Student, student humanitní pak zejména, slýchává některé věci velice často. Pohrdlivé „Co z tebe teda bude?“, „Proboha! Co s tím chceš dělat?“, „Nechtělo se ti pracovat, co?“ nebo „Jen počkej, život tě naučí. Tam skončí sranda.“ jsou zlatým výběrem best of. Jako studentku mě takovéhle řeči docela děsily, protože to, jak se všichni neustále ohánějí „skutečným životem“ a „realitou“, což je podle nich s pohodovým studiem zcela nesrovnatelné, má jistý hrozivý potenciál. Inu, teď jsem do toho „reálného světa“ vstoupila. A všechny, kdo mě (a jistě nejen mě) tak dlouho strašili, mám chuť poslat do patřičných míst; totiž na pár semestrů na nějakou pořádnou univerzitu.
Jak jsem totiž zjistila, pracovat je daleko, daleko jednodušší než studovat. Pravda, musím dřív vstávat. Ale to je tak všechno. Každý den o půl páté se zvednu a s čistou hlavou jdu domů. Nemám děsivý pocit, že nic nestíhám, že toho musím strašně moc udělat, že za pár týdnů je příšerné zkouškové, že už jsem s tím čtením měla začít ve školce a že při psaní diplomky umřu. Nevnímám žádnou hmatatelnou hrozbu vyhazovu, kterou jsem při studiu vnímala pořád (byť, pravda, ke konci už spíš ve vztahu k jiným lidem). Ještě jsem se v práci nesetkala s dojmem, že něco fatálně nezvládám, což jsem při studiu zažívala docela často, nebo že na něco opravdu nemám. Konečně skončil ten strašlivý stres a neustálý tlak! Teď, když přijdu večer domů – představte si to – můžu bezstarostně odpočívat! Neskutečné. Pořád tomu nemůžu uvěřit.
Takže, milí studenti, pokud jste tak již neučinili, hned se přestaňte zbytečně stresovat tím, co bude po škole. „Skutečný svět“ sice může být místo poněkud jalového charakteru, ale pobývat v něm je řádově snazší než pořádně studovat. A vy, kdo jste mě tak dlouho strašili, se koukejte honem rychle chytit za nos. Bez vás by všechno mělo úplně stejný průběh, akorát bych si ušetřila pořádnou dávku kortizolu, frustrace a špatné nálady. To je jediné, čeho jste dosáhli. Doufám, že jste na sebe náležitě pyšní.
no nevím teda.. já vzpomínám na zlaté časy ve škole.. kolik jsem měla času.. a že jsem prakticky nic nemusela.. teď jsem ve stresu, že kvůli mě příjde reklamačka, že jsem něco posrala.. že zkazím stroj.. jsou i takové dny.. já si třeba nemyslím, že je to snahší.. je to tak nastejno.. a hlavně jde o to, co děláš.. na jaké děláš směny, a jestli máš hlavně pevný čas, kdy skončíš.. já to třeba nemám.. a proto na školu vzpomínám hodně ráda.. 🙂 (i když je fakt, že vysokou nemám, teď si dodělávám vošku dálkově.. a vím, že vysoká není lehká.. je tam taky hodně stresu… je to spíš hlavně o tom stresu.. musíš něco stihnout, něco si připravit, něco se naučit.. a né každý na tohle má.. 🙂 )
a co vlastně děláš? 🙂 no já spíš to, že něco fatálně nestíhám zažívám až teď.. co pracuju.. nemám na nic čas.. ale nemůžu to srovnat s vysokou.. já ji radši dopředu hned vzdala a rozhodla jsem se pracovat.. a tím pádem i gratuluju k úspěšnému zakončení vysoké 🙂
Je moc fajn že máš takovou pohodovou práci, ať se ti v ní pořád líbí 🙂
Tak ono to ale dost záleží na tom co pak konkrétně děláš. Já jsem třeba s čistou hlavou domů nechodila, povaha mojí práce k tomu ani moc nepomáhá. Kdybych udělala chybu ve škole, ublížilo by to jen mně..v práci ale klientům.Místo odpočinku jsem si připravovala aktivity na druhý den, protože v rámci úvazku v práci se to stihnout nedalo. I toho vyhazovu jsem se bála…po dobu zkušebky a pak pokaždé, když se blížil konec doby určité. Sice jsem práci dělala s nejlepším vědomím a svědomím a snad i dobře, ale faktorů, které ten vyhazov můžou ovlivnit je vždycky víc.Ale bavilo mě to a naplňovalo mě to, tak to za stálo:)
[4]: Já šla do práce po maturitě (jak říká Druhorozený, byla jiná doba) a přišlo mi pracovat daleko jednodušší než studovat…:)
Teď už mi to tak skvělé nepřipadá, občas mám taky strach, abych něco neposr, i ve zkušebce jsem měla strach, že mě vyhodí… Ale já jsem dost nervák.
Myslím, Bloudičko, že jsi ve své práci byla hodně dobrá, už jen podle Tvého blogu, jak hezky a s láskou o klientech píšeš.
Já jsem tedy přibližně prvních dvacet let s čistou hlavou domů nechodil, snad jen o dovolené a to taky zdaleka ne vždy. Ale na druhou stranu bych tím nikdy nikoho nestrašil, protože jsem to nedělal z donucení, ale protože jsem to tak považoval za správné a k té práci to prostě patřilo. No a když je práce klidnější, je to samozřejmě výhoda, protože dlouhodobý stres organismu moc neprospívá – při studiu, při práci ani při ničem jiném :-).
nuz.
to asi zalezi od studia, aj od prace.
ja som napr. tretiacka na humanitnom odbore (medzinarodne vztahy) a nikto sa ma nepyta, co so mnou bude, lebo mam dve prace + rok praxe v odbore, ktory stale trva a snad ich bude viac.
popravde, zamestnania a prax ma nervuju viac ako skola. skola bola solidna priprava na zvladanie stresu, ale ani zdaleka nie taka efektivna, ako prvy rok kombinovania skoly, prace a dobrovolnej staze. teraz sa napriklad vyslovene tesim na skuskove, pretoze mi v oboch pracach, aj na stazi/praxi daju velkoryso volno. budem moct byt doma a bez stresu sa ucit.
To je individuální podle školy a práce nelze zevseobecnovat…Já se pp škole ve svém prvním zaměstnání pp škole zaucoval nevěděl jsem ale co vlastně mám pořádně dělat a jak se k tomu postavit což bylo dost nepříjemné….
Určitě záleží na konkrétní škole a konkrétním zaměstnání, každopádně teď v jedné práci končím a při hledání nové si na pohovorech připadám jak zpátky u zkoušek na vysoké škole 🙂 Takže ano, některé věci ze školy už mě opravdu nelákají 🙂
Tak to já bych tedy neřekla. Určitě záleží na tom jakou práci děláš. Je fakt, že někdo práci profláká, či prosedí a jiný se dře jako soumar.:-)
[1]: [2]: Děkuji 🙂 Moje pozice se jmenuje "Copywriter, editor, vedení redakce" a je to takové PR, spousta čtení a ještě víc psaní. Jistě i tam se dá leccos pokazit, ale nejhorší, co se může stát, že klient nebude spokojený. Tak to mi teda nebe spadne na hlavu 😀
[3]: Moc díky, jsem za to taky fakt hodně ráda 🙂
[4]: Tak to u mě ten vyhazov jistě taky je reálná možnost, protože zkušební doba je zkušení doba, ale úplně zmizel ten tlak. Mám pocit, že svou práci dělám dobře, a hlavně – že to takhle stačí! To je ten hlavní rozdíl. Ale je pravda, že jsem asi měla docela štěstí a taková pohodová atmosféra nebude všude; navíc mi pracovní doba stačí a nemusím si nic tahat domů (aspoň zatím teda).
[5]: Ona je otázka, jestli je pracovat skvělejší než studovat, to si skoro myslím, že ne, ale určitě mi to zatím přijde mnohem snazší 🙂 Pokazit člověk může něco všude, to ne, že ne; ale tady skoro úplně zmizel ten všudypřítomný tlak. Zaplať pánbůh!
[6]: To rozhodně neprospívá. Za posledních šest let jsem ho měla celou hromadu, tak doufám, že se mi konečně podaří trochu vyklidnit 🙂 Snad to půjde i během těch prvních dvaceti let 🙂
[7]: No tak studovat a pracovat do toho, to je ještě úplně jiná kapitola. Já jsem pracovala jen na malý úvazek a většinu jsem mohla dělat z domova, a to ještě jenom v posledních dvou letech studia. Jinak bych asi umřela!
[8]: A to já si zas ráda zazevšeobecním 😀 Myslím, že situace, kdy nastupujícího pracovníka nikdy nezaučí, je přeci jen ještě něco extra a že většinou to tak spíš nebude (doufám).
[9]: Nojo, hledání práce, to je zas můra pořádná, tam bych to strašení pochopila. A taky už mě představa hromady zkoušek, seminárek a podobných legrací docela solidně odpuzuje. Držím palce do hledání! (I když nepochybuju, že se o tebe strhne rvačka a nebudeš ani vědět kam nastoupit dřív.)
[10]: To určitě záleží. Ale myslím, že práci rozhodně neflákám, jsem efektivní a dělám ji rychle a dobře. A hlavně: že to stačí a že je to dobré. A ne neustálý tlak, že tohle nestíhám, tamto nedávám, tohle mi brzy přeroste přes hlavu a tak dále. Ale uvidíme, třeba po zkušební době zjistím, že je vše jinak 😀
no to právě já když bych v práci něco posrala, tak to jde všechno na moji hlavu.. kolikrát z práce odcházím a přemýšlím, jestli je vše ok, a to už tam budu druhým rokem.. když bych zkazila mašinu na které dělám, -zrovna jsme se o tom s majitelem minulý týden bavili – tak že budu platit 1/5 částky za co ji kupovali.. takže nějakých 7 mil.. 😀 on totiž vždycky něčím potěší.. 😀 a když jsem se se zaučovala, tak jsem z toho byla tak v prdeli, že jsem brečívala, že to nedám.. jakmile se něco stane, bude si stěžovat zákazník, přijde reklamačka a budu za to moct já.. – což se mi zatím ještě nestalo, za což jsem rada.. – tak to půjde na moji hlavu.. a do toho tam má zodpovědnost za lidi co jsou podemnou.. a natož když jsou tam brigádníci, tak to pak už nevím vůbec z které do které.. takže jako myslím si, že v mém připadě by třeba byla škola lepší a s láskou na to vzpomínám, jak jsem se pěkně vyspala, vstávala v 5 hodin ráno .. teď chodím na 5 na ráno 😀 .. prostě všechno bylo takové jednodušší… ale zas kdo nepozná neví 😀
Vetsinou moc komentare nepisu, ale tady si nemohu pomoct po tom, co jsem si precetla vsechny komentare. Kdo nekdy rekl, ze je vysoka o flakani, ze prace bude tvrda realita a blablabla, tak nikdy bud nestudoval, nebo mel rodice, kteri mu cele studium hradili a mohl si to i v klidu protahnout a nemusel pracovat, nebo studoval skolu, ktera je jednoducha. (jsou takove a ne, neni to subjektivni, tecka).
Ja jsem uz na magistru a uz druhym rokem ke skole (k prezencinmu studiu na docela narocne skole v Praze) pracuju na polovicni uvazek, tj. 20 hodin tydne. Ve skole a ucenim do skoly pak v tydnu zabiju vetsinu zbyleho casu, kdy nemusim spat a jist. A je to docela peklo. Clovek si neodpocine, porad je tu nejaky test, tudle neco, tamhle semestralka… zkouskove.. a porad dokola.
Takze vlastne clovek napracuje vic hodin, nez je plny uvazek prace. Ale jinak samozrejme, skola je flakani.
K tem lidem, co si stezuji na praci: Mozna jste se meli zamyslet nad tim, ze jste nesli na vysokou nebo se ve skole vic nesnazili. Jo, zni to asi naivne, ale praci, co mam, je prijemna, pohodlna, prace u PC, ktera ale neni rutinni, je zajimava, zodpovedna, clovek za ni dostane dost penez a zaroven ma moznost flexibilnich pracovnich hodin, mraky benefitu apod. Ale bez skoly bych takovou praci delat nemohla (IT). Takze prezivam vysokou proto, abych se zbylych 60 let zivota mela fajn a mohla si ho uzit. 😉 Takze s autorkou naprosto souhlasim mozna az na to noseni prace domu, obcas si to domu vezmu, ale spis je to takovy benefit, ze clovek muze zustat v posteli 🙂
Jaká neslýchanost, já tenhle článek po přečtení neokomentovala? A přitom mi tak mluví z duše. Jako pracující student, který píše diplomku a po nocích pracuje ještě na dalších věcech musím říct, že průpovídky typu "Jó, vy studenti máte času!" nebo "Počkej, až ti začne opravdovej život!" bych nejradši napsala na velký arch papíru, zmuchala a nacpala do papule tomu, kdo je vysloví. 😀
No, já stále chodím do školy, takže nemohu říci, jestli práce bude "tak hrozná jak někteří tvrdí", nebo ne… je však pravda, že už jsem na škole zažila sakra blbé věci a ten "růžový život studenta", k tomu jsem si dosud nikdy nečichla.
Nám ve škole řikaj "počkejte, až budete pracovat, to bude pohodička" 😀 A popravdě mě na práci nejvíc děsí to vstávání…
Ono totiž spousta lidí ma představu, že to všude je strašně jednoduchý a do školy se tak maximálně učíš na zkoušky.. To, že to tak na některejch školách nefunguje nikdo neví.
Takhle, jak práci popisuješ, jsem si ji představovala za časů studií na VŠ a po státnicích.
Myslím si, že u práce hrozně moc záleží, na jakého šéfa narazíš. Může se snadno stát, že budeš pracovat za skoro minimální mzdu i doma po večerech a jedinou motivací Ti bude strach, že uděláš chybu a on Tě v tom nechá vykoupat. A pak si řekneš, že na té výšce toho sice bylo moc, ale mohla sis to rozvrhnout podle sebe, co bylo ve Tvých silách…
Ale samozřejmě, může to být i jinak..:) A Tobě moc gratuluju, že se Ti povedlo získat takovou práci, buď ráda :))
Já v říjnu nastoupila na vysokou a přesně občas pociťuji ty pocity, že nezvládám a celkem se bojím zkouškového. O složité práci jsem toho slyšela spoustu (taky student humanitního oboru), ale věřím, že taky hodně záleží na výběru práce. Určitě je hodně stresujících zaměstnání a jinde je to naopak jednodušší.
Jak jsi mohla dostat nahoru tu židlu? Zkouším obrázek v nastavení dělá úplně něco jinýho. Jó? [:-)]-[3.<>]=|
Tvá práce spočívá v bavení lidí. Lidé říkají různé nadávky, to je jejich oblíbený a když sis vybrala tento směr je potřeba jedním uchem tam druhým ven. Oáza klidu se blíží! Už jsem velký na psaníčka. Už mám klid.
[12]: Jej, tak to je teda hodně děsivé! Uznávám, proti tomu je škola celkem dávačka 😀 (A hlavně teda ten šéf. Mít někoho takového nad sebou, to musí být sranda…)
[13]: Děkuji, jsem ráda, že se našel někdo, kdo to má podobně a souhlasí 🙂 Škola, pokud ji člověk bere vážně a je dobrá, je prostě fakt náročná věc. To, že se dá odflákat, nebo zvolit v lehčí variantě, už je úplně jiný příběh. Je fajn, že v práci to máš dobré, tak jen tak dál! 🙂
[14]: To je velmi pěkná představa! Takové zadostiučinění 😉 Ale zas je fakt, že ty jsi vytížená už fakt hodně moc. Myslím, že proti tobě jsem vlastně měla pořád ještě docela hodně volna 😀
[15]: Asi tak. Vlastně moc nevím, kde se to bere. Asi závistivci, kteří vidí jenom povrch věci? Nebo takoví studenti fakt jsou? Já jsem zažila pár idylických období na škole, ale náročné to bylo, až hrůza. Flákat jsem se mohla maličko jenom tehdy, když jsem se rozhodla prodloužit si o rok magistra. A ani to nemělo dlouhého trvání!
[16]: Vstávání, pravda, není úplně nejkrásnější věc 😀 Ale nakonec jsem takhle vstávala i na gymplu a člověk si prostě časem zvykne. Viď? Taky mám pocit, že se univerzity hodnotí podle nějaké jedné fakt špatné a flákací (nevím teda, která to je). Člověk skončí v jednom pytli, ani neví jak.
[17]: Jo, to, že strašně záleží na lidech, je pravda. Jak já si oddechla, když jsem zjistila, že je to tady tak v pohodě! Přesně to jsem chtěla, ale je to přesně něco, co nikdy nezjistíš předem. A je pravda, že svobodu jsem na škole měla mnohem větší. Ale větší samostatnost znamená taky mnohem větší odpovědnost a tlak… takže si užívám, že to v práci zatím tolik nemám. Děkuji 🙂
[18]: Nojo, první semestr, to je většinou hrozné peklo! Tak ti moc držím palce, ať to zvládneš, a brzy jseš mazák, který bude zase držet palce jiným 🙂
[19]: [20]: Upřímně, už ani nevím 😀 Ale když to člověk chvíli zkouší, tak se to poddá a časem je židle, kde má být 🙂 Ale teda neřekla bych, že moje práce spočívá v bavení lidí 🙂
Děkuju, děkuju ani nevíš jak. Protože současná nálada společnosti je taková, že studenti humanitních oborů jsou flákači, nic nedělají a vysoká škola života je aspoň něco (bože, jak tohle spojení nenávidím).
4 roky bakaláře jsem nenáviděla, 2 roky magistra jsem si užila nesmírně, ale moc jsem toho nenaspala a na státnice se preventivně učila 3 měsíce. A doktorát prostě není výjimka. Pořád mám pocit, že něco nestíhám, nejsem tam, kde být mám. A do toho učím v jazykovce, tedy se vlastně živím vystudovaným jazykem. Ach bože, to je taková pohoda, doma se připravím na výuku a konec, odučím, opravím testy a domácí úkoly a POHODA! Germanistika je peklo, děsivé peklo, na jehož konci je ale úžasné vzdělání. Stálo a stojí za to, ale s pracovním životem je to prostě nesrovnatelné 😀
[22]: Jsem ráda, že ti článek udělal radost 🙂 O současný náladách ve společnosti mi ani nemluv. Poslední dva roky si říkám, kdy se budu muset začít obávat o své zdraví jen kvůli své škole/novinám, které čtu/libovolné jiné věci, kterou dělám… Každopádně ano – pohoda! To je přesně to slovo 🙂 Oproti děsně těžké škole (ale to vzdělání za to stálo, o tom zase žádná!) je práce prostě klídeček. Máš se zkrátka na co těšit 😉