Na první pohled to vypadá skoro normálně. Pětadvacet stupňů, modrá obloha, ostré slunce, zurčící voda, stromy a sem tam nějaké to křoví. Jenže pak přijdete blíž. Stromy jsou zvláštní, mají neznámé listy a úplně jinak voní. Na zemi neroste normální tráva – buď je tam zažloutlé cosi a sem tam keřík, nebo tuhá ostřice. Zurčící potůček má barvu čaje s mlékem a stromy leckde stojí přímo v něm. Ptáci spíš křičí, než že by zpívali, a sem tam přeběhne přes cestu obří ještěrka.
Na vycházku do australské buše jsem nemusela z Brisbane daleko. Vlastně jsem z Brisbane nemusela vůbec – Karawatha Forest je totiž lesní rezervace přímo ve městě (což ovšem neznamená, že tam nejedete hodinu a půl). Byla krásná sobota a já jsem po všech možných výstavách, muzeích, galeriích a ohňostrojích dostala chuť na trochu přírody. A i když se mi první dojem snažil našeptávat, že to není nic extra bombastického, stačilo málo, abych svůj názor zcela změnila.
Stačí se třeba jen zamyslet nad tím, že ten horký slunečný den je pořád ještě technicky vzato zima. Všechny rostliny, které vidíte před sebou, tak tohle počasí považují za příjemný chládek a připravují se na skutečné výzvy. A ty přijdou, na to můžete vzít jed. Sucha tu prý někdy udeří tak mocně, že vláda Australanům limituje čas, po který se smějí sprchovat; a jindy zase přijdou povodně, které vyženou z domovů tisíce lidí. V buši tyhle extrémy vidíte okamžitě: na jednom místě je všechno seschlé a žluté a o pár metrů vedle stojí stromy ve vodě.
Místní všeobecná odolnost je fascinující. Brisbane v únoru zpustošila stoletá voda a já jsem to o pár měsíců později vůbec nepoznala. Viděla jsem jednu nefunkční lampu na nábřeží a jednu zavřenou zastávku trajektu. Toť vše. Ani na buši nepoznáte, jakými hrůzami si prochází. Sem tam kvete kytička, ptáci křičí… a pak přijdete k těm stromům, co mají tak zvláštně tmavou kůru, blíž. A zjistíte, že jsou ohořelé.
Jak jsem tak překračovala louže a popadané kmeny a vídala čím dál víc tmavě flekatých stromů, můj respekt narůstal. Až tady se přede mnou zhmotnil význam okřídleného sloganu, že v Austrálii není extrémní počasí otázkou jestli, ale kdy. Ano, tohle je ta země, kde se na cedulích, které varují před lesními požáry, v příjemně zelené části stupnice rizika skví nápis „Vysoké“. Když prostě hrozí riziko jenom vysoké, můžete zůstat úplně v klidu. Není nakonec to, že ten les vypadal docela normálně, ten vůbec nejbombastičtější zázrak?
No fascinující….. Ačkoli i u nás příroda čaruje a takovy lužní les…Ale tohle navic pusobi svou nezvyklosti…
Myslím, že příroda čaruje všude. Jen jsme na ty české čáry podstatně víc zvyklí 🙂
Objevit buš není nemožné ani pro Evropana!
No to není – ostatně Marie je toho dokladem… Ale teď k tomu, jak jste to asi myslel: kde v Evropě je buš? (Nebo snad i v Česku?)
Přesně tak. Akorát teda cena letenek nic moc! 😀
V Česku je jedna Buš kousek od Slapské přehrady 😀 Vypadá to tam, pravda, úplně obyčejně. Austrálie pro nás působí jak z jiného světa
No vida, u nás máme prostě všechno – a je to sice malé, ale naše 😀
„Když prostě hrozí riziko jenom vysoké, můžete zůstat úplně v klidu.“ Tak tohle se mi moc líbí. musí být radost dělat v takovém příznivém prostředí Risk Managera :-).
To tedy skutečně musí! Teď se tady třeba ve velkém začaly líhnout nápisy typu: „Spring is coming. Do you have your emergency plan?“ Jaro tady má zjevně poněkud jiné asociace než u nás 😀
Ohorely les jsme videli kdysi v Portugalsku, pusobilo to hodne temne. Ale pry to pro les neni takova pohroma jako pro lidi, naopak to muze odstartovat i pozitivni procesy. Odolnost a nezlomna vira zacinat znovu asi patri do australske geneticke vybavy!
Jj, je to přesně tak. Místní fauna i flóra jsou na pravidelné lesní požáry zvyklé, takže pokud ten požár není opravdu brutální, nemají s tím problém. Stromy měsíc, dva po požáru už zase raší, zvířata vylezou z děr a semena některých rostlin dokonce oheň potřebují k tomu, aby vyklíčila. Neuvěřitelné!
Ráda si čtu tvá australské reportáže. Procházka buši, to se mi jen tak nestane, takže moc děkuji za tvou reportáž.
Měj se moc hezky, pa Helena
Ještě před pár lety bych si taky myslela, že se mi něco takového nemůže stát. Holt člověk míní… děkuji a přeji krásné dny 🙂
Krásná příroda 🙂 Mohla bys někdy napsat článek o místní fauně? Jaké zvířata jsi od svého příjezdu viděla? Ať už cíleně, nebo náhodně? Vím, že už jsi na to párkrát narazila ve článcích, ale tohle by mě moc zajímalo 🙂
Děkuji! Ano, to určitě někdy můžu 🙂 Připisuji na mentální seznam, moc díky za tip!