Nejdřív mi to znělo děsně šarlatánsky. Ten název! To mám jako brát vážně? Žádný vědecký základ, jenom staletí podivně mystického vývoje. Možná pěkná zajímavost, ale to je tak všechno. Pak jsem potkala pár lidí, přečetla pár knih… a podezřele znějící slovo enneagram pro mě nabylo významů tak nečekaných, až se tomu dodnes divím.
Jde o typologii osobnosti blíže těžko určitelného stáří, která rozlišuje 9 typů lidí. Oproti jiným typologiím má tu podstatnou výhodu, že jde skutečně do hloubky. Nesoustředí se na popis vnějších znaků a nahodilého chování, ale na to, co je pod tím. Ve zkratce by se dalo říct, že se na vás podívá a řekne vám, jaký motor vás kdesi uvnitř pohání. A když už je o tom řeč, tak se to zpravidla projevuje tak nebo onak, ale to není to nepodstatnější.
Popis jednotlivých typů tak je popisem toho, jakou strategii volíme k tomu, abychom se vyrovnali se světem, vyhnuli se zraněním a nikdo nám nešlapal na kuří oka. Jde o únikovou strategii, která se někdy v minulosti osvědčila, a od té doby jsme si vyšlapali cestičku, která do určité míry funguje a zdá se přirozená. Vše je ale dvojsečné a každá kompenzace zůstává pouhou kompenzací – a jsou momenty, kdy se nutně zadře. Hledání dokonalosti, úspěchu, informací, zábavy, klidu nebo pomoc druhým se v tu chvíli stávají něčím, co může být opravdu zásadně špatně.
Když jsem se o enneagramu dozvěděla poprvé, zatypovala jsem se špatně. Ano, povrchové znaky seděly, tedy alespoň většina z nich. Rozervaný romantik, hluboké prožívání, extravagantní, umělecky založený, kreativní. To je přece jasné! No, nebylo. Ani druhý typ, o kterém jsem uvažovala, nebyl ten správný. Až když jsem se dokopala do dostatečné hloubky, zjistila jsem, že pravda je jinde. Úplně na dně jsem totiž našla něco zcela odlišného, co se může projevovat podobně, ale vede mě ve výsledku jinými cestičkami. Odlesk tohoto objevu je patrný například už v pradávném článku Perfekcionismus a jiné nemoci. Pro ty z vás, kdo enneagram znají: nejsem čtyřka ani šestka, jsem jednička.
Když jsem poslouchala výklad o tomhle typu, až mě mrazilo. „To je ten typ lidí, kterým dáte do ruky text a oni vám řeknou ‚hm, hm, až sem dobrý, ale tady máš dvojitou mezeru‘.“ Ach ne. Kdyby to šlo, zalezla bych pod křeslo. Hledání dokonalosti. Snaha o nápravu celého světa. Všechno podle vlastních představ. Gestika, která by mohla přetnout kámen. Proboha. I na způsobu, jakým mluvím, je to slyšet! Jsem jednička, nejhorší typ ze všech. Tedy takový pocit měli ten den všichni, kdo tam byli, ale stejně.
Něco podstatného se však změnilo. Začala jsem se dívat na svoje myšlení a jednání úplně jinak a začala jsem mu rozumět. Rozsypané střípky, které do té doby nedávaly smysl, se najednou spojily v celek až děsivě smysluplný. Odcházeli jsme nakonec sice trochu zpráskaní, ale taky plní naděje. Existuje cesta ven, je způsob, jak vystoupit ze zaběhaných stezek a stát se milosrdnější jedničkou nebo rozhodnější devítkou. Vede hluboko pod povrch, bolestně napříč všemi vyzkoušenými trasami. Ale právě proto je to tak důležité – a odměna tisícinásobná.
Jsem teď tak zblblý z té řečtiny, že když jsem viděl název, říkal jsem si, co to má asi společného s "řeckou devítkou", a pak jsem byl překvapený, že to něco společného opravdu má.
"Vede bolestně napříč všemi vyzkoušenými trasami" – to je hodně pěkně řečené. Pod křeslo rozhodně nelez, jen pěkně zůstaň v něm, myslím, že je odtud lepší úhel pohledu, protože zpod křesla se vše zdá být vyšší a dokonalejší, než to ve skutečnosti je. A pak by se ještě mohlo mylně zdát, že už není co hledat :-).
You are most likely a type 4.
Your wings seem to be balanced.
A to jsem chtěl být nejlepší typ! 😀
[1]: Nikoli zblblý, ale jazykově vybavený! 🙂 Díky, v křesle se určitě pokusím zůstat – však si přece kvůli tomu nebudu přejmenovávat celý blog!
[2]: Zcela upřímně – to si nevybereš 😀 (A zpravidla je to i tak, že když se ti ten "tvůj" typ líbí, tak budeš patrně ještě někde jinde.) Každopádně čtyřky a jedničky jsou si v mnohém dost blízké – a já osobně si se čtyřkami, které znám, moc dobře rozumím. Takže vítej v partě 😀
Tuto typologii nám na škole zamlčeli, takže se na ní podívám podrobněji… Děkuji za inspiraci.
Vyvíjíme se, my ženy s příchodem dítěte změníme naprosto všechno, s přibývajícími roky stárneme a zrajeme, asi jsem za celý život vystřídala od 1-9, takže je to spravedlivé, kde se ukotvím na stará kolena netuším, není tam ještě 10 🙂 ??
[4]: Na školy je holt enneagram příliš… no, nechce se mi říct alternativní, protože to slovo má docela nehezké asociace, ale je bohužel v tomhle kontextu naprosto přesně výstižné 🙂
[5]: Troufám si říct, že to není možné 🙂 Člověk se během života mění, postupně nabývají na síle jiné rysy a dostávají se do popředí jiné priority, to je normální. Ale třeba to, že mám třeba z něčeho strach, ze mě ještě nemusí dělat šestku. Každý máme ve výsledku opravdu jen jednu rozhodující vnitřní motivaci. S věkem se zpravidla zmírňuje, a když na sobě člověk pracuje, pak už to na něm kolikrát ani není poznat, protože už není v jejím vleku. Říká se, že nejvíc na tom člověk frčí mezi dvaceti a třiceti, takže když neví, kam se má zařadit, má se vžít do svojí tehdejší kůže. A rozhodující samozřejmě je i zdroj informací o jednotlivých typech. Zdroje typu Wikipedie vůbec nedají ten správný náhled a jsou hrozně povrchní, takže se pak člověk vidí opravdu všude a s jistotou vyloučí tak tři z devíti typů. Já jsem se našla, až když jsem to měla naživo a ve skupině, kde podobnost jednotlivých typů mezi sebou byla vidět i na způsobu, jakým seděli. To byla skutečně fascinující zkušenost 🙂
Páni, tohle jsem dosud neznala, ale zní to vážně zajímavě. Budu se na to muset podívat. 😀
[7]: Mrkni, zajímavé je to moc 🙂 jen pozor na zdroje, spousta jich je velmi povrchních a pak má člověk pocit, že je to celé na nic. A to by byla velká škoda 🙂
Vida, o tom bych si mohla něco zjistit! I když mám pocit, že jsem tím spokojenější, čím míň se analyzuju a čím míň se snažím zaškatulkovat. Prostě jsem já, to stačí. 🙂
To mě opravdu zajímá, neustále hledám nějaké existující východisko, které by mi mohlo zodpovědět tolik otázek…tížící, ty bez entusiasmu a držící se při zemi – možná je to to pravé, mockrát děkuji za tento článek!
No jo. NO JO.
Enneagram ma svojou komplikovanosťou dlho rozčuľoval. 5? 7? 4? 2? 7? 3??? Kdeže. 9. Sme susedy!
Pripadá mi, že odhaliť svoj typ je požehnanie aj prekliatie zároveň, ale i tak ti k odhaleniu gratulujem a dúfam, že ti to prinesie len prospech.
Velmi podobné, velmi, umělecké založení, jasná čtyřka… ne… vzdělání a informace jako obrovská hodnota, takže pětka… no taky ne… objela jsem to celý ještě dvakrát dokola a pochopila, že jsem taky 9 😀
[9]: Já vnímám enneagram právě jako cestu k daleko větší spokojenosti (a taky svobodě). Ony ty tendence jednotlivých typů bývají relativně sebedestruktivní – takže když si čas od času uvědomím, že nemusím aspoň na chvíli měnit celý svět, hned se uleví mně i mému okolí a jsme všichni o něco spokojenější 🙂
[10]: Jo, zrovna tobě enneagram moc doporučuju. A cítím takové zvláštní šimrání, že by ti mohl sedět můj oblíbený typ čtyři 😉
[11]: V tom případě mě velice těší, milá sousedko! 🙂 A devítky prý mají dost tradičně potíže se zatypovat. Jsou prostě příliš flexibilní 🙂 Mám devítkové křídlo, takže mám pro tenhle typ pochopení – a mám vás, mírotvůrce, moc ráda 🙂 A myslím, že prospěch už to nese. Mám pocit, že mě to posunulo v práci na sobě tak o pět let dopředu během jediného… no, zhruba měsíce.
Ale je to jako v podobných případech zase jen schéma, které pouze částečně postihuje mnohem složitější realitu…
[13]: To je pravda. Nicméně tohle schéma, zdá se mi, tu realitu postihuje opravdu výjimečně kvalitně a funkčně 🙂
Zábava na dlouhé letní večery je tady 😀 všechny tyhle rozbory mě vždycky hrozně fascinovaly, s nadšením jsem si je dělala, ale tenhle neznám a google už mi na něj něco málo prozradil.
Myslím, že je to super, zjistit, jak to vlastně s námi je, protože jedině pak je možná cesta ke změně.
Děkuju za rozšíření obzorů :*
[15]: Jo, jako zábavu na dlouhé večery rozhodně doporučuju 🙂 Pokud se člověk prokouše ke kvalitním pramenům (nebo třeba i k přednáškám Richarda Rohra na YouTube), tak to patří rozhodně k tomu nejkvalitnějšímu v branži 🙂 Držím palce a ať to s tebou moc nezamává! 🙂
Ježiš, jako bych se viděla. Nejdřív čtyřka, potom pětka… a nakonec, tradá, devítka 😀
Devítky prý mají poměrně tradičně problém se zatypovat. Vaše chameleóní dovednosti se prostě nezapřou 🙂 Manžel je taky devítka a taky docela dlouho nevěděl a tápal mimo jiné i u té pětky 🙂