To, že se jednotlivé jazyky liší v tom, jak odrážejí realitu, není žádné velké tajemství. Skutečnost, že tyto odlišnosti odrážejí jiné vnímání i něčeho tak běžného a základního, jako jsou přátelské vztahy, už ale dokáže překvapit. Copak nemají všichni na světě stejné kamarády? Nemají. Nebo o nich přinejmenším stejně neuvažují.
Vezměte si třeba našeho českého přítele a kamaráda; slovní rozlišení, které například angličtina nezná. Mám ve svém okolí několik lidí, se kterými se přátelím, ale nedokázala bych o nich říct, že jsou moji kamarádi. Náš vztah je jiný – a slovo kamarád by ho nějakým způsobem pokroutilo. Mám řadu kamarádů, ba i nejlepší kamarádky, ale také přátele; a tyhle dvě skupiny se ne zcela překrývají. Zatímco s kamarády se chodí na pivo (dobře, na limonádu), podnikají se výlety, sdílí se čas, prostor, záchvaty smíchu i pomoc, od přátel čekám něco jiného. Zpravidla se s nimi nevídám často, o to intenzivnější ale naše setkání jsou. Když jsme spolu, nastupuje hlubší úroveň sdílení. Zatímco u kamarádů jsem obeznámená s tím, co rádi dělají, u přátel vím, co je trápí a nad čím hloubají. S kamarády se bavím a trávím s nimi čas, s přáteli mohu roztáhnout křídla.
Je mi proto někdy líto, že silné a hluboké slovo přítel – v čistě přátelském významu – se pomalu ale jistě z mluvené češtiny vytrácí. Je nesmírně podivné o někom mluvit jako o příteli nebo přítelkyni, když tahle slova už dávno znamenají něco úplně jiného (a mohou tak vzniknout skutečně pikantní nedorozumění). Dokonce ani když se příteli pomůže nějakým tím „blízký, dobrý nebo jeden“, moc se to nevylepší.
No řekněte, nepřicházejí jazyky, které tohle rozlišení neznají, o něco podstatného? V našich očích jistě ano, když musí skládat pojmenování pro své blízké z několika slov. Jiné jazyky, které naopak mají pro různorodé přátele výrazů třeba sedm, možná stejně nechápavě hledí na nás, jak si s těmi pár slůvky vystačíme. Inu, vystačíme. A až jednou pod vlivem všech těch facebookových „přátel“ o ten krásný, silný význam přijdeme, vystačíme si taky. Bude to nicméně škoda, kterou už nic nenahradí.
Jestli jsem správně pochopila Tvůj článek, což asi jo, protože píšeš nádherně srozumitelně, máš na mysli "přátelství" a "život na hromádce".
Já už jsem se smířila s tím, že holčinu, se kterou mě pojí mnohem víc, než "jen" kamarádství, nazývám dobrou kamarádkou, protože už mě nebavilo odrážet dotazy na naše sexuální spojení.
Je zvláštní, že slovo "přátelství" tu sexuální asociaci nanevozuje, ale "přítel a přítelkyně" ano.
Co mě ale děsí víc, to jsou "přátelé" na sociálních sítích.
Copak o to, my to ještě rozlišíme, ale pro ty malé smrádky to je těžké.
U nich má slovo "přátelé" úplně jiný význam.
V dnešní době už přátelé nepřicházejí a neodcházejí a neopouštějí, už jsou přidáváni a odebíráni…
Přítel neznamená nic jiného, než toho, kdo je blízko u tvého těla, tudíž tvůj kluk, kterého tolik zbožňuješ a jehož si chceš vzít. 🙂
Slovo přítel vnímám jako tak trochu knižní… A když se kamarádky někdo zeptá na její vztah knekpmu"je to přítel nebo pouze přítel? "" "působí to divné… Jeden spolužák říkal své milé kámoška" to také působilo divne
Já to vnímám tak, že jsou přátelé, těch je pár pravých. Jeden, dva, tři. Pak jsou kamarádi, to jsou lidé, které mám ráda, ale nejsou tak blízko. A pak jsou známí. Lidé, se kterýma neřeším zásadní věci. Nemám ráda slovo přítel pro milence nebo partnera. Když spolu žijem na hromádce, je to partner, když spolu jen dovádíme, je to milenec.
[1]: Ano, přesně tak 🙂 Z přítele a přítelkyně se stal partner/partnerka – a zpátky už to nepůjde. Nicméně pokud jsou to přátelé, přátelstí nebo jeden můj přítel, dobrý přítel" a tak, tak tam ten původní význam pořád přetrvává. Ale když se chceš vyhnout narážkám, tak dobrá kamarádka je jednoznačně nejjednodušší řešení.
[2]: No právě.
[3]: Kámoška? Vážně? Tak to je tedy další level.
[4]: Přesně tak – přátel pár, kamarádů víc, známých kotel 🙂 A taky nemám ráda označení přítel pro partnera. Jiných variant je naštěstí dost, takže možnost volby zůstává 🙂
Pokud se diktátu mainstreamu podrobíme, tedy "přítel" opravdu přijde o původní specifický význam, který vnímám podobně jako ty. Já mám tu výhodu, že jsem starší, takže mohu své umíněné trvání na původním významu vydávat za libůstku člověka, který zůstává myšlenkově ukotvený v minulosti a není schopen "jít s dobou", tím spíš že by mi modernější partnerský význam už málokdo věřil :-).
[6]: To je ovšem velká výhoda! Já to můžu hrát jedině na nějakou protiproudovou vlnu a pak začít rozdávat navštívenky klubu českých puristů nebo tak něco 😀
[7]: Klub českých puristů mě pobavil :-).
Nad tímto rozlišením jsem se už taky pozastavila, čeština je fakt hrozně rozmanitý jazyk! Chápu ta dvě slova úplně stejně, ale pro zjednodušení obecně používám "kamarád/ka", právě kvůli možným nedorozuměním se slovem "přítelkyně". Ve starých knížkách se ale přítelkyně jako označení pro kamarádku používalo běžně 🙂
Tato dvě označení pro blízké osoby vnímám podobně jako ty. Použít "kamarád-ka" mi u někoho připadá skoro dehonestující, pakliže máme opravdu hluboký vztah. Ale stejně to používám, protože "přítel" má prostě dnes už jiné konotace. Ale to je zkrátka vývoj jazyka. Vlastně mi došlo, že občas použiju třeba "byla jsme u přátel", v množném čísle je to v pohodě. Inu, uvidíme, jak se budou lidé nazývat za pár desítek let, pokud tedy ještě vůbec budou navazovat takové vztahy. 🙂
[9]: Každý jazyk je nádherně rozmanitý a je vždycky obohacující moct do toho bohatství aspoň trošku nahlédnout 🙂 A co se těch starých knížek týče, myslím, že jednou se na všechny ty přítelkyně budeme dívat podobně raritně jako dneska na babičku, která šuká po světnici.
[10]: Taky se vždycky zarazím, ale většinou ze mě vypadne něco ve stylu "no, říct přítelkyně je blbý, protože atakdále, ale kamarádka je fakt nevýstižný". Je to poněkud delší, ale zase vyjádřím, co jsem chtěla 😀 A myslím, že přátelské vztahy budou určitě existovat vždycky. Jen je otázka, v jaké přesně podobě.
Opäť som o nejaký poznatok bohatší. Napríklad v slovenčine má priateľ len ten jeden význam. Keď chceme uviesť ten druhý význam, tak použijeme dobrý, alebo najlepší kamarát. A v podstate je to tak správne, lebo priatelia aj tak neexistujú.
[12]: No vida, to je ale zajímavé 🙂 Proč si mimochodem myslíš, že přátelé neexistují?
Dneska frčí kamarád s výhodou. Tak že vše se dá pojmout minimálně dvěma způsoby.
[14]: Jo, to je další kapitola. Zatím je tak nová, že není jasné, kam až to dotáhne, ale za sebe musím říct, že se vážně netěším, až budeme slovem kamarád/kamarádka označovat své životní partnery.
Ale svým způsobem i angličtina to má podobné….friend je přítel, ale boyfriend a girlfriend už je přítel v tom „moderním“českém významu…Ovšem jedna moje kolegyně pro řekněme „platonické ho milence“své dcery použivala výraz kamaradopritel
Je to tak – a troufám si říct, že jsme se v tomhle ohledu u anglicky mluvících zemí inspirovali, respektive že tohle nové pojetí začalo docela hezky korespondovat s tím, jak se vyvinula naše představa o milostných vztazích. Kamarádopřítele co do významu úplně chápu , ale je to trochu děsivý novotvar 😀