Čím dál víc jsou slyšet hlasy, které se dají zhruba shrnout slovy „angličtina, angličtina, angličtina“. Lidé si zoufají, že je jejich mateřštinou čeština, že tráví hodiny a hodiny šrocením jazyka, který není k ničemu a nikdo ve světě mu nerozumí (o velké nedomyšlenosti tohoto argumentu jsem článek už napsala), a že kdyby mluvili místo toho raději anglicky, zmizelo by ze světa všechno hoře. Pravda, známe i světovější jazyky, než je čeština. Ale zcela upřímně: jsem čím dál raději, že mou mateřštinou není angličtina, ale ten náš příšerně složitý slovanský výstřelek.
Pomiňme výhody, které spočívají v tom, že v cizí zemi vám nikdo nerozumí a vy tak můžete pronášet celkem libovolné poznámky na adresu člověka, který stojí půl metru před vámi. (Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem toho nikdo nevyužila, ale o to mi teď nejde.) Proč jsem čím dál raději za tu naši hatmatilku?
Protože každý jazyk tvaruje mysl svých mluvčí jinak – a svět by o hodně zchudl, kdybychom byli všichni Angličany (navzdory mým vřelým citům k nim). Tím, že mluvím česky, se totiž má mysl v mnohých ohledech liší od té, kterou od narození hnětla angličtina. Jako český rodilý mluvčí tak jsem schopná vidět zkreslení, která angličtí rodilí mluvčí nevidí, protože jsou v nich vetkána stejně jako jejich mateřština. Jako Češce je mi tedy úplně jasné, že teorie základních emocí, na níž stojí film V hlavě, je anglocentrická, protože nic, co by odpovídalo anglickému Disgust, v češtině jako základní emoce vystupovat prostě nemůže. „Znechucení“ je spíš věc názoru a případný „hnus“ zase rozhodně nezodpovídá za to, jak se obleču do školy – a vůbec se pojí spíš s fyziologickou reakcí. Disgust prostě není základní emoce. Viděl něco takového anglický vědec, filmový autor či divák? Ne. Já to vidím – a ani se nemusím snažit.
I když budu mluvit anglicky sebelépe, můj vnitřní svět bude provždycky jiný než ten anglický. To je podle mě krásné, krásné jako každá pestrost, jako každé obohacení. A mimo to jsem opravdu ráda, že když přijdu večer domů, může mě hřát pomyšlení, že celý svět tam venku právě neprasí moji mateřštinu. Bohatě mi totiž stačí, jak si ji zvládáme prasit sami.
Krasny clanok:) ja teraz studujem v cesku a napriek tomu sa drzom slovenciny, pretoze je to moj jazyk a je to jazyk ktory milujem :)a hoci su nase jazyky podobne, nechcem a nedokazem sa czdat toho svojho
Na češtinu nedám dopustit a – i když se mi to úplně vždycky nedaří – snažím se využívat její pozoruhodná zákoutí, do kterých v žádném jiném jazyce přes veškerou snahu nikdy nenakouknu, prostě jen proto, že mi tu řeč nepřimíchali do mateřského mléka :-). Ale baví mě, jak je čeština zpětně ovlivňována angličtinou a vytváří se v ní speciální nová škatulka "moderních" chyb.
[1]: Děkuji 🙂 A úplně chápu. Zároveň je fajn, že tím přispíváš k tomu, že Češi zase třeba jednou budou rozumět slovenštině. To totiž poslední dobou vůbec není samozřejmé.
[2]: Ano, ta pozoruhodná zákoutí jsou skutečně pozoruhodná 🙂 Ale co se "moderních" chyb týče, tak ty mi hodně lezou na nervy…
To je přesný, nedám na tu naši dopustit 🙂
Miluji češtinu, i když mi dá někdy zabrat, ale to mi vůbec nevadí.
[4]: Komu čeština nedá zabrat! 😀 Konec konců oni i ti Angličané mají s tím svým ulítlým pravopisem co dělat, natož my s češtinou 😉
Ta čeština je tak krásná, oproti třeba angličtině tak bohatá na vyjadřování. Angláni vyjádří něco pouze jednou větou a my, my to umíme tak krásně a barvitě popsat.
[6]: Řekla bych, že tenhle pocit je daný tím, že jsme rodilí mluvčí češtiny a nikoli angličtiny – oni by měli nejspíš přesně tentýž pocit 🙂
Je škoda, ako ľudia podceňujú slovanské jazyky. Ako si popísala, tak každý jazyk inak formuje vnímanie človeka, čo je veľmi dôležité, ale okrem toho, samotná štruktúra slovanských jazykov je jedinečná – niekoľkými úrovňami zdrobnenín, množstvom pádov, vidmi (poznáte v češtine dokonavý a nedokonavý vid?), a ďalšou kopou podľa mňa nedocenených vecí. Poskytuje to veľký priestor na kreativitu v jazyku a mne sa to proste zdá krásne.
Som rada, že hovorím po slovensky a že čeština v mojom živote tiež hrá úlohu 🙂 Angličtina síce má svoje výhody, ale za svoj rodný jazyk by som ju ozaj nechcela (skôr by som ocenila, keby sa jej výuka na školách zefektívnila).
[8]: Přesně. Spousta věcí, nad kterými cizí jazyky jen nechápavě kroutí hlavou, je nám přirozeností 🙂 A ano, i v češtině známe dokonavý a nedokonavý vid 😀
Čeština je krásná, její zvukomalebnost mě dostane při každé další básni. Její bohatost je okouzlující. Ano, je to docela záludný jazyk, ale upřímně řečeno, který není? Navíc si myslím, že díky téhle záludnosti jsme pak dost slušně vybaveni na zvládnutí cizích (a mnohdy mnohem šílenějších) jazyků.
Vždycky mě strašně zamrzí příspěvky k univerzitní literární soutěži. Mnoho studentů by chtělo, aby se příjímaly texty v angličtině, protože "to prostě líp zní". Ale hovnajs líp zní. Jenom to vypadá víc cool.
Prostě ave čeština 🙂 jako vždycky jsi napsala dokonalý článek (jak to sakra děláš?) 🙂
Haha, živě jsem si vybavila, jak jsme ve Francii pomlouvali či pochvalovali kolemjdoucí:-) To pak byl šok, když jsme znovu překročili hranice a hned na první pumpě bylo opět slyšet češtinu a museli jsme se krotit.
[10]: Často se potkávám s argumentem, že v anličtině to líp zní. (Ok, někdy ho taky používám, hlavně u neobratného dabingu.) V akademické sféře se lidé většinou ani nenamáhají přcházet s českými ekvivalenty anglických termínů… nejde to rovnou odsoudit, zjednodušuje to práci a orientaci v odborných textech… ale občas to docela tahá za uši.
[11]: Máš pravdu v tom, že to zjednoduší život 🙂 jen tu vzniká vtipná situace. Věda a filozofie přelomu 19. a 20. století (nejen) byla z 90% v němčině. Protože je ale dnes jazykem akademické obce angličtina, vše se překládá. A tady vzniká problém, o kterém je článek, jen se týká němčiny – angličtina nedokáže spoustu filozofických termínů přeložit. Takže text pak vypadá tak, že je to sama závorka, ve kterých jsou německé ekvivalenty. A jsme znovu u toho. Proč má být všechno v angličtině? Krása jednotlivých jazyků je neopakovatelná a jejich vyjadřovací schopnosti nenahraditelné 🙂 jen takový povzdech germanistky, omlouvám se 😉
[10]: Ó, děkuji, děkuji! Jak to dělám, nevím, ale jsem ráda, že ti to tak připadá 😀 Ano, ano, úplně ti rozumím. Jestli náhodou ještě neznáš Jamkovu knihu O patřičnosti v jazyce, tak moc doporučuju. Je plná perel typu "je to anglicky, tak to musí být něco skvělého". A k té němčině a angličtině ve vědě: jestli po sobě zanecháme nějaké budoucí generace, které budou mluvit jiným jazykem než angličtinou, asi nás budou pěkně proklínat 😀
[11]: Jo, přesně 😀 Taky jsem si na to velmi živě vzpomněla. Stálo to za to 😀 A u neohrabaného dabingu zní angličtina líp vždycky…
Tak ten poslední odstaveček mě odstal! 😀 😀 😀
Souhlasím s tebou úplně ve všem.
Naše české vnímání je přeci jen naše a ačkoli angličtinu mám raději než-li třeba němčinu, přesto bych nechtěla, aby se stala jediným používaným jazykem. Ze světa by vymizela pestrost, a TO by byla neskutečná škoda…
Navíc mě dostává, že ne každé anglické slovo má jednoslovný český ekvivalent. Skvěle je to vidět na slovíčku "triage" český překlad zní takto: "rychlé třídění zraněných dle závažnosti zranění". No není to kouzelné, že my, Češi, jsme tak hrozně ukecaní a Angličani zamelou jedno slovo a mají to z krku? (Tohle samozřejmě platí i naopak… ;))))
[14]: Děkuji 🙂 Ono je to tak, že drtivá většina slov v daném jazyce nemá přesný jednoslovný ekvivalent vlastně ve skoro libovolném jiném jazyce. Těch slov, která jsou opravdu univerzální a plně přeložitelná, je jako šafránu. A tak nám nezbývá než být ukecaní 🙂