Když jsem letos v létě po více než deseti letech znovu otevřela Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, nedělala jsem to s nijak zvláštním nadšením. První dva díly kultovního českého románu jsem sice už jednou přečetla, nepamatovala jsem si z nich ovšem prakticky nic; snad kromě nejasně svíravého pocitu, že tohle opravdu není žádný humoristický román. Teď už to chápu jasněji. Švejk je jednou z nejděsivějších knih, jaké jsem kdy četla.
Zapomeňme na chvíli příjemnou komediálnost švejkovského mýtu, idylické ilustrace Josefa Lady i dobromyslnou tvář Rudolfa Hrušínského. Všechny tyhle vrstvy, které se na původní dílo postupně nabalily, udělaly ze Švejka bezmála roztomilou figurku, se kterou se se zvláštní hrdostí neváháme ztotožňovat. Realita knihy je ale úplně jiná.
Švejk jako takový totiž snad ani není postava. Je to racionální, emocionální i morální vakuum. V průběhu knih se nedozvíme vůbec nic o jeho prožívání, přesvědčení, hodnotách, pocitech, myšlenkách. Prostě tam nejsou. V tomhle je třeba Haškovi přiznat nepopiratelnou porci geniality. Švejk není člověk, není to ani lidský typ. Je to prostředek vyprávění; a tomuhle vyprávění jde zejména o to zachytit šílený zmar světové války, což se famózně daří. Nefunkčnost rakouské byrokracie, neschopnost úplně všech, všudypřítomná hloupost, zkorumpovanost, alkoholismus, podvod, přetvářka, utrpení, hlad a smrt. To jsou hlavní témata Švejka. Prolínají celým románem, důmyslně přefiltrovaná přes dokonalý odstup oné zvláštně absentující hlavní postavy, skutečného muže bez vlastností.
Jak jsem postupovala k dalším dílům, moje ochota číst dál klesala, až klesla zcela na nulu. Upřímně řečeno nevím, jestli to dočtu. Nemám na to. Nechci vidět další utrpení, další hrůzy a další Švejkovo nemorální jednání. Od určité chvíle nepomůže už ani humor. Komediální část Švejka totiž končí zhruba po padesáti stránkách. Pak nastupuje temnota, hořkost a absurdita, a to v takové míře, že zahanbí Kafku i Camuse dohromady. Ne že by snad zcela zmizely vtipné narážky a cynické poznámky, smích ale ztratí svou osvobozující lehkost. Tohle nejsou žádní Černí baroni. Haškův humor je temný jako noc a syrový jako válka sama. Není to rafinovaný autorský záměr podat válku s nadhledem. Je to poslední útočiště, které stojí mezi člověkem a sebevraždou.
No ona je to záležitost interpretace..Jiste ake je, ze film a kniha jsou takrikajic „O necem jinem“. …A podle meho nazoru jsou tam mista, kde se Švejk jaksi zapomene…Jinak ale ano, on vlastne provadi myslenkovy pokus a tuto nerealnou postavu (Karel Oolacek:Velou valku jsem „Svejka“ nepotkal anibjednou).zasazuje dogruznych, bohuzel realnychvsituaci .
Ano, ta myšlenka, že ty situace v reálu dost možná vypadaly dost podobně, je na tom celém asi nejděsivější. Jasně, je to přehnané. Očividně. Ale dost možná daleko míň, než by se na první pohled mohlo zdát.
To jsem rád, žes to pochopila. Lepší než usínat se zmučenými myšlenkami je si přečíst kvalitní Daniellu Steelovou. 😀
Tak to pak jó 😀
Ale jojojo, jojojo, to je přesně ono!
Četl jsem Švejka na gymplu, těše se na komédii, absurdního Enšpígla, „který to všem svou chytrostí natře“. A přese všecky předpoklady jsem nic podobného nenacházel. Přesně, žádného Hrušínského, co vrže židlí, žádného v jádru dobrého Ladu.
Moc si to už nepamatuju, ale přijde mi, že tvé pocity zrcadlí ty mé. Ještě jsem k tomu měl pocit, že Švejk není komendiant, ale nebývalá svině.
Takže jsme-li my Češi Švejci, …
Měl bych si to přečíst znovu. Po Kunderovu Žertu mi to připadá příznačné.
Ano! To jsou přesně moje dojmy! Jsem ráda, že je měl i někdo jiný 🙂 A jako svině na mě Švejk taky občas působil, myslím si ale, že je to hlavně výsledek kontrastu té lidsky extrémní situace a Švejkovy naprosté absence soucitu, morálky nebo hodnot. V běžném kontextu to někdy působilo více či méně legračně (třeba kradení psa pro nadřízeného), v kontextu války už je to jednání ale tak přerámované, že svojí bezskrupulózností vyloženě šokuje.
Mě vždycky vytáčelo do nepříčetnosti, když mi některý cizinec dobromyslně vmetl do tváře to, co považoval za lichotku: „Ty jsi – no, takový Švejk!“ Chudák, vyslechl si pak můj dlouhý monolog, že Švejka vůbec nepovažuju za vlídného, veselého a jakkoli úctyhodného a chtěl bych se od něj vlastně skoro ve všech punktech jako od člověka držet co možná nejdál. Vlastně se děsím toho, co nového ještě najdu, až si Švejka zase jednou po mnoha letech přečtu, i té neodvratnosti, že to asi nemůžu jen tak beztrestně neudělat :-).
To tedy skutečně není lichotka, kterou by si šlo dát za rámeček. Skoro bych ti v takové situaci doporučila, ať to raději znovu už nečteš, protože tam vážně není mnoho pěkného, ale vypadáš rozhodnutě, tak přeju alespoň pevné nervy 🙂
Švejk mě vždycky spíše odpuzoval, teď jsi mě přesvědčila, že opravdu nemá smysl se o čtení pokoušet. Aspoň ne v blízké budoucnosti.
Pokud vyhledáváš hlavně příjemnou literaturu, tak by to opravdu nebyla dobrá volba. Jestli nicméně někdy dostaneš chuť na opravdu černý humor, tak minimálně první dva díly ještě nejsou tak temné 🙂
Zkousela jsem to kdysi na gymplu, ale marne, stejne jako film. Bohuzel me nicim pozitivnim nesaturuje ani ta dobromyslna tvar a mesickovsky usmev…:) Takze respekt za tu houzevnatost!
Vůbec se nedivím! A upřímně – myslím, že málokdo to dočetl opravdu až do konce.
Chtělo by to asi změnit osnovy a povinnou či filmovou četbu, když se proti Svejkovi tolik blogerů vyslovilo. 🙂 V každém případě jeho jméno ale turisty táhne a nejen v pražských hospodách po něm pojmenovaných. 😉 Přeju hezký večer. Pravdou je, že hlavně zkouším, zda zde můj zavináč příjme komentář.
Komentář bez potíží přijat 🙂 A se Švejkem je potíž zejména v tom, že se spíš traduje, než čte. Nevím, jak ta legenda vypadala dřív, ale to, jak vypadá dneska, už nemá s původním dílem mnoho společného.
Z mého pohledu je třeba úplně nečtivá Babička a děkuji za film, jinak bych se tou povinnou četbou asi hodně těžko prokousával. Já osobně jsem nezaznamenal, že by došlo k upravenému knižnímu vydání Svejka a nebo že byl natočen nový film. Nevím tedy čím ta legenda mohla být pozměněna a pochybuju, že mladá generace hltá ústní podání jako někde u australkých kmenu, když se ještě neumělo číst a ani psát. 😉
Tím bych si právě nebyla tak jistá 🙂 mohlo dojít ke společenskému vývoji, který stávající interpretace pozměnil. Třeba sloveso švejkovat se prý uchytilo ve větší míře za protektorátu a Ladovy obrázky původně nebyly vnímané vůbec jako idylické, jak je vidíme dneska. Časy se zkrátka mění a naše vnímání spolu s nimi 🙂 upravené vydání ale snad opravdu nevyšlo. Aspoň doufám!
Já jsem jen sedlák a dřina na polích at už je na obrázku a nebo na fotce ve mně žádnou idylku nevzbuzuje. Na druhou stranu chápů, že dnešní generace si může aspon na těch obrazech prohlédnout idylickou krávu. 🙂 To s tím švejkováním jsem do dnešní doby nepochopil. On přece narukoval dobrovolně!!!
Je to tak, kráva může připadat idylická nám, co žijeme ve městech a v reálu s ní vůbec nepřijdeme do styku 😀
A švejkování je všeobecně problematický pojem, jehož obsah jde vymezit dost těžko, ale já ho chápu jako dobrovolné a stoprocentní naplnění všech nařízení, a to do takové míry, že je to absurdní až kontraproduktivní. Nedá se na to nicméně nic říct, protože je to chování přesně podle pravidel – a právě proto to Švejkovi vždycky prochází.
V jistém televizním rozhovoru se jeden z bývalých obranářů a nebo generálů rozhořčoval nad tím, že nás berou jako národ Svejků = nevojáků. Jinak ta formulace ze tvého komentu se mně líbí víc. Hlavně to ale udělat tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. A to si myslím, ze Svejk uměl dokonale, aspon v tom filmu. Vždyt by ho ti různí oficíři jinak ubili. 😀
A já si vždy říkala, proč je mi postava Švejka tak nesympatická, proč mi vadí vtipy nebo jen zmínka o něm v běžné řeči. Proč jsem v mládí nedokoukala film, nedočetla knihu a proč to tak do dnešních dnů zůstalo.
Ale jedno se mu upřít nemůže. Císař pán kněmu měl takovou důvěru, že dostal i zbran a to byl Svejk vlastně jenom buřš. To Cerní baroni důvěru neměli žádnou a ta jediná puška která v tom filmu byla, neměla ani slepé náboje… A jak dlouho se udrželo mocnářství a jak kratičko komančové, to ví každý. Je to vše v každém režimu o spolehlivých, nespolehlivých a spolehlivějších.
burš
Vidíš, to je pravda, takhle se na to dívat mě ještě nenapadlo. Holt si ta světová válka asi žádala svoje a rozlišovat na politicky spolehlivé a nespolehlivé už byl od určité chvíle luxus, který si spíš už nešlo dovolit 🙂
Janinka: Dokonce taková alergie! V téhle míře jsem se s tím ještě asi nesetkala, ale úplně to chápu. Jakmile člověk z libovolného důvodu odmítne na tu autorskou hru přistoupit, tak je to celé už jenom hrozně nepříjemné.
Švejk tedy opravdu není moje kniha. Zkoušela jsem to několikrát a fakt nic…
Marie Veroniko, měj hezký večer. Helena
Že? To jsou přesně moje pocity. Jsem ráda, že v tom nejsem sama 🙂