Nejsem člověk přehnaně optimistický. Dokonce bych řekla, že jsem člověk docela výrazně pesimistický a kritický, který si s chutí namaluje nějakého toho čerta na zeď, a ještě se nad ním rozčílí. Tedy až donedávna. Protože moje pověst nemilosrdného vrchního kritika a škarohlída, který už v osmi nebo devíti letech na komplimenty odpovídá „dobrej vtip“, utrpěla značné šrámy.
Jak postupně zjišťuji, v našem pracovním kolektivu zastávám roli vrchního optimisty. Když mi to došlo, oslavila jsem to – jak jinak – pořádnou dávkou pesimismu. Svět, do kterého jsem skrz některá vyprávění nahlédla, je totiž temný. Strašně temný. V zásadě se všechny moje poznatky dají shrnout do jednoduchých slov: všichni jsou hloupí a zlí a jejich pohnutky jsou vždycky špatné. Neexistuje situace, v níž by se v tomto světě mohla například mladá žena provdat za staršího muže z lásky nebo někdo mohl něco dělat nezištně a pouze pro dobro věci.
Ano, i já už jsem šla ve svých úvahách o lidech hodně daleko, ale z těchto končin jsem se vždycky vrátila zpět, protože zůstávat tam mi nedává smysl. Už jen proto, že z čistě statistického hlediska blbci všichni být nemůžou – rozhodně ne z hlediska lidí s normální inteligencí, kteří tvoří zhruba tři čtvrtiny populace a opravdu si navzájem nemají co vyčítat. A také proto, že v takovém světě nechci žít. Copak by měl takový život cenu? Pokud nevěříme ani ve zblo dobra, můžeme si rovnou hodit mašli.
Abych pravdu řekla, moc nevím, co si s tím počít. Vyvracet to nemá cenu, protože na místě jedné useknuté hlavy jich vyroste nových pět, a nechat si tím narušit vlastní duševní rovnováhu teprv ne. Jediné řešení, které se mi teď nabízí, je velmi tvrdohlavě optimistický úsměv (nic pro mě), nebo zkrátka zbabělý útěk do hájemství tvrdého intelektu. Mám vybráno. Vidím to na něco jako: „Až mi přineseš přijímací listinu do Mensy ČR, uznám tvoje právo myslet si o všech, že jsou blbci. Do té doby navrhuji výrazně změnit téma.“
A už jste si všimli, že dneska je venku docela příjemně?
Lepší vidět vše růžově, než se stále rozčilovat nad tím, jací jsou lidé, stejně se to nikdy nezmění 🙂
Listinu bych možná ještě někde v šupleti našel, ale jednak mi nepřijde moc důležitá, jednak mi nijak nebrání občas sám sebe rozesmát vlastní blbostí. Mylím, že jsem celkem optimistický člověk, možná až příliš, a co víc, s rostoucím věkem se to neobrací, ale spíš na optimismu přidávám. Výhoda je, že to můžu svádět na postupné dětinštění, od kterého jistě nejsem daleko :-).
No jo, už to není, co bývalo!
Ale kdo se občas nerozčílí nad nespravedlností světa? 🙂 Na druhou stranu to taky nelze pořád. Naopak zdravý nadhled a úsměv dokáže proměnit kdejakého pesimistu alespoň na chvilku na pozitivní osobu 🙂
[1]: Takhle bych k tomu úplně nepřistupovala. Vidět všechno růžově je vysoce rizikové, protože v momentě, kdy si člověk nabije (což se dříve nebo později nevyhnutelně stane), hrozí pád do hlubin o to větší. Spíš jde o to to všechno tak nějak přijmout a najít svůj vnitřní klid bez zavírání očí. A to je pěkně těžké.
[2]: Myslím, že mít takovouhle výmluvu je velká výhoda, protože obecně platí takový standard, že čím je člověk starší, tím víc by měl být pesimistický. Je ale moc dobře, když to přeci jen neplatí tak úplně 🙂
[3]: Každý se občas rozčílí – a to zpravidla bývám v první řadě. Ale tohle teda je i na mě moc, a hlavně už je to svět, který není k žití. Takže zaplať pánbůh za každou trošku zdravého nadhledu 🙂
Jak říká Svek..všichni nemůžou bejt chytr,-to by z toho byl kazdej druhej člověk úplně blbej….Někde jsem cetl, že hra "To je hrozné, vidte" …je oblíbená zábava mnohých..
Díky svému rozdvojenému charakteru, střídá se mi každá hemisféra podle potřeby, jednou optimista, jednou pesimista, zjišťuji, že věkem se to výrazně komplikuje a mé okolí neví, čeho se ode mne dočká.
Jinak …dnes ve venku neskutečně příjemně.
[5]: Pravda, pravda. Je hezké vnímat to "To je hrozné, viďte" jako hru – hned se to stává o něco snesitelnější záležitostí 🙂
[6]: Tak alespoň si tvé okolí nebude tolik vytvářet neopodstatněná očekávání 🙂 Anebo bude a pak to bude tím horší… – vybírej podle nálady 😀
Pozor. Listina musí být ověřena a opatřena pečetí.
[8]: Pravda! Málem bych na to bývala zapomněla 🙂