Ať se nám to líbí nebo ne, podzim je tady a – marno mluvit – spolu s ním i nechvalně známé kratší, chladnější a mokřejší dny. Můžeme si na to stěžovat a být z toho smutní, nebo to můžeme pojmout jako šanci najít si čas na věci, na které se během jara a léta nedostává. Za tím účelem vám dnes přináším tři tipy na netradiční hudební kusy, které posouvaly hranice zažitých žánrů a staly se díky tomu nesmrtelnou klasikou.
Hamilton
Pokud se k vám ještě nedonesla zpráva o jednom z nejúspěšnějších muzikálů všech dob, pak nastal čas to napravit. Historický epos Lin-Manuela Mirandy pojednává o americké revoluci a prvních letech existence USA prostřednictvím dramatického příběhu Alexandra Hamiltona, jednoho z otců zakladatelů. Je to pestrobarevný a strhující kus, který čerpá inspiraci z rapu, hip hopu, popu i soulu a ohromí vás chytře vybroušenými texty, jímavými melodiemi, dechberoucími tanečními čísly i samotným dějem, který v našich končinách není tolik znám. Za poznámku stojí skutečnost, že Hamilton dost možná usadí do židle i zaryté odpůrce muzikálů (jako jsem třeba já). A pokud vám moje doporučení nestačí, pak se můžete podívat, kolik posbíral ocenění. Nebo kolik stojí lístek.
Porgy a Bess
Slavnou operu George Gershwina z roku 1935 byste v učebnicích nejspíš našli v kategorii vážná hudba, v reálu se ale celé Gershwinovo dílo pohybuje na tenké hranici klasické moderny a jazzu. Jeho nejznámější kus, Rapsodie v modrém, o tom vypovídá velmi výmluvně; a u Porgyho a Bess to není jiné. Na svou dobu šlo o velmi odvážné dílo, a to jak moderním příběhem (drogy a domácí násilí opravdu nejsou tradiční operní témata), tak tím, že je prakticky kompletně obsazené zpěváky černé pleti. To tehdejší publikum neslo dost nelibě, Porgy a Bess si nicméně cestu k srdcím diváků našli. Jejich příběh je nesmírně silný a hudebně jde o kombinaci toho nejlepšího z klasiky a afroamerické tradice.
West Side Story
Kdo by alespoň neslyšel o Romeovi a Julii v moderním podání ze 60. let? Když jsem se s písněmi z West Side Story setkala poprvé, udivilo mě, že se mi tolik líbí. Muzikály mě většinou nechávají zcela chladnou, tohle ale byl úplně jiný příběh: nápadité melodie, složitá harmonie, zajímavá instrumentace a husí kůže při každém kusu. Netrvalo dlouho a zjistila jsem, kde je zakopaný pes – hudbu totiž skládal Leonard Bernstein, jeden z nejznámějších klasických skladatelů 20. století. Jeho tvorba je běžně o několik řádů náročnější, v případě West Side Story se mu ale velmi umně povedlo lehčímu žánru přizpůsobit a vznikla hudební perla, kterou jen tak něco nepřekoná. Ostatně věděli jste, že co nevidět vyjde nová verze West Side Story od Stephena Spielberga – a samozřejmě s původní hudbou?
A co doporučujete na dlouhé podzimní večery vy?
Muzikál je žánr, který zrovna moc nemusím, co si pamatuji, tak jsem naposledy viděla Let dance či jak se to jmenovalo 😀 Na podzim u mě klasicky vedou horory, hlavně v období kolem Halloweenu 😀
Já právě muzikály taky nemám ráda! Připadá mi to jako dost podivný žánr a ty písničky mě tam většinou spíš vytáčejí. Ale u takového Hamiltona o tom nemohlo být ani řeči 🙂
No takovy Bostonsky cajovy dychanek to je podklad pro pořádnou vypalovacku..jak padaji bedny s cajem do more, to je hardrockova party, ba skoro heavy metal…Ted to jenom zhudebnit a trochu zmelodizovst, a mame muzikal jako vyšitý…
No vida, to je námět! Ty padající bedny úplně vidím 🙂
Hamiltona neznám (aspoň ne tohoto, ale o tom z formule 1 zatím nikdo muzikál nenapsal :-)), ostatní dvě díla ano a líbí se mi. Jinak jsme se s muzikálem jako oborem v období jeho boomu u nás zcela minuli a dalo by se to říct i tak, že jsem se těm všem „nejlepším příběhům s nejlepší hudbou od nejlepších autorů“ cíleně vyhýbal. Ale L.Bernstein, to je samozřejmě úplně jiná káva – ušlechtilá arabika proti meltě z čekanky :-).
Moc hezky řečeno 🙂 Na mě Hamilton vlastně jako muzikál vůbec nepůsobil, protože pod slovem muzikál si představím film, do kterého někdo naflákal písničky (které mě tam většinou dost otravují). Hamilton je ale zpívaný celý a je to tak spíš jakási novodobá opera s áriemi i recitativy. Konec konců to, že v normálních operách recitativy nejsou rapované, je jenom otázka konvence 🙂
Já preferuji během dlouhých podzimních večerů ticho přerušované maximálně cinkotem pletacích jehlic a praskáním svíčky :).
To je ovšem velmi stylové 🙂
Já spíše svíčku a poslouchat ticho 🙂
blog Style of Ejmi | Instagram
Chápu 🙂 Taky mám obojí ráda, ale není od věci to občas něčím prostřídat 🙂
Muzikály nemám vůbec rád, připadá mně, že je tam jedna pěkná píseň (pokud vůbec ) a ostatní je vata. A myslím, že mnohdy to platí i o operách, které by se mohly chápat jako jejich předchůdkyně ve vážné hudbě. Z Porgy a Bess znám víc jen Summertime a z West Side Story píseň Maria, o Hamiltonovi čtu poprvé.
Já mám dva oblíbené okruhy: 1. (melodický) rock, 2. klavírní hudba. A poslouchám je celoročně :).
Ano, řada oper je takový dobový popík 🙂 A Summertime a Maria jsou určitě nejznámější hity z obou děl (u West Side Story možná ještě konkuruje Amerika). Na jednu stranu asi chápu, proč zrovna tyhle, na druhou nemůžu říct, že by to byly zrovna moje oblíbené. Je to asi jako Uherská rapsodie u klavírní hudby a Bohemian rhapsody u rocku 🙂
Maria být mohla, ne? 🙂
Ameriku znám, ale připadá mně trochu jako odrhovačka, píseň z textu je na poslech příjemnější, znám ji „pasivně“, už ani nevím, co k muzikálu patří, viděl jsem ho v Brně v divadle hodně dávno.
Bernstein kromě skládání byl původně vynikající klavírista (mám v jeho interpretaci Rhapsody in Blue) a pak dirigent.
Amerika má dobrý text, ale na poslech mi taky kdovíjak neučarovala. A Maria je krásná, o tom žádná, ale jiné se mi přeci jen líbí víc 🙂 Ano, Bernstein dirigoval hodně a já ho znám vlastně hlavně jako dirigenta (naprosto famózního). Pokud vím, oddirigoval si sám i tu West Side Story.
Kdyz se rekne muzikal, vybavi se mi Dan Hulka, Lucie Bila a cela ta pachut „hrajeme si na velkej svet“:) Myslim, ze cesky muzikal vybudil (nejen ve mne) tak silne negativni emoce, ze se kvuli nim rada lidi vyhyba i zahranicnim, co si to vubec nezaslouzi. Jinak na podzimni vecery nemam o moc jinou napln nez jine mesice. Diky treningu v koronaci si neodmitam ani puvodne letni zabavy jako vecerni prochazky nebo jit na jedno do parku:)
Ano, něco podobného se mi při slově muzikál taky vybaví – a není to zrovna nejpozitivnější, co si budeme povídat 😀 A procházky jsou, myslím, ideální program na jakoukoli roční dobu. Jak praví islandské rčení, není nevhodné počasí, jen nevhodné oblečení 🙂