Nedá příliš mnoho práce zjistit (a příznivci mého Facebooku to již nějakou dobu vědí), že moji kolegové jsou naprosto posedlí populárním seriálem Hra o trůny. Celá úterní dopoledne už padla na diskuse o tom, co se stalo v posledním díle, kdo asi umře příště, kdo je skvělý a kdo hajzl, případně kdy má který herec narozeniny a jestli je dobré, když je ten který kolega má týden od něho. Včera se dokonce provádělo tajné písemné hlasování o tom, kdo umře a kdo usedne na trůn, lístečky se podepsaly a uzamkly v zásuvce, aby pravda vyšla v pravou chvíli najevo.
V souvislosti s tím jsem si vzpomněla na jeden z hororových momentů svého gymnaziální studia, totiž na památné slohové téma jedné češtinářské olympiády, které jsem ještě po mnoho let používala jako standard tragičnosti slohových témat vůbec. Znělo „Jaký jsem fanoušek“ a zvučné mlasknutí mojí dlaně o čelo bylo patrně slyšet i před učebnou, kde se slohy psaly. Kdo takovéhle téma vymyslel? Psal vůbec někdy nějaký sloh? Nejhorší téma na světě. Jediné, co by ho mohlo teoreticky ohrozit, jsou snad už jen provařené klasiky „Co jsem dělal o Vánocích“ a „Kde jsem byl na prázdninách“.
Co vám budu vykládat, olympiádu jsem tehdy nevyhrála a do dalšího kola vyrazil patrně nějaký lepší fanoušek. Jak se totiž ukázalo a stále ukazuje: jsem fanoušek zatraceně špatný. Tak špatný, že by se dalo říct, že snad nejsem fanoušek žádný a množina mojí fanouškovské existence zeje prázdnotou. Své oblíbené knihy (až na výjimky, které mi někdo dal) nevlastním, o oblíbených filmech a skladbách se raději ani nezmiňuji. Nemám doma ničí autogram, fotku, portrét ani tričko s obrázkem. Nepíšu fanfikce, nesbírám figurky ani nic podobného, nesleduji ničí osobní život, narozeniny, počet dětí a manželek či manželů. Vrcholem mého fanouškovství je, když někomu něco doporučím a pak si o tom nadšeně povídáme.
Zdá se, že jinak už to nebude. Nefandím Hře o trůny, jejíž první tři díly jsem na doporučení „podívej se na první tři díly, a když se ti to nebude líbit, tak to zahoď“ zhlédla a zahodila. Netřeba si to ale brát osobně: úplně stejně nefandím mnoha jiným věcem. Když sleduji své kolegy, je mi to trochu líto – na fandění je něco oddaně romantického. Člověk jako by se úplně rozplynul do své oblíbené fikce a pár týdnů jí doslova žil. Ale asi se nedá nic dělat. Češtinářská olympiáda minula bez následků a na naší pracovní nástěnce s výstavkou „můj oblíbený hrdina s mým dophotoshopovaným obličejem“ nejsem. Obávám se, že je to definitivní.
Asi to mám stejně. Shrnula bych to tak, že prostě nemám čas na hlouposti. 😀 Ale tím nechci shodit žádné skalní fandy čehokoliv, jen si to prostě neumím představit.
Taky nefandím Hře o trůny, viděla jsem prvních 20 minut a vypnula jsem to:)
Jednou jsem byla na táboře a tohle bylo téma, byla jsem tam jedinej člověk co nechápal nic z celotáborové hry:D
Fandívsl jsem naším při hokeji, měl jsem i oblíbené literární postavy… Ale fandění ve stylu vlajkonosu mi bylo vždy cizí a jak koukám, kolem některých seriálu vzniká úplný kult…
Ale jak ses tuhle rozplývala nad koněm jménem Darcy.. než jsi zjistila, že jde o klisnu 😀
Pokud ve společnosti přijde řeč na Hru o trůny, Pána prstenů, Harryho Pottera a podobné opusy, přestávám hovořit, nasazuji falešně vědoucí obličej a snažím se řeč při sebemenší příležitosti odvést kamkoli jinam, protože víc vím snad i o autech, o kterých nevím nic :-).
Nezapadnu a ty víš, že já se vůbec nesnažím.
Jsem milovník, jsem nadšenec seriálu a nevynechala jsem jediný díl.
Domnívám se, že zde platí, že se člověk stane buď stoupencem nebo stojí na druhé straně. Nic mezi, tak silné emoce tento seriál v člověku probudí.
Nemohu se ani vyslovit, s jakou netrpělivostí jsem sledovala první díl poslední série a hned jsem to zopakovala nejméně dvakrát.
Jo, jsem fanda a víš co, řeknu to nahlas a nestydím se, nebojím se svého světa, protože kromě pohádek musím občas hodně drsně bojovat s realitou.
A proč si občas neutéct, neschovat a nepotěšit oko pěknými lidmi …
[1]: Já si to právě taky neumím moc představit a přijde mi to trochu škoda, protože mám pocit, že mě v určitém období něco úplně minulo. Teď už to ale zjevně nedoženu 🙂
[2]: Jo, tak to musela být poměrně smutná táborová hra 😀 Já se orientuji jen velmi základně, ono v těch třech dílech člověk přeci jen pochytil aspoň něco. Ale na celotáborovku by to, obávám se, přeci jen nestačilo 😀
[3]: Vzniká – a kolem tohohle opravdu velký. Zjevně 🙂 Je pravda, že doma jsme taky vždycky sledovali třeba mistrovství světa v hokeji a to mě bavilo. Ale to se asi taky nedá moc počítat, že? 😀
[4]: No tak uznej, to prostě kazí pointu! 😀
[5]: Já to takhle mám jen s tou Hrou o trůny. S Harry Potterem jsem vyrostla a moc mě bavil a co se Pána Prstenů týče, tak jestli bych fandila vůbec něčemu, byl by to právě on. Tolkien byl opravdu génius a všechny jeho knihy jsou takovým zvláštním způsobem poeticky krásné. Silmarillion patří k mým nejoblíbenějším knihám vůbec 🙂 Ale, (ne)překvapivě, ani ten nemám doma 😀
[6]: Ano, ty bys také určitě byla v té naší výstavce! 🙂 Já jsem se docela snažila, protože mám tahle velká fantasy docela ráda a Hru o trůny považuju za řemeslně (myšleno filmařsky) prakticky dokonale odvedenou práci se skvělými herci nebo dialogy, ale prostě jsem to nedala. Na přecitlivělého diváka je to zkrátka příliš, a to tak desetkrát příliš 😀 Moc ti tu radost ale přeju, také mám své pohádky, do kterých utíkám, jen jsou jiné, mírnější a jemnější 🙂
Keby som bol aspoň trochu dobrý fanúšik, tak ti dám za tento príspevok na fejsbúku lajk 😀
Hru o tróny neznášam, pretože je presne ako život. Len čo si niekoho trošku obľúbiš, hneď ti zmizne zo života (alebo nielen tebe) tým najnepravdepodobnejším možným spôsobom. Omnoho radšej mám rozprávky. Tam dobro vždy víťazí a zlo je spravodlivo potrestané. Som rád že žijem práve v tejto dobe, keď virtuálna realita je plnohodnotnejšia ako tá skutočná.
Mně naopak přijde hrozně fajn, že se pracovní kolektiv dovede takhle nadchnout pro něco, co vlastně není vůbec důležité, jen je všechny baví.
Zájem o celebrity a jejich osobní život mi smysl úplně nedává a přijde mi to určitou formou zvrácený. Ničí život mě ani špetkou nezajímá.
Ale oblíbit si nějakou fikci a pár týdnů sledovat a těšit se na nové díly. Proč ne… I já jsem fanoušek a umím se nadchnout pro vymyšlené světy, které mě baví. A když se sejde víc takových lidí… Nevidím v tom nic zlého.
[8]: Tak to si tak nějak z povahy věci nemůžu brát osobně 😀
Myslím, že ta reálnost je právě to, co se na tom fanouškům líbí? Nebo to tak bylo aspoň ze začátku. Postavy umírají a není to, jako by je chránila nějaká aura jenom proto, že to jsou hlavní hrdinové. Každopádně úplně jiné než pohádky 🙂
[9]: Mně se to právě taky líbí (a mám za to, že z článku je rozhodně patrné, že na tom nevidím nic zlého), přijde mi to takové kouzelné. Jenom to jde prostě úplně mimo mě.
Zajímavý:D Já to mám teda dost naopak, moje pubertální fanouškovská posedlost měla na mušce hned několik cílů:D Ale co se týče těch trůnů, mám to uplně stejně, jen mi stačilo k odsouzení první čtvrthodina 1. dílu;D
Já nějak nevím čím si tento článek zasloužil být na titulní straně, je docela slabý, přijde mi jako výkřik do ticha, který mi nic nedal, pokud ta slohová práce dopadla takto, tak samozřejmě na výhru neměla. Nezlob se, že tohle říkám, ale na tenhle článek můžu říct "no a co? Hm, no jo tak nejsi ničí fanoušek a co z toho?" Marně hledám něco bych si z článku vzal nebo čím článek obohatil můj den, ale nenacházím nic. Článek se mi ani nelíbí, ani líbí, je nemastný, neslaný.
Ale byla tu naděje, že to ve mě cosi vyvolá, jsem Trekkie, žijící v okolí, které není a tak taky tak nějak stojím bokem. Taky nefandím Čechům na mistrovství a HoT mne totálně minula, ale bohužel. No, asi jsem nějak čekal víc. Ale fakt "no a co?" máš jiné přednosti. Ty jsi skvělá blogerka a tak vím, že tento pro mne nemastný, neslaný pokus, mne od tebe neodradí, jen je škoda, že ti vybrali na úvodní stranu, tak slabý kus, ty tu máš lepší věci…. promin.
[6]: Ne, neprobudí, lze být i něco mezi, jsem toho důkazem, ten seriál mi nevadí a je mi naprosto jedno, nejsem ani na jedné popisované straně, nevyvolal ve mě naprosto nic. Ale chápu, že ty jako fanoušek to vidíš jako to nejvíc na světě. Tak to fandové mají.
Hru o Trůny sleduji a musím říct, že mě to chytlo. Pro mě je to určitý chvilkový únik od reality a baví mě sledovat příběh ve vymyšlené zemi s vymyšlenými postavami. Přitom ale stojím nohama na zemi a vím, že žádný herec ani idol za mě do práce nepůjde. Žiju v každém světě tak napůl. Uvnitř jsem pořád zůstal dítětem, kterého láká dobrodružství a nepoznané a navenek jsem realista, který si je vědom svých povinností a zodpovědnosti. A je mi v tom dobře, takže si s fanoušky GOT rád zablbnu.
Za fanouška se nepovažuji. Začala jsem sledovat první řadu, protože mě na to navnadil taťka, také by mě to zaujalo, jenže když jsem viděla, jak se prolévá krev a zabijí se jedna osoba za druhou, musela jsem to přestat sledovat.
[11]: To je docela krátká doba, ale proti gustu, ani langustu 🙂 Ne každému sedne ten žánr a ten je zase zjevný velice záhy.
[12]: Upřímně řečeno, naprosto tě chápu: taky mi není jasné, proč vybrali na titulku zrovna tenhle článek. Nepovažuju ho za jeden ze svých lepších a to že, obsahuje sousloví Hra o trůny by teda vážně stačit nemělo… díky za upřímný názor, cením si ho a doufám, že příštím článkem ti udělám větší radost 🙂
[13]: Mě takové příběhy také baví, ale tenhle jsem tedy nezvládla… každopádně s tou prací je to vážně škoda – neškodilo by, kdyby do práce občas zaskočila nějaká šikovná nahrada 🙂
[14]: Ano, přesně. Taky jsem nedala tu zcela nepokrytou krvavost a násilnost a na můj vkus až samoúčelnou vulgaritu. Zkrátka všeho moc škodí. I když v tomhle případě zjevně ne globálně 🙂
[7]: No, alespoň jsi měla čas věnovat se užitečnějším věcem. 🙂
Dneska jsi mě teda pobavila v dobrém slova smyslu 🙂 Nicméně, Trůny sleduju, i když zezačátku jsem jim teda nemohla přijít na chuť, ale teď se řadím do fanouškovské základny a spolu s mým okolím se chováme jako tvoji kolegové v práci.
[16]: Pravda. Jen si kladu otázku, jestli se člověk pořád může věnovat něčemu užitečnému 🙂 Někdy zkrátka asi trochu bláznivých nápadů neuškodí 🙂
[17]: To mě moc těší! 🙂 Tak si to každopádně moc užívejte, ještě pár týdnů napjatého čekání zbývá 🙂
Já jsem fanoušek-rychlokvaška, řekla bych. Vždycky mě něco chytí, a když mi dojdou podněty, které by mě v nadšení podporovaly, zase mě to přejde. Naposledy do byl Doctor Who, na kterého bohužel po návratu z Erasmu nemám čas. A asi nejdelší dobu mi vydrželo nadšení pro Fantoma Opery, protože… Fantom Opery! 😀
Já naopak patřím mezi sklaní fanoušky Trůnů. Teď mi ale celkem vadí, jak na tom každý vydělává. Reklamu vidím snad úplně všude a v rádiu se o tom baví, i když je téměř evidentní, že nikdy neviděli jediný díl. Přesto mi bude líto, až tento seriál skončí. Rozhodně to však není pro každého a chápu, že tě to nemusí brát.
[19]: Mám za to, že fanouškovství rychlokvaškové dle tvého popisu bývá docela často: když vychází stále něco nového, tak se fandí snadno, ale být oddaným fanouškem, když už je finálně napsáno, natočeno či jinak hotovo, to už vyžaduje nějakou vnitřní sebekázeň 🙂
[20]: Je to velká komerce, to je fakt, ale to je bohužel všechno dostatečně úspěšné. Což je ovšem další důvod, který mě od toho zpravidla odrazuje 😀
[20]: Taky mi bude líto, až tahle sága skončí…
Já mám fandění ráda. Ať už sportovní nebo jiné. V tu chvíli totiž vzniká elektrizující atmosféra napětí a očekávání, kterou sdílíš se všemi ostatními přítomnými. Vypneš a soustředíš se jen na puk nebo na trůn, to záleží. Ale chápu, že pro někoho to nemusí být atraktivní.
Hru o trůny jsem celou přečetla, to si člověk udělá na příběh jiný názor než jen podle seriálu.
[23]: Což o to atraktivní, mně to prostě nějak nejde 🙂 A knihy jsou prý od určité fáze úplně jiné než seriál, takže tam ten obrázek skutečně bude asi hodně odlišný. Holt to Martin ještě nedopsal, tak tohle má za to 😀
[22]: Ještě je možné zažrat se do knih a čekat, až to Martin dopíše, to určitě na dalších pár let vydá 😉
Mě tohle vždycky mine, v práci, kamarádky atd o tom mluví, doporučují a já obvykle nevím o čem je řeč, dokud nepřijdu domů a nepodívám se na internet:-D a obvykle se na to nepodívám a když už jo tak se mi to nelíbí
jo tím si často přijdu mimo ten kolektiv ale co se dá dělat no..
obvykle fandím věcem, které se mému okolí nelíbí:-)
Kdysi jsem fandila hokeji – Vsetínu a New Jersey:-)
TAk pravda, asi budu trochu větší fanoušek než ty… Sem tam doma nějakou knihu mám, oblíbené písně, filmy i interprety též mám… Ale Hra o trůny jde mimo mne. Jednou jsem zkusila mrknout na první dva díly, dál jsem se nedostala…A vlastně mi to ani nevadí.
[26]: Vsetín a New Jersey, tomu teda říkám netradiční kombinace! 😀 Takovou situaci docela dobře znám: taky minimálně tak dobrou polovinu věcí a lidí, o kterých se v práci mluví, vůbec neznám. Ještě že ten internet máme 😀
[27]: Jo, tak tomu naprosto rozumím – prvních pár dílů a dál to prostě nešlo. Jsem ráda, že v tom nejsem sama 🙂
Hru o trůny jsem začala sledovat na popud bráchy. A jak rychle jsem začala, tak rychle jsem přestala. Nic po mě a můj žaludek. (Ač jsem měla dneska nutkání se ho zeptat, kolik jich v posledním díle umřelo 😀 :D).
Mám svoje jiný seriály. Ano přiznávám, jsem seriálovej fanda. Z výše jmenovaných píšu fanfikce 😀 Do osobního života svých oblíbenců se vážně nevrtám. Nic mi po něm není!
Arya zasadila Nočnímu králi dobře mířenou ránu do břicha!
[29]: Taky jsem měla jeden seriál, u kterého mě opravdu zajímalo, co se tam stane, ale nebyla jsem schopná na něj koukat. Byl to ale tedy úplně jiný seriál; v tomhle mi prostě bylo jasné, že se tam všichni mezi sebou povraždí a vyspí a někdo teda nakonec asi zbyde 😀
[30]: Spoileeer! 😀
Já mám Hru o trůny ráda a sleduji ji, ale nejsem žádný šílený fanoušek. Líbí se mi promyšlenost příběhu i propracovanost postav a ráda na chvíli u seriálu vypnu, ale to šílenství kolem popravdě tak úplně nechápu. Ale měla jsem pár seriálů, které mě naprosto chytly. 😀
[32]: Občas už to opravdu má s šílenstvím něco společného. Jeden kolega posledně kupříkladu vstával asi v pět, aby se na nový díl stihnul podívat, ještě než půjde do práce 😀
Tak nad tím fanouškovstvím přemýšlím a přišla jsem na to, že jo, něco by se našlo.
Jsem nadšený blogový fanda.
Blog je něco, co mi přetvořilo vnímání světa. Místo, kde dokážu ztratit pojem o čase a s realitou se setkávám, jen pokud ji zrovna někdo popisuje. Takže vlastně často, jen je to jiná realita. 🙂
[34]: To je ovšem krásné! A vlastně bych se tak taky mohla označit 🙂 No vida, a pak že nefandím ničemu! 🙂 Díky za osvícení 😉