Tak nám skončily prázdniny. Ačkoli… prázdniny? Za sebe bych řekla, že to byly spíš doháněniny, byť v řádově volnějším tempu. S koncem června skončil školní a přerušil se akademický rok a mně se obrovsky ulevilo. První dva červencové týdny jsem nikam nejela, skoro s nikým se nevídala, a dokonce se mi ani na vteřinu nezastesklo po škole. To všechno přišlo až později.
„Ty se ale musíš nudit!“ říkali mi někteří lidé. Těm bych souhrnně odpověděla tak, že na konci července jsem odeslala školiteli zkompletovanou dizertaci a na konci srpna dizertaci po finální kontrole a ze svého úhlu pohledu připravenou k odevzdání. Čtyři roky života, 260 normostran, stovky a stovky hodin strávené nad knihami, jazykovými korpusy i Wordem. Bezmezné množství nadšení, fascinace z objevování i uspokojení z překonaných překážek, ale samozřejmě také nadávek, pochybností a frustrace. Je to regulérní kniha a napsat ji obnášelo naprosto nepředstavitelné množství práce. Byly to zkrátka prázdniny přesně v duchu vtipů o tom, co dělají akademici v létě. Neříkají: „Konečně nemusím pracovat!“ Ale: „Konečně můžu pracovat!“
Pokud bych měla ze svého léta – slovy jednoho ze svých studentů – vybrat některé střípky a nepořezat se, mluvila bych patrně o řadě setkání, dlouhých procházkách o samotě a čtení beletrie. Celkově bych ovšem spíš řekla, že i když jsem zažila věci velmi pěkné, celek zůstává v mé hlavě spíš pokažený některými bolestnými uvědoměními, na která jsem konečně měla kapacitu, a také několika ne zrovna dobrými zprávami, které mi dosud visí v podobě nepěkného oblaku nejistoty nad hlavou. To, co z nich nakonec přesně vypadne a jak moc náročné mi udělají nadcházející školní rok, zatím zůstává otázkou pro další výzkum. Plný ten rok ale zase bude každopádně.
I učím se přijímat věci, které nemám pod kontrolou, a nestresovat se tím, co nemůžu ovlivnit, a vůbec mi to nejde. Vychutnávám si pocit, že jsem napsala dizertaci, o které jsem s čistým svědomím ochotná říct, že je dobrá. Buduji si některé nové návyky, ohledně kterých chovám naději, že mi umožní nenechat se běžným shonem a stresem příliš semlít. Nadávám na to, že takhle radikální jsem si to cvičení v mindfulness přeci jen nepředstavovala. A těším se na čas strávený se svými studenty, po kterých už se mi opravdu stýská. I letos mi o prázdninách občas napsali a i tentokrát mi to vždycky udělalo velkou radost. Tedy, nový školní roku, jsem na tebe asi tak připravená, jak jen můžu být. Jdeme na to?
Mně se letos snad poprvé v životě nějak podařilo se na září těšit 😀
…jak mi ty děti stárnou, začíná jich bejt strašně plno, jestli mi jako rozumíš, jak to myslim… 😉
Myslím, že rozumím perfektně. Vtipy o tom, jak se rodiče na rozdíl od všech ostatních radují, když začne škola, v učitelských kolektivech docela frčí 😀
Vůbec nejsem překvapenej… 🙂
Tož není růže bez trní…Za mne byly také letní dny naplněný do posledka jen což delej
Jo není růže bez trní
Já měl také dosti plně a zajímavé letní měsíce…K dokončení dizertace gratuluji 🍾🍾
Děkuji 🙂 Tak jen doufám, že ty trny nebudou moc ostré.
Vítej zpátky a gratuluji k vydařené dizertaci! A taky se neméně těším na historky z tvé třídy včetně toho chlapce, co se prostě přidal:) (zapomněla jsem jméno) Tak všechno nej do nového (školního) roku!
Vřelé díky 🙂 Historek bude nepochybně nepočítaně, protože letos učím víc než loni, takže to bude nějakých puberťáků! Včetně chlapce, co se prostě přidal (to je jak z Harryho Pottera!), který je mým novopečeným regulérním studentem, takže vysvědčení z mojí angličtiny už si příští školní rok nebude muset tisknout sám 🙂
Připojuji se do dlouhé řady gratulantů a přeji rychlou proměnu oblaku nejistoty v bouři pozitivní jistoty!
Moc děkuji! 🙂 Takovou bouři bych si nechala s radostí líbit 🙂
Taky jsem měla prázdniny dost pracovní. Disertaci teda nemám ani v plánu, ale s diplomkou jsem se o kus posunula.
Gratuluji k dokončení a přeji pěkný nový (školní) rok.
Dizertace nebo diplomka – obojí dá spoustu práce! Tedy také gratuluji a ať nám to v novém školním roce krásně jde 🙂
Tak snad sis alespoň trochu odpočinula! Kromě jednoho týdne jsem měla prázdniny pracovní, takže se momentálně cítím jako citrón, který se někdo snaží na lisu vymačkat způsobem, že mu už obrušuje vnitřní stranu kůry. Dnes mě čeká malování šatny a předsíně a od pondělí dva dny teambuilding. Začínám mít pocit, že si odpočinu až v hrobě :D.
Ale jo, řekla bych, že jsem si odpočinula 🙂 Ono už jenom to, že člověk nemusel dělat tři věci naráz, byla obrovská úleva. Tedy ti přeju, ať si odpočineš i ty – aspoň po tom malování a teambuildingu. Aneb žádné citróny! 🙂
Opravdu ze srdce a upřímně gratuluji!
Marie Veroniko, užij si ten pocit!
Hezký večer, Helena
Vřelé díky! 🙂