Inspirace k tomuto článku ke mně, abych tak řekla, přišla sama od sebe a zcela bez pozvání. Je to tak: spolu se slušnou dávkou virů jsem ulehla do postele a od včerejška nedělám celkem nic jiného. A to by bylo, aby mě k tomu zase nenapadlo něco, co by vydalo na článek.
Je tomu zhruba rok, co jsem četla skvělou knihu o psychosomatice, kterou od té doby všem doporučuji (Jan Hnízdil: Mým marodům). Měla by to být skutečně povinná četba, neboť je velmi cenným náhledem na nemoc. Nebere nemoc jen jako útok nepřátelských zelených minipotvůrek s deseti nohama, kladivem a špičatými zuby. Ne, bere nemoc jako laskavé napomenutí, kterým nám naše tělo dává najevo, že s ním nezacházíme tak, jak bychom měli. Bolení zad, migrény, různé syndromy, úzkosti a poruchy imunity, nad kterými tradiční medicína zpravidla bezmocně krčí rameny, jsou přesně takovými signály. Tělo nám říká: už nemůžu, přetěžuješ mě. Ať už to přetěžování znamená práci čtrnáct hodin denně a strašlivě moc stresu, deset dětí a nemožný manžel k tomu, špatný vztah s rodiči nebo cokoli jiného.
Jaká je cesta k uzdravení? Těžká. Jsme zvyklí zajít k doktorovi, následně do lékárny, polknout prášky a pokračovat v životě tak jako doposud. To nám čím dál dokonalejší prášky umožňují. Jenže jediný důsledek toho, že budeme například pořád brát analgetika typu Ibalgin, je ten (tedy kromě zničeného žaludku), že příčina našich potíží může nerušeně pokračovat v rozletu. Za nějaký ten pátek nás tedy čeká repríza, a to pravděpodobně s ještě většími grády.
Svoje ležení v posteli si tedy užívám. Díky za tu zprávu. Zařídila jsem se podle toho.
A dobře (v posteli) děláš. 🙂 Moc hezky popsané – je tam vše podstatné.
[1]: Děkuji 🙂
[2]: Hmmh… Koukám, že dobře napsaná pravda, co není cestou pohodlnosti, neoslovila? :-/
[3]: Tady zjevně ne, ale na blogovém facebooku měl článek úplně největší ohlas ze všech článků, co tam jsou 🙂
[4]: Fakt takovej rozdíl? Tak to je dobré vědět. 😉 Kdyby se mi ten fb jenom líbil víc. Už svou podstatou mě to tak odstrašuje… Jenže už vím, že taky dokáže prokázat rychlé služby. 🙂
[5]: Ano. Zpravidla to tak nebývá a větší ohlas článek mívá tady, tohle je čestná výjimka. To, že Facebook odstrašuje, úplně chápu, sama jsem si ho založila, až když nebylo zbytí – a doteď ho nemám ráda. Ale je pravda, že občas je praktický. Osobně bych však založení účtu tam spíš nedoporučila.