Stalo se to, jako tolik jiných věcí, při hodině francouzštiny. Věřte nevěřte, francouzština má některé gramatické jevy významně jednodušší než čeština. Třeba přechodníky. Francouzi se nemusejí rozmýšlet, kdo kdy a kam přechází – vždycky tam prásknou tentýž tvar a jsou si jisti, že to mají dobře. Není proto divu, že přechodníky se ve francouzštině používají daleko častěji než u nás; však bychom je také uplatňovali o něco víc, kdyby byly snadnější než normální časování.
Když jsme se francouzské přechodníky učili, byli jsme nadšeni. Kdo by taky nebyl? Konečně něco opravdu lehkého. Sbohem, časování, ať žijí přechodníky! Problém přišel až s mateřštinou. „Tak a teď mi to přeložte,“ pravil francouzštinář (shodou okolností též aprobovaný učitel češtiny). A francouzský text, do té doby tak jasný a průzračný, potemněl.
Nevěřili byste, co všechno jsme byli schopni vymyslet. Například osudové sloveso psát zplodilo perly jako psaje, psajíc, psajíce a obligátní variantu podle druhého vzoru psa, psouc, psouce. Vzniklo naprosto všechno, jen správný tvar ne. Nevím, kam na to ti národní buditelé chodili, ale při tvorbě přechodníků projevili skutečně neuvěřitelnou fantazii. Na rozdíl od barvitých kouzel a čar se psy nás totiž nikoho píše, píšíc, píšíce nenapadlo.
Ta hodina, byť poukázala na češtinářšké fiasko úctyhodných rozměrů, nás poznamenala. Nejen že se někteří šťastlivci toho dne ony zatrápené české přechodníky alespoň částečně naučili. Také jsme získali spoustu zábavy a kreativního vyžití – považte, s přechodníky! Bylo to skoro jako skládat dadaistickou poezii. A kromě jsem pevně přesvědčená, že na naši památnou větu „Jiskra, omlouval se za světelné znečištění.“ by byli právem hrdí i ti naši slavní národní buditelé. Hotová poezie, ne?
Psa dělal kotoul snožmo. Proč ne?
Klasické jsou:
Můj šašek polyká meče.
Můj šašek polyká mlaskaje.
Já s přechodníky rozhodně nejsem kamarádka. Páč jsem o nich letos asi slyšela poprvé. No, nebo možná loni v prosinci.
Jsem neskutečně nevzdělaná. 🙂
Ale slyšela neslyšela, asi je používám, když ochotně nachytávám děti na slovíčko "vězte". .-)
Tak jsem rychle spěchala na internet zjistit, o čem ty přechodníky jako jsou ?
A prý mají dneska knižní až archaický charakter .. takže jsem vůbec o nic nepřišla 🙂
Prechodniky minulý se nepoužívá, ale ve veřejných projevech přišel asi po roce 1989 opět do módy prechodnik přítomny. Takže prechodniky z jazyka nevymizely.
[4]:
Některé ustálené se používají běžně, byť mnohý ani netuší, že o přechodníky jde, např. vyjma, vida, soudě, nevyjímaje…
[3]: Baru, nerada ti kazím radost, ale vězte je imperativ. 🙂
[3]:
Přechodník přítomný, rod mužský, číslo jednotné od slovesa "vědět" je "věda".
Já mám přechodníky rád, dokonce i ty minulé, ty když se použijí, to už člověk opravdu vypadá jako definitivní exot :-). On někdy problém není jen v nesprávně použitém tvaru, ale i v ujetém způsobu použití, kdy jsou ve větách různé podměty, což jsou pak občas podobné skvosty jako klasické "Koukaje z okna, pršelo." 🙂
[1]: Že? Mně se to taky líbilo! Ale neprošlo, bohužel 🙂
[2]: Nádhera, to mě moc pobavilo! 😀
[3]: [7]: Jak psala Doktorka se srdcem, "vězte" není přechodník. Ale to, že tenhle tvar používáš správně, tě rozhodně šlechtí! 🙂
[4]: Nepřišla – používají je v zásadě buď vzdělanci a fajnšmekři nebo ti, kteří tak chtějí vypadat, ale příliš se jim to nedaří – obzvlášť, když použijí špatný tvar, což se děje velice často 🙂
[5]: Nevymizely a je to dobře, doufám, že ještě dlouho nevymizí! Jsou krásně barvité a umožňují velmi odvážné stylistické výlety 🙂
[9]: Taky je mám ráda, byť ty minulé už jsou tedy skutečně dost mimo 🙂 S přechodníky obecně se podle mě musí zacházet jako se šafránem – pokud člověk přidá opravdu vzácně jen špetku, může vzniknout skutečný majstrštyk. Protože takové stylistické kotrmelce jako právě s přechodníky jen tak s něčím dělat nejdou. Ale když se používají jako kečup, dopadá to velmi, velmi trapně.
"Koukaje z okna, pršelo." je jeden z mých oblíbených jazykových vtípků! Když jsem se s ním setkala prvně, málem jsem padla smíchy 🙂
Tak na píšíc bych si po chvíli taky asi vzpomněla, ale jako první mi též naskočilo psouc a psajíc. Přišlo mi to divný, ale ne a ne si uvědomit správný tvar. Ovšem psajíc je naprosto dokonalé slovo a někdo musí sehnat křížence psa a zajíce. Prostě musí. Chci mít důvod používat sovo psajíc! 😀
Vediac že nič nevie, odpovedal kajúc sa z nevedomosti.
[11]: Viď? Tyhle dva tvary prostě naskočí přirozeně – respektive to psa, psouc, psouce už pak spíš jako vtip, ale naskočí. A píšíc ne a ne se objevit. Každopádně psajíc je skvělý! Vzhůru do křížení 🙂
[12]: Tak tady kapituluji, slovenské přechodníky jsou pro mě velká neznámá 🙂
[7]: Kdepak, radost mi nekazíš, vzděláváš mě. 🙂
Já tu radost měla už z toho, že jsem převezla děti. 🙂
[8]: Děkuji. 🙂 Já se na ty přechodníky fakt budu muset podívat…
Přechodníky miluji. Přesně jak píšeš, je potřeba je používat jako koření. Vhodně použitý přechodník prostě text zkrášlí. Zejména jsou neocenitelné při překladech, tam si spíš překladatel musí dát pozor, abych jich nepoužil moc 🙂
To, že přechodníky neumíme, je dáno hlavně tím, že se málo používají, a když už je někdo použije, tak špatně 🙂 Kdyby to byl běžný úkaz, tak nebude problém. Jako všechno v jazycích je to jen o zvyku a tréninku.
[15]: Zas na druhou stranu, takové slovo výjimka je celkem běžné a stejně se používá velmi často špatně 😉 Každopádně mám přechodníky taky moc ráda. Akorát bych musela psát o něco vzletněji, abych je mohla používat víc 🙂 Škoda!
S přechodníky je potíž. Už za obrozenců se v živé češtině používal jen jeden ustrnulý tvar, ale obrozenci si řekli, že by bylo prima mít jich celou fůru, i když to nikdo nepoužívá. Nevím, jestli jim to tenkrát vážně znělo jako dobrý nápad. 😀
[17]: Á, takže romantický přežitek už od začátku? No hned jsou mi ještě sympatičtější 🙂 A řekla bych, že to asi znělo podobně ujetě jako všechno to ostatní, co si tenkrát vymýšleli na koleně, akorát něco z toho se časem chytlo a něco ne 😀
Přechodníky neee 😀 😀 😀 pamatuju si, jak jsme je probírali v češtině pro doktorandy. Vyučující byla víc než boží, ale tohle jsem se naučila snad jen na test a od té doby… škoda mluvit 😀 je to teda hustokrutopřísný, když je někdo (jako třeba ty) umí používat, ale prdel to moc není. Ještě že je nemá němčina 😀
[19]: Já teda nevím, jestli bych o sobě řekla, že je umím používat, ale řekněme, že alespoň poznám, kdy nevím a vyhnu se 😀 (Třeba u přechodníků minulých, to je pro mě v zásadě uzavřená kapitola, kterou nikdy neotvírám.) A němčina je vůbec nemá? No o co všechni přichází 😀