V moderním světě nezbývá příliš mnoho oblastí, které by z hlediska koncového uživatele fungovaly na bázi čiré magie. Můžeme sice zajít za kartářkou, nechat si spočítat horoskop nebo se poradit s věštcem, troufám si ale tvrdit, že většina běžných smrtelníků s těmito čarodějnými byzbysmeny příliš často do kontaktu nepřijde. Oproti tomu elektroniku jsme někdy vybírali všichni. A myslím, že každý, kdo si někdy kupoval třeba notebook, mi dá za pravdu. Je to magie se vším všudy.
Když jsem si před mnoha lety pořizovala notebook poprvé, velice záhy jsem zjistila, že jediné, čemu rozumím, je barva. Zbytek mohl být klidně psaný v jazyce pitjantjatjara; vyšlo by to nastejno. Sebekriticky jsem tehdy naznala, že to patrně k informovanému výběru nebude stačit, většina notebooků beztak byla černá. I šla jsem za svým starším bratrem, nejzkušenějším odborníkem, kterého jsem měla po ruce (notebook si v životě kupoval už dvakrát a jeho Pepa Tryskáč vešel do rodinných dějin). Bratr se své role zhostil s grácií skutečného gurua, moudře pokýval hlavou a pravil: „No, tam jsou v těch parametrech různý čísla a ty by prostě měly bejt co nejvyšší.“
Vybavená esoterickou znalostí magického učně první třídy jsem tedy začala vybírat znovu. V kouři vonných tyčinek a za zvuku zaříkávadel jako „proč je toho všude tolik“ a „dyť je to beztak všechno stejný“ jsem nakonec vybrala. Notebook byl černý a čísla zjevně stačila: sloužil mi dlouhých osm let. Pravda, ke konci už vykazoval všechny kvality legendárního Pepy Tryskáče a nechával tak obzvlášť silně vyniknout cholerické stránce mojí povahy. Pořád ale, přísně vzato, fungoval.
Když loni přišlo jaro, usoudila jsem, že není moudré ohrožovat zdraví chodců pod našimi okny rizikem letící elektroniky – a začala jsem vybírat nástupce. Zběžně jsem přelétla soudobý trh magickým zbožím a naznala jsem, že od dob mé první iniciace se leccos změnilo. Barev se kupříkladu vyrojilo celé množství a suverénně nejvíc letěla stříbrná. Kromě toho jsem i já v mezičase vystoupala na vyšší kouzelnickou úroveň: ono když se živíte psaním o elektronice, tak vás nějaká ta dedikovaná grafická paměť nezaskočí. Myslela jsem si, že tentokrát to bude brnkačka, brzy mi ale došlo, že psát a vybírat jsou dvě zcela jiné věci. I když už jsem se nemusela ptát, jestli Wi-Fi ac je klimatizovaná, na celkové magičnosti celého podniku se pranic nezměnilo. Pořád jsem doopravdy nevěděla, co že to vlastně všechno znamená a jestli se tomu dá věřit. Jinými slovy: kóan mého bratra stále platil.
I vytáhla jsem zas vonné tyčinky, třikrát plivla k severu a s magickým zaříkáváním pokročilé úrovně („proč do prčic nemají tenhle model, když se kolem něj točí celý jejich marketing“) si vybrala nový notebook. Stříbrný, s lehkým nádechem do modra a žlutým rámečkem. Zatím funguje krásně a já vřele doufám, že i tentokrát mi bude Štěstěna nakloněna. Chodci pod našimi okny to jistě ocení.
Všechny parametry mají být co nejvyšší kromě ceny! 🙂 Jo a také nemá mít kastli vybavenou všelijakými světýlky, která by si v noci nezadala s pozičními světly na jachtách. Nejtěžší na celém nákupu je tedy stále výběr vhodné osoby, která kvalifikovaně poradí 🙂
Světýlka naštěstí u notebooků většinou nejsou nijak dramatická, ale pokud chceš cokoli, co má jako přívlastek herní, tak můžeš vzít jed na to, že to bude svítit, blikat a způsobovat epileptické záchvaty. Včetně podložky pod myš! 😀
Nelíbí. Výběr píčatoče je podobně neblahý úkon jako výběr vhodného vánočního dárku pro mého lil bro.
Přijde mi, že člověk nemůže volit správně (mi se to jaktěživ nestalo, mám včilko asi 4. model). Ať už je bída s raketovým motorem jistě hodným věhlasného Pepy Tryskáče, nedostatkem místa na disku nebo mrzkým rozložením klaviatury nebo skromným exitem základní desky po 3 měsících užívání („Vážně? Tak to se nám ještě nikdy nestalo!“ „Ha ha ha…“).
Podotýkám, že se svými zařízeními komunikuji něžně v rukavičkách (navzdory mnohdy nulovým sympatiím).
Myslím si, že nosím elektronice smůlu. Tuhle si přes kakanténu rodiče pořídili supernovou mega TV, byli nadšeni. Jakmile jsem se ovšem ocitl doma, přestala chytat signál. Jak rádi byli, když jsem zase odputoval a signál se vrátil!
(Otěc tvrdí, že ta elektronika ty moje antipatie cítí. Děsím se, že je to pravda.)
[Jóa tó, jazykem pitjantjatjara jsi okořenila můj život. Jsem ti vděčný!]
Ta historka s televizí mě tedy dostala! 😀 Nejsi první, od koho slyším, že má až závratně negativní vliv na elektroniku a upřímně řečeno nechápu v tomhle ohledu svoje štěstí. Asi dokážu svoje antipatie maskovat dostatečně dobře na to, aby mě technika neprokoukla, jinak si to nedovedu vysvětlit 😀
Co elektronika, Marie Veroniko! Ale veškeré věci, které bych chtěla reklamovat! Když chci něco vyměnit, tak to na just začne fungovat (i když doma se to chová jak mrtvá želva). Oddechla jsem si před mnoha lety až s Amazonem, tam tenhle problém nemám (reklamace vždy bez problémů). A protože věci vycítily, že už nemaj šanci mě šikanovat, tak se teď ani nijak obzvláště často neporouchají… 🙂
Pravda, zákeřné věci, které začnou fungovat v momentě, kdy je člověk donese do opravy – to je magická kapitola sama pro sebe 😀 Naštěstí na to někdy stačí, aby vešel do místnosti někdo znalý. Ale když to čeká až na servis nebo reklamaci, tak to je vyloženě škodolibost!
Jsem na tom dost podobně. Kupovala jsem si notebook a samozřejmě se ukázal jako úplně na prd. Teď, co mám přítele, ten tomu rozumí, tak pořizoval notebook on a zatím skvělý 😀
Tak to držím palce, aby notebook držel a byl skvělý ještě dlouhá léta – minimálně než se z něj stane Pepa Tryskáč! 🙂
Arthur Clarc říká, že každá pokročilá technologie je nerozeznatrlna od magie… A co se týče mne a elektroniky, elektronické magické předměty se ocitají nebezpečné v rukou naprostého „mudly“.. Jak praví klasik:Duchu jež jsem vyvolal, nemohu se zbýti…
Arthur Clark to měl jako spisovatel sci-fi dobře zmáknuté! Naprosto souhlasím a myslím, že ve fázi téhle pokročilosti už dávno jsme 🙂
Podle mě lidé, kteří nejsou vyslovenými specialisty, stejně nakonec navzdory kvantům číselně vyjádřitelných parametrů vybírají čistě podle emocí, které v nich daný model vzbuzuje. No a ti, kteří vyslovenými specialisty jsou, používají všechny ty číselně vyjádřitelné parametry jen jako objektivizační šidítko, aby sami sebe přesvědčili, že nevybírají podle úplně stejných emocí jako první skupina, což se ovšem přesně ve skutečnosti děje :-).
Krásně řečeno 🙂 A věčná škoda, že neměli ten tyrkysový model! 😀
Co se týká elektroniky, úplná lama nejsem, ale stejně, když potřebuji poradit, zajdu za mým prvorozeným, ajťákem od narození, který vždycky neomylně poradí, doporučí, nasměruje. Jeho první věta je „Kolik do toho chceš vrazit?“ a pak už filtruje, pošle pár nejlepších tipů a je vymalováno :D.
Tak to je naprosto ideální! 🙂 A je pravda, že cena většinou bývá ten parametr, který rozhodne o všem ostatním. Jejím stropem je samo nebe 😀
Mně podobných starostí většinou ušetří pracovní notebook a fakt, že mám doma ajťáka. Což se neprojevuje nejnovějším nablýskaným modelem, ale většinou odpudivým repasovaným strojem, který vzbouzí podezření, že má část součástek z vykuchaného traktoru. Zato nikdy nezklame, co se týká výkonu:)
Traktor, netraktor, hlavně že funguje! 🙂 O repasovném notebooku jsem taky přemýšlela, ale nakonec z toho sešlo. Tak třeba se poštěstí za dalších sedm let 😀
Krásné 🙂
Já se tak ke koupi nového odhodlávám od jara a pořád akorát nerozhodně přešlapuji na Heuréce. A teď už konečně vím, kde je ten zakopaný pes! Vonné tyčinky mi k tomu chybí 🙂
Taky jsem to dlouho odkládala – ale když už jsem jednou ten starý notebook opravdu málem prohodila oknem, naznala jsem, že to takhle vážně dál nejde 😀 Někdy se holt i ta netrpělivost hodí. Tak držím palce, ať dobře vybereš a zvol své zaříkávání moudře 🙂
Ten můj nový-repasovaný po týdnu začal trochu funět, ale baterku má asi novou. Tak dlouhotrvající jsem ještě snad nezažila.
Funění mi připadá jako celkem neškodný jev, dokud tedy nehraničí se vzlétající vesmírnou lodí. A držím palce, aby ti staronový notebook dlouho vydržel 🙂
Neriskuji, nevymýšlím a s tímto zajdu za synovcem, který vymyslí, zařídí a vše funguje naprosto dokonale.
Jsem barevný člověk, který po světě různých valérů prahne, dovedeš si představit, co bych si byla schopná vybrat :)))
Někdo v rodině musí být tvrdý a drsný !
Šikovný synovec je v podobných skutečně případech k nezaplacení – zvlášť když má tak dobré rady, že potom všechno funguje dokonale 🙂
Já se takto jednou při nákupu notebooku spálila. Pán v obchodě ochotný, úlisný, jenže nakonec mi prodal něco, s čím jsem nebyla spokojená a co jsem musela několikrát reklamovat. Naštěstí je můj přítel odborník přes počítače, s nákupem nového počítače mi poradil, a navíc mi v něm vždycky dá všechno do pořádku, takže teď už spokojenost 🙂
Takové spálení, to je hned. Prodavačům ani výrobcům se moc nedá věřit, takže když se člověk nevyzná… no, přesně jak píšeš 🙂
Jo, jo, nákup spotřebičů je někdy vyšší dívčí!
Je to tak. A možná by při tom člověk užil i Bradavice 😀
Jako bych se viděla 😀 Naštěstí od výběru tady mám přítele, a tak tomu nemusím a ani se nesnažím porozumět. Můj notebook je už se mnou šest let, brzo mě teda nový vyvolený čeká nejspíš taky :/
Šest let, no to už je pořádná výdrž a řádný notebookový důchod! Tak přeju šťastnou ruku při volbě nástupce 🙂
No a potom je ešte jedna podobná ucelená kapitola, a to ako sa o svojho domáceho maznáčika starať!
V téhle oblasti jsem dost neznalá, takže moje péče patrně nebude z nejideálnějších. Musím se nicméně přiznat, že mě moje nevědomost docela blaží 😀