S tlukotem křídel podzimu cítím hořkosladkou chuť veršů na jazyku. Doba nuceného štěstí utekla, po boku mi opět kráčí věrný společník v melancholii. Oblékáš černou brzy, bratříčku. Kdo zažene chmury na tvém čele?
Červené šípky neúprosně šeptají o umírání. Kdo v dětství nemiloval závěje šustivého listí pod nohama! Každý z těch listů při pádu rozezní svou vlastní strunu. Milí, ani pro vás není na světě život věčný; ale nikdy není dost brzy mluvit o návratu.
Dotek knihy mě uspává. Zapomeň na všechny odbočky a dívej se vzhůru. Teď je světlo měkké, nespaluje. Všichni jsme pozvaní, byť někdy ve vodopádu slz.
Vískám stříbrné pavučinky babího léta. Může podzim přijít rovnou po jaru? Šerá rána splétají slova a neviditelnými sítěmi loví v oceánu vzpomínek. Vracíš se mi jako každý rok, dívko s baretem, v záplavě chryzantém. Kolik ti bylo – sedmnáct?
V mlhavém oparu se všechno zdá jiné. Měkké, vlídné a jen jen na dosah konečků prstů. Nechci strhávat ten samet, který přichází.
Chci dál vítat podzim.
Podzim… První pulemelancholicka a pěkná, než začnou pliskanice..
Podzim je tichošlápek.
Moc pěkně napsané. Kdyby jaro s podzimem uzavřely koalici a společně vyšachovaly léto a rozdělily si jeho hájemství, byl bych docela spokojený, natož bylo-li by k tomu ještě to zmíněné měkké světlo dopadající na dívku s baretem :-).
Jak pravil blahé paměti Karl Kraus, báseň se nedělá, báseň se tuší. 🙂
Výsadou zralého věku je přijímání ročních období s respektem a poděkováním, že přinesou ozvláštnění všedního dne.
S láskou se těším i na pavučinky, šípky, ranní mlhy, jsou signálem zpomalit, vyklidnit a nenápadně zazimovat.
Kouzelně sepsáno, moc.
[1]: Ono i na té druhé půlce jde najít určitou svébytnou romantiku. Jen člověk musí trochu hledat 🙂
[2]: Tak to každopádně 🙂
[3]: Děkuji 🙂 A chápu – také bych leckdy dala přednost alianci jara s podzimem 🙂
[4]: Krásně řečeno! 🙂
[5]: Děkuji! 🙂 Taky se na to zpomalovací a útulné období těším 🙂
Až impresionisticky řečeno, krása :)! Tohle zlatavé, ačkoli půvabné období mě nedává spát a pár černých havraních křídel se snáší na ramena…a klovou.
[7]: Moc děkuji 🙂 Snad klování nebude příliš bolet!
Nádherné, úplně jsem si představila tu popsanou atmosféru. 🙂
[9]: Díky, to mě velice těší! 🙂
Moc krásně napsané. Poetické, působivé.
Hanka
[11]: Vřelé díky! 🙂
To se tak krásně čte 🙂
Hezké a smutné, jako sám podzim.
[13]: To mám velikou radost! 🙂
[14]: Vřelé díky 🙂 Zůstává malým tajemstvím, že tohle je na moje poměry ještě docela veselý standard.
Krásné to číst 👍🏻😉
[16]: Moc děkuji 🙂
To se čte tak nádherně 🙂
Podzimní múzy jsou nejlepší ♥
[18]: To mě velice těší, děkuji 🙂