Přestože jsem v Austrálii už přes dva měsíce, sleduji u některých věcí pozoruhodnou setrvačnost. Třeba moje tendence přát druhým dobrou chuť. Ta ani trochu nezeslábla, přestože v angličtině nic jako „dobrou chuť“ neexistuje a francouzské „bon apetit“ rozhodně není běžné. Anebo roční období. Uznávám, australská zima mi nedala příliš mnoho důvodů kdovíjak se mentálně z našeho léta přenastavovat. Teprve teď se ale tenhle nedostatek adaptace projevuje se vším všudy.
Uvnitř mě se totiž začal probouzet velmi silný dojem, že dny by se měly zkracovat, šípky červenat a vůbec že podzimní melancholie je namístě. A ono ne. Tady naopak začíná nádherné jaro, teploty atakují třicítku, všechno rozkvétá a všude možně probíhají oslavy a festivaly v duchu „hurá, jaro je tady“. Jak to skloubit s tím, že mi facebook nedávno nabídnul první reklamu na vánoční výzdobu?
Rozhodla jsem se se svými rozdvojenými pocity bojovat stylově. Město Toowoomba je od Brisbane vzdálené jen něco přes sto kilometrů, což se v Austrálii bere jako vzdálenost, kterou lze v podstatě přeplivnout. A právě Toowoomba, kde každoročně probíhá po celé září Karneval květin, je místo, které dovede hacknout jakkoli silné vnitřní nastavení na podzim.
Karneval květin nabízí Australanům další z mnoha příležitostí pojíst nějaké to rychlojídlo u stánku, povozit se na kolotočích a zajásat si u další trhlé přehlídky. A když říkám trhlé, myslím opravdu trhlé. Lidé oblečení jako květiny, lidé s více než metrovými motýlími křídly, která hezky plachtí jenom proto, že jejich nositel jede na kole, lidé pokrytí třpytkami. A do toho auta obložená květinami a velké květinové vozy, které soutěží v… no, vlastně si nejsem úplně jistá v čem přesně, ale jsme v Austrálii, takže se soutěžit musí. Doufám každopádně, že auto obložené slunečnicemi s obřím ptakopyskem na střeše vyhrálo. Minimálně cenu pro nejulítlejšího účastníka.
To hlavní ale byly městské zahrady a parky, kde probíhala samotná květinová výstava. A pro tu nemám slov. Macešky uspořádané do nápisů a obrazců, tulipány s replikami větrných mlýnů v pozadí, nekonečné řady pestrobarevných hledíků, kvetoucí třešně v japonské zahradě… Procházela jsem okouzleně mezi pestrobarevnými záhony v plném květu a nevěděla jsem, jestli se mám dřív kochat, čuchat, fotit nebo uhýbat jiným fotícím turistům. Lidí totiž dorazilo opravdu hodně, takže kdekoli jste se zastavili, mohli jste si být jistí, že právě někomu kazíte fotku. A když jste naopak fotili vy, ostatní vám to s gustem oplatili.
Bylo to nádherné, opojné, úchvatné. Lidé se smáli, nadšeně běhali od jednoho záhonu k druhému a nemohli se vynadívat. Radost a veselí tryskaly ze všech. A přestože jsem byla po nemoci (opět) a do sbírky jsem přidala další špatnou zkušenost s místní veřejnou dopravou (už zase), rozhodně to stálo za to. Navíc co se mojí mise týče, myslím, že ji lze s úspěchem prohlásit za splněnou. Takové jarní nakládačce nemohlo odolat nic.
Tímto tedy prohlašuji své druhé letošní jaro za zahájené!
Vůbec by mi nevadilo mít místo podzimu znovu jaro, obzvlášť po včerejším slejváku přecházejícím do vánice na Šumavě. Oslavy si Australané ale podle všeho umí užít lépe než my 🙂
Jej, to teda musel být zážitek. Slyšela jsem, že máte teď počasí dost hrozné – tak snad na babí léto ještě dojde. A rozhodně ano! Umění slavit prakticky cokoli prakticky kdykoli je něco, čemu bychom se od Australanů opravdu mohli přiučit 🙂
Babí léto dorazilo! 😉
Hurá! 🙂
Tam kde zima je skoro jako leto u nas, musi tyto oslavy jara, daleko bombastictejsi nez u nas, pusobit na nasince zvláštně… Také to ale evokuje, že v létě se bude téměř opekat na rozni, když teprve zacina jaro..
Zvláštně to rozhodně působí – mimo jiné proto, že ty květiny, co jim tu teď rozkvétají, jsou úplně normální i u nás 🙂 A co se toho léta týče, tak jsem opravdu ráda, že stihnu uletět předtím, než ty jejich děsivé pařáky vypuknou. Chápu, že naše zima má svoje mouchy, ale jak jde teplota nad třicet, tak je to dost hrozné a kolem čtyřicítky už se to prostě nedá vydržet.
Tak to tě čeká po návratu pěkný šok. Tma je tu už kolem sedmé (a bude hůůůř) a dost výrazně se ochladilo. 😀
Jo, vím o něm a bude to asi dost silný 😀 A co se toho světla týče, tak tady se stmívá pořád ještě před šestou. Takže teplotně jsme vás sice dávno trumfli, ale světlo pořád nic moc 😀
Moji známí, kteří byli skoro dva roky na docela poctivé cestě kolem světa, se řídili heslem „následuj slunce“ a naplánovali si cestu tak, aby všude, kde vůbec roční období dávají nějaký smysl, byli na jaře nebo v létě :-). Tak si užívej jara.
Tomu říkám chytré plánování 🙂 Děkuji!
Závidím. Ani ne tak tu Austrálii, jako to jaro. Hodně mi to připomínalo fotky z Holandska. Nádhera
Asociace k Holandsku je zcela na místě – když odmyslím ten ujetý průvod, kde vedle sebe pochodovali skotští dudáci a tamilské ženy v sárí, tak byla tahle slavnost to vizuálně nejevropštější, co jsem tu zažila.
Zajímavé čtení
Díky 🙂
Taky bych hned a bez zavahani preskocila z lezavyho podzimu rovnou do jara, jeste tak okazalyho a barevnyho! A poveselilo me prani dobre chuti, presne s tim se totiz v cizine a anglictine potykam taky. Pri drobnem zamysleni pritom cloveka napadne, jak je to vlastne zbytecny prani – tak bud mam chut, nebo nejim prece?!:)
Přiznám se, že mně ta dobrá chuť až překvapivě chybí. Vždycky, když se rovnou pouštím do jídla, mám dojem, že jsem hrozně nezdvořilá 😀 A normálně na ulici to jaro takhle okázalé rozhodně není, ale ano, i tam to kvete místo toho, aby to lezavě studilo 🙂
Kdo může říct, že v jednom roce zažil dvě jara! Hned bych brala taky, včera ráno tu byly čtyři stupně a já musela na cestu do práce poprvé vytáhnout čepici a šálu :D.
Ptakopysk je boží!
Jo, první náraz chladného počasí je vždycky krušný. Vždycky když teplota poprvé po létě klesla na deset stupňů, jsem měla pocit, že zmrznu, a nedovedla jsem si představit, že by mohlo být ještě chladněji 😀
To je opravdu ohňostroj! Trochu jiný podzim, že! Já bych tedy klidně ještě chvilku zůstala v létě, podzim v Čechách nastoupil celkem brutálně…
Děkuji za úžasnou podívanou a posílám pozdravy, Helena
Úplně jiný 🙂 Ale abych zkompletovala obrázek – včera tady bylo sice tepleji než u vás (kolem dvaceti), ale skoro celý den pršelo a bylo hnusně a šedivo. Takže jsem si připadala skoro jako doma 😀
Tie pestrofarebné záhony wau, krása! 🙂
What a fancy world
Byla to skutečně krása veliká 🙂
„Dobrou chuť!“ – V angličtině (aspoň u nás na jihu) se dá použít slůvko enjoy, které v souvislosti s jídlem znamená něco jako „tak si dej“, „pochutnej si“, „vychutnej si to“.
Jinak se omlouvám, že absentýruju, bojuju s časem. 🙂
Díky za tip, enjoy zní jako dobré kompromisní řešení 🙂 A omluv netřeba, času se zkrátka někdy nedostává 🙂
Krásný. Třešně bych chtěla vidět kvetoucí. Sakury.
Já říkám Enjoy your meal.
Nejsem si jistá, jestli to opravdu byly sakury (mám je zafixované s bohatšími květy a světlejším odstínem), ale krásné to bylo rozhodně 🙂 A „enjoy your meal“ určitě je volba. Akorát to tu nikdo neříká, tak bych si asi připadala trochu divně 🙂
Krásné fotky. To je aspoň pořádná barevná vzpruha do sychravých podzimních dní! 🙂
Jen by mě zajímalo, říkají Australané stávajícímu období „podzim“, nebo je to pro ně „jaro“?
Říkají tomu normálně jaro, ale měsíce mají stejně jako my v Evropě. Pravda, anglické názvy jsou v tomhle milosrdnější než ty naše popisné, ale stejně je poněkud divný slyšet, jak si lidi stěžujou, že prší a je dvacet stupňů, když je přece „october“ 😀
Chm, Toowoomba pro mě je postava z Nesbova Netopýra! 🙂
Nečetla jsem, ale to, že tam je postava, která se jmenuje Toowoomba, pro mě teď rozhodně má nezanedbatelný cool faktor 🙂