč a co a jak 😀 to bych chtěla vidět 😀
[7]: Koukám, že je to opravdu jev obecný a běžně rozšířený. Ach jo. Každý by si to měl povinně aspoň jednou zkusit, aby byl napříště chápavější! Každopádně děkuji, nejhorší mám za sebou, takže teď už to bude ok 🙂
[8]: Mně právě až do tohohle stěhování MHD přišlo většinou úplně v pohodě. Říkala jsem si, co všichni mají, že se stane nějaký exces jen výjimečně… a ono stačí mít trochu větší tašku. Sice jsem ráda, že tě představa vysvětlování pobavila, ale upřímně řečeno, doufám, že na to nedojde 😀 Díky za komentář 🙂
Tak to velký obdiv určený tvým nervům! Ty moje by povolili hned po tom přestupu. 🙂
Já jsem tedy drzý vesničan a čučícího i nečučícího pasažéra bych odkázala ihned na jiné místo – nejprve slušně, avšak nebyla-li by jeho reakce adekvátní tónu mé žádosti, intenzita by se ihned počala zvyšovat… 😀
[10]: My jsme se prozatím spokojili jenom s tím, že jsme si lehce zanadávali, ale pravda je, že o moc déle bychom to už asi tak potichu nevydrželi 😀