Na světě existuje mnoho druhů vzácných umění. Některá vyžadují talent, všechna ovšem vyžadují píli, práci a trénink – a to platí i o umění skládat komplimenty. Ruku na srdce, může ho zvládnout každý; a je opravdu smutné, když místo toho předvede naprostý propadák.
Přijměme předpoklad, že cílem komplimentu je potěšit jeho příjemce. V tom případě je třeba důsledně vynechat skryté urážky, pasivně agresivní poznámky a satirické úšklebky. Zdá se to samozřejmé, ale divili byste se. Proto si dovolím parafrázovat Járu Cimrmana a apelovat na všechny potenciální lichotníky: kolegové, kompliment není bicí nástroj! A třeba věta „No, to vůbec nebylo tak špatný, jak jsem čekal!“ nebo „Ta čtvrtá věta už dokonce začíná vypadat jako hudba.“ není žádný kompliment!
Jak jste asi z kontextu pochopili, styl chválení jednoho z našich dirigentů má poměrně významný potenciál ke zlepšení. Pravda, umí nás pěkně, trefně a vtipně setřít, ale když dojde na pochvalu, je v koncích. Nutno podotknout, že stěr na správném místě je velmi potřebný, ale u amatérského orchestru, ve kterém jde v první řadě o radost z hraní, by přeci jen občas mělo dostat prostor i něco pozitivního.
Různí hráči tento drobný problém řeší různě. Já jsem si zavedla interní označení tzv. Viktorův kompliment. Definovala jsem si ho tak, že se sice jedná o skrytou výtku, kterou nám naznačuje, že málo cvičíme/špatně hrajeme/nesoustředíme se, ale jeho skutečný význam je přeci jen nás pro jednou taky trochu pochválit. Jindy zkoušíme dirigenta nenápadnými dotazy typu „a jak tentokrát hrály primy?“ trochu popostrčit požadovaným směrem. Co vám budu vykládat, většinou to nefunguje – a když, zpravidla dojde na variantu satirický úšklebek. Patrně nejefektivnější strategii zvolila žesťová sekce. Ta se prostě chválí sama.
Myslím, že svět by byl mnohem krásnější místo, kdyby si všichni vzali z našeho dirigenta ponaučení. Chválit je důležité a umění skládat komplimenty stojí za to se naučit. Minimálně proto, aby vám orchestr po nějakém obzvlášť významné pochvale blazeovaně neodvětil, že to se vám tedy docela povedlo a už to dokonce ani nebyla skrytá urážka.
Na základce při dílnách učitel k mému spolužákovi při zametani: "Skoro to vypadá jako bys to koště už někdy držel v ruce. Skoro se zdá, že ti ho doma občas půjčí." Kopmpliment jak vyšitý.. 😊
Záleží na tom, kolik energie je člověk připraven do celého procesu investovat: Vzdělávání ostatních – jak ví každý učitel – stojí dost energie a výsledek je nejistý. To sebechvála je jistota :-).
[2]: Jo, já taky sázím na sebechválu 😀
[1]: Ano, to je přesně ono! Já nevím, co mají tihle lidi za problém – myslí si, že by padla nějakou skutečnou pochvalou jejich autorita?
[2]: Je pravda, že ty naše zkoušky musejí každého dirigenta stát spoustu energie. No tak to holt musíme zvládnout sami 😀
[3]: Je to jistota, ale – upřímně – od druhého to přeci jen potěší o něco víc 😉
Pochvala je skutečně hodně důležitá disciplína a pořádně jí umí málokdo.
Když nepochválí rodič, vyroste jedinec se spoustou mindráků, inu i pedagog by měl maličko umět potěšit, maličko …
[1]:S tím se setkávám často. A vypozorovala jsem, že někdy to fakt myslí jako upřímnou pochvalu ve smyslu "netipnul bych si, že s tímhle umíš zacházet, ale ono ti to celkem jde, to vypadá, že navzdory všem "rozumným" předpokladům už jsi s tím někdy zacházel a já to tímto oceňuji".
[5]: To by tedy měl! Ze zkušenosti můžu říct, že když dobrý pedagog upřímně pochválí, je to obrovská motivace. Doteď si třeba pamatuju některé pochvaly z gymplu 🙂
[6]: Asi to tak bude. Ale stejně taková "pochvala" vždycky zanechá poněkud hořkou pachuť…
Sebechvála je podceňovaná. Když všude okolo slyšíš jen nadávky, je velmi na místě se vynášet do nebe. 😀
Rád dávam tzv. recipročné komplimenty, napríklad: "Tvoja žiarivá krása by sa dala porovnať s mojim básnickým umením!" Alebo: "Tvoje články sú šťavnaté ako keď varím halušky!" No existuje na tomto svete väčší kompliment? Ak si myslíš, že to si myslím, tak si myslím, že tvoja inteligencia je tak prenikavá, ako bola moja inteligencia, keď som mal toľko rokov, že druhá mocnina tohto veku bola menšia ako jeho zaokrúhlenie na jednotky xD
[9]:Nu, jen do chvíle, než se ukáže, že to básnický umění stojí za starou belu, a že ty halušky lze za stálého míchání vylejt do… 😀
[7]: Jo, zanechá, jenže dotyčnej si to neuvědomí – to je to samý jako "co se stalo, že sis uklidil, no nekecej?" když někdo má v pokoji měsíce bordel a najednou se ho zbaví. Mají dojem, že oceňují, že dávají najevo, že si všimli, ale vlastně to zní spíš jako výsměch.
[8]: Tak nějak se s těmi nadávkami člověk už vypořádat musí 😀
[9]: Reciproční komplimenty mě skutečně pobavily 😀 Proč jen mám dojem, že se výsledným pocitem skoro vyrovnají těm stíracím nebo satirickým? 😀
[10]: Je to tak. Na to, aby si z toho člověk odnesl tu zamýšlenou pozitivní hodnotu, je skutečně třeba se dost snažit.
Hned jsem si vzpomněla na kluka z kurzu swingu, který mi řekl, že zabírám jako auto s novou spojkou. Myslel tím, že je snadné mě vést a já si toho komplimentu nadevše cením. 😀
[11]: Ono práve výhoda recipročných komplimentov spočíva v tom, že z reakcie dotyčného/dotyčnej veľmi rýchlo a pravdivo zistíš, čo si o tebe v skutočnosti myslí 😀