Je tomu pár dní, co jsem v divadle navštívila představení tak krásné, že mi to nedá a musím o něm napsat. Že to nikdo nebude číst? Co už. U vyznání lásky jde také o jiné věci, než aby o něm všichni věděli.
Sólo pro tři, taneční představení na písně Karla Kryla, Jacqua Brela a Vladimíra Vysockého, je živoucí krása. Krása, o níž se těžko mluví, ale která je svou neuchopitelností o to úchvatnější. Je to kus jako stvořený pro mě, neboť se v něm prolínají všechna tři „moje“ umění: hudba, tanec a poezie. Tanečníci svým dokonalým pohybem, půvabnými kostýmy i nápaditým nasvícením vykreslovali barvité melodie a ještě barvitější slova, do nichž je rozkoš se ponořit. Ano, musím si pomáhat výtvarnými metaforami, protože jazyk ostatní oblasti zanedbává. Tedy: tanečníci vykreslovali a vykreslili. Dokonale.
Sólo pro tři je jeden z nejkrásnějších kusů, jaké jsem kdy v divadle viděla. Je to emoce v přímém přenosu, čirá emoce, do níž se verše přetavují tak, že už se skoro ani nemusejí zdržovat tím, že vám budou procházet hlavou – chytí vás rovnou za srdce. Je to tanec, v němž rezonuje sama krása a melodičnost jednotlivých jazyků a jejich odlišnost; i slova, kterým nerozumíte, vás svým pouhým zvukem rozechvějí. Tanec, který hudbu a poezi spojuje v jedno – v to jedno, kterým původně byly.
Když představení skončilo, nechtělo se mi tomu věřit. Uteklo to tak rychle! Jaká škoda, že při baletu se nepřidává jako na koncertech! Měla jsem chuť zavolat: „Ještě! Ještě tři hodiny!“ Ale samozřejmě jsem jen civilizovaně tleskala, tleskala a tleskala, až mě ruce bolely. A zjevně jsem ve svých pocitech nebyla sama: aplaudovalo se zuřivě, dlouho a ve spodní polovině divadla vestoje. Plným právem.
jdu tam! 😉
[1]: Do toho! 🙂
Keby som bola v Prahe, tak by si ma týmto článkom normálne aj presvedčila ísť tam 🙂 Doteraz som na balete bola iba raz a veľmi ma nepresvedčil, no rozhodne by som mu chcela dať ešte šancu. Asi mi len Luskáčik veľmi nesadol, videla si ho? 🙂
[3]: Louskáčka bohužel neznám (respektive znám jen tu hudební suitu, která z toho je), ale prý je celkem nijaký. Jakože hudba místy nadpozemská (a to je právě v té suitě), ale jako celek to zas takový zázrak není. Myslím, že bys tomu šanci dát ještě mohla 🙂 Mohu velmi doporučit třeba Romea a Julii od Prokofjeva – jestli to v Brně někde dávají. Pražské provedení jsem viděla nedávno a to byl obdobně úchvatný zážitek jako to Sólo pro tři.