Některým ideálům naší společnosti jednoduše nelze uniknout. Člověk by měl být mladý, krásný, bohatý, inteligentní – a nade vší pochybnost také hubený. Ideál hubenosti nás zaplavuje z různých zdrojů, hubené modelky se na nás dívají odevšad. Řada lidí kvůli tomu trpí, další řada se tím alespoň trápí. Na jednu skupinu ale naše společnost paradoxně nemyslí. Totiž na lidi, kteří skutečně hubení jsou.
Patřím shodou náhod k těm výhercům genetické loterie, kteří samovolně spíše hubnou, než by přibírali, a jsou hubení po celý život (ověřeno na rodičích). Ano, vím; kdyby šla tahle vlastnost ukrást, jistě už bych před léty ležela někde v příkopu s ránou na hlavě. Jenomže ona ukrát nejde, a tak mi ji ostatní „jen“ závidí. Tedy alespoň ti, kteří ještě neprohlédli, že to ani zdaleka není tak růžové, nebo kteří potkali moji starší sestru, která má dvě školní děti a 45 kilo.
Vezměte si třeba nakupování. To máte samé L, XL a XXL, opačným směrem to ale nefunguje. Pravda, někdy to jde vyřešit návštěvou dětského oddělení, ale tohle řešení, jak si jistě dovedete představit, zdaleka nejde aplikovat vždycky. Dávno jsem se smířila s tím, že naprostá většina věcí je mi prostě velká. Koupi kozaček jsem přeřadila do říše snů už před lety (ano, milí výrobci, hubení lidé mají hubené i nohy), koupě nových kalhot pro mě představuje noční můru úměrnou mé váze krát mou drobnou výšku na druhou (jo, kromě toho, že jsou mi všechny široké, jsou mi taky všechny dlouhé). Když jsem v jednom zlatnictví kdysi oznámila svou velikost prstýnku, paní prodavačka téměř vyprskla a následně mi ukázala veškerou dostupnou nabídku, která sestávala výhradně z prstýnků Hello Kitty.
Anebo rady na internetu. Kdybych chtěla zhubnout, to by bylo zdrojů a odborných řešení! Já chci ale přibrat, a to pomalu i strejda Google krčí rameny. Normálně jíte a nikde ani gram? Ticho po pěšině. Nic takového prostě není. Když si kupujete třeba matraci, najdete přehršel tipů, na co si dát pozor a jak vybírat s nadváhou. Jak mají ale volit hubení lidé, to se nedočtete. Prostě se s vámi nepočítá.
Skoro mám pocit, jako kdyby lidé, kteří dosáhli hubenosti, vstoupili do stavu jakési nadpozemské nirvány. Dosáhli jsme vytouženého, co bychom ještě chtěli víc? Takové přízemní věci, jako je třeba nákup oblečení nebo dokonce potravin, už přece nepotřebujeme řešit. Žijeme zvláštní existencí fantómů; polobožstev, která všichni uctívají, ale s jejichž účastí na reálném životě mimo Olymp se příliš nepočítá. Ano, občas to je lichotivé. Ale dokud se po maně a nektaru nebude přibírat, tak teda nevím.
V mediálních kruzích dosáhnout hubenosti znamená totéž co dosáhnout osvícení, není tedy divu, že mladé teenky chtějí být štíhlé jako proutek, ač chlapcům se líbí spíš plné křivky Venuše Mélské.
Dnes nás krmí bilboardy a nespočet stránek na internetu o tom, jak by měl "správně" člověk vypadat, aby splňoval všechna kritéria pro ty nejvíc přitažlivé…přitom každý je individuální osobnost a tolik se na to zapomíná.
A ještě. ať už člověk chce hubnout nebo tloustnout, většinou to neprobíhá na těch správných místech…
Příliš dlouhé kalhoty jdou pořád ještě založit nebo zkrátit, ale co s těmi krátkými? Obzvlášť pokud má člověk rád širší nohavice, kde špatná délka mlátí do očí ještě víc. Pravda, ještě na sebe může zkusit sehnat padnoucí kozačky 😀
A narazit na tričko velikosti S nebo XS s dostatečně dlouhými rukávy je podobný úkaz jako spatřit jednorožce.
To je pane úhel pohledu, z mého okolí tohle prožívá pouze má dcera, která má po porodu 49 kg. Jinak všichni řeší ty hroší velikosti.
Tak přeji, aby i vám kultivovaně tvarovaným od přírody začal nějaký byznys valit pěkné oblečení i botičky, však si je zasloužíte také !
Naprosto chápu tvůj problém. Jsem taky docela hubená, no, já se vidím asi trochu jinak než moje okolí, zrovna vychrtlá si nepřijdu, ani jako kluk a naštěstí si oblečení vyberu… tedy, když mají S. Úplně souhlasím s tím, že být hubený někomu připadá jako sen nebo životní cíl. Jistě obezita není nic dobrého, ale hubnout za každou cenu pomocí ketodiet a podobných nesmyslů, to nikam nevede, akorát si tím lidi poškozují zažívání, metabolismus je v háji a jojo efekt se raduje. Každý má prostě jinou tělesnou konstrukci, někdo bude hubený, někdo oplácanější.
Móc krásný článek…:D
Bývala jsem ošklivé hubené mimino, pak ošklivá hodně hubená holčička. Máma ze mě byla nešťastná. Teď už dávno hubená nejsem…:D
Ten prstýnek, to je to nejmenší, největší problém vidím s botami.
Jsi hubená, v obchodech nachážíš jen samá L, XL, XXL,… Kam to chodíš, prosím tě? Páč já zase vidím jen samé XS, S,… kalhoty velikost 25 😀 Do nohavice bych nenarvala ani paži 😀 Na kozačky s mými lýtky taky mohu zapomenout, ale co už. Vyžrala jsem se do neúměrných rozměrů.
Kamarádka patří ke "tvému druhu", ze své hubenosti byla jednu dobu špatná… ale pracuje na sobě a přibrala, takže na to návod je a cesta je vydřená, stejně jako ta naše, když chceme být štíhlí 🙂 Ale pěkně si můžete jíst, co hrdlo ráčí!
Bílkoviny a posilka (a samozřejmě dost kalorií). Na čem jiném byste chtěli tu váhu přibrat než na svalech, když se vám tuky vyhýbají obloukem? 🙂
Až jednou pojedu v Tokiu kolem "stáje" zápasníků sumó, slibuju, že je pumpnu o pár receptů :-).
Vezměte si třeba nakupování. To máte samé L, XL a XXL, opačným směrem to ale nefunguje. ? Asi žijeme na jiné planetě. Když se snažím nakupovat, to se míhají samá S a M, L ještě docela dobré, ale když tam má být X, se sotva občas najde jedno. A číselně mají vždycky nejvíc věcí tak 36, 38, to je fakt k ničemu. Do takových tě slavných řetězců s oblečením co jsou na každém rohu už ani nechodím, tam se nic jinýho najít nedá.
[1]: Co se chlapcům obecně líbí, se neodvažuji soudit, ale ať jsou to jakékoli rozměry, bylo by fajn na ně moct sehnat nějaké oblečení 😀
[2]: Hlavní je, aby se člověk cítil dobře. Pak bude s největší pravděpodobností i dobře vypadat 🙂
[3]: Tak to je ale pravda pravdoucí! 😀
[4]: 😀 Nojo, ale co když si budeš potřebovat vzít dlouhé kalhoty v létě? 😀 A je pravda, že aspoň tu délku rukávů většinou nemusím řešit. I když pocit, že i velikosti S a XS se dělají na lidi, co mají metr osmdesát, občas taky mám 😀
[5]: Díky 🙂 Dobrá zpráva je, že už takové obchody, kde si jde vybrat, jsou. Ale trvalo to dlouho a jde to stále pomalu 🙂
[6]: Vidíš, ani nevím, co to je ketodieta. Ale jistě to bude něco hrozného 😀 A je fakt, že z hubenosti člověka neklepne pepka, nemá vysoký tlak ani takové věci, takže zdravotně vzato jsme docela ve výhodě. Teda dokud to opravdu nepřekročí únosnou mez a člověk se někde samovolně nezlomí nebo nerozpadne 😀
[7]: Děkuji 🙂 Upřímně řečeno naštěstí s botami problémy nemívám. Když škrtnu z pomyslného seznamu ty kozačky, pak boty zpravidla seženu docela rychle 🙂
[8]: [9]: Cože, velikost 25? Kde?! 😀 Já nacházím samé 42, 44, 46 a říkám si, že bych se skoro vešla do jedné nohavice 😀 A teda, upřímně řečeno, na takové makání jako tvá kamarádka asi nemám morálku. Navíc jojo efekt určitě funguje i tímhle směrem 🙂
[10]: Skvělé! To se budu těšit 🙂
[11]: Páni, asi fakt žijeme na jiné planetě 😀 Myslím, že ta M a L budou představovat asi nejpočetnější kategorii, takže nespokojení budou lidi na obou koncích spektra – jak vidíme 😀
Ono bejt malá a tlustá taky není žádná výhra. A ještě s velkejma prsama. Vždycky jsem záviděla svým kamarádkám (a mému starému štíhlému já) když zašlo do jakýhokoli obchodu a odešlo s padnoucí podprsenkou.
Ale za tu dobu velrybství jsem se naučila, kde a jaký velikosti kupovat a nemám naštěstí problém (kromě toho, že se mi to oblečení nevejde skoro ani do skříně). Navíc teda 90% objednávám přes net, do obchodu jdu jen v krajních případech. 😀
[12]: ketodietu několikrát držela moje kamarádka, ale vždycky vyhrál jojo efekt a nabrala to zpátky – v podstatě asi 1 nebo 2 dny nejíš a pak piješ jenom speciální drinky, takže jsi na tekuté stravě, což mi nejpřijde zrovna zdravé. Ale pak člověk musí jíst zdravě, aby se mu to nevrátilo. Prakticky hladovka.
[12]: Ano, funguje to i opačně – jakmile člověk přestane cvičit, svaly zrosolovatí a zmizí 🙂
Dlouhá a hubená je taky hrozný – to má pak kalhoty na Havla 🙂 A k chlapům – je to individuální a každá žena, korpulentní nebo Twiggy, má dle mě šanci. Hlavně ze sebe podle mě nesmí dělat něco, co není 🙂
Ty jo, známá si koupila šicí stroj – když selhávají kšefty, co třeba oprášit "zábavu" našich maminek a babiček?
[13]: Ono se s žádným rozměrem příliš mimo průměr nežije ideálně. Taky už mám za ta léta vytipováno, kam má cenu zajít – a taky kontakt na schopnou švadlenu 😀
[14]: Uf, no tak to tedy zní hodně děsivě! Být na tekuté stravě… s tím se mi pojí samé nemocniční asociace.
[15]: No to jsem si mohla myslet 😀 Takže ze svalů zas nic nebude 😀
Ano, dlouhých a hubených lidí mám ve svém okolí taky pár. A můžu jedině potvrdit, že to není žádný med. Pořád mi ale přijde, že platí staré dobré pravidlo: kdo se dobře sám se sebou cítí, ten dobře i vypadá 🙂
A k tomu šicímu stroji – mně osobně to nijak neláká, ale není k zahození mít v okolí někoho, kdo to cítí úplně jinak 🙂
[12]:Takový pocit právě vůbec nemám, maximálně se můžu domnívat, že výrobci zamýšlejí rukávy jako tříčtvrteční 😀 A jak bych v létě vypadala, blbě 😀 Kdybych aspoň byla žirafa, ale s metrem sedmdesát pět to na nějaké velké vyčnívání není.
[17]: Tak pokud by ty rukávy byly tak krátké, že by fakt vypadaly jako tříčtvrteční, ještě by to nebylo nejhorší 😀
Každopádně k té žirafě: máma mi říkala, že vás potkala v Bille, a že se jí prý zdálo, jako kdybys snad ještě vyrostla nebo co a připadala si jako hotový trpaslík 😀 Takže myslím, že na jistou žirafovitost máš nakročeno velmi slibně – stačí si vybrat vhodný vzorek ke srovnání 😀
[16]: "…kdo se dobře sám se sebou cítí, ten dobře i vypadá" Taky se mi zdá. Nevím, jestli to souvisí, ale vždycky, když se tak rozhlížím po lidech v MHD (a to dělám často), tak mi nejkrásnější přijdou lidé s přirozeným, z hloubi duše pocházejícím úsměvem. Ty jo, takhle, jak se to napíše, tak to zní strašně, tak jako oduševněle, nebo jak 🙂 Takový ten úsměv, který je vidět i na očích. Pak už na havlovských nohavicích nebo tříčtvrtečních rukávech nezáleží.
[19]: K tomu nemám co dodat 🙂 Snad jedině: ámen! 🙂
Jémine no tak si zájdi do posilky a láduj sa proteínmi abo čo… Väčším nepriateľom žien než štíhlosť je krása, tá už odňala nejednej vlastníčke právo na šťastný život.
Souhlasím a můžu říct, že jsem taky ten hubenější typ a s XL prostě bojuju… 😀 Si nevybereš. A ti silnější v pase mají pocit, že lidi jako ty nemůže přece nic trápit…
[18]: Zpravidla bývají tak čtyřpětinové 😀
[21]: Krásu fakt neřeším a sama v tom nebudu, padnoucí oblečení by mi ke štěstí zcela stačilo 😀
Chm, je to divná doba. Já nemám kostry moc rád. Holku je třeba i za něco chytit!
Jinak, sám mám problém s vahou, ale u nás chlapů to většinou bývá často opačný problém. A hledej oblečení, když máš skoro dva metry a jsi hubená. To tě ani to dětské oddělení nezachrání. 😀
[21]: Já přece ale nikde netvrdím, že štíhlost je nepřítel 🙂 Nicméně krása skutečně nepřítel být může – a lidé, kteří jsou podle současných měřítek opravdu velmi krásní, to musejí mít neobyčejně těžké.
[22]: To tak bývá. Někdy mám pocit, že si všichni myslí, že ti na tom druhém břehu, jsou všichni prakticky dokonale šťastní. Potíž je v tom, že na obou březích zpravidla bývá situace velice podobná 🙂
[23]: No právě 😀
[24]: Hm, tak to bys mě asi neměl moc rád 😀 A problémy hubených dvoumetrových lidí musejí být už úplně extrémní. Měla jsem na střední dva takové spolužáky a dodnes nevím, kde na sebe shánějí oblečení 😀
Mám doma dva extrémy. Synka sice dospělého, ale nakupujicího v dětském a dcerku sice dítě, ale oblékanou do dospělého L a místy i XL.
Sehnat na synka oblek k maturitě a na ples, to byl výkon. A malá se musela rozloučit s vytouženými Hello Kitty botami i s oblečením s dětskými motivy…
Kdepak, není to o tom, že by výrobci oblečení nemysleli na hubené nebo na tlusté.
Někdy mi přijde, že prostě nemyslí vůbec…
[26]: Tak to jsou skutečně extrémy! Ale taky si občas říkám, že to oblečení v obchodech nemůže být snad nikomu a na koho se to teda vlastně šije. Varianta, že se při výrobě vůbec nemyslí, by to všechno krásně logicky vysvětlovala 😀
Ještě k tomu sportování: ten můj komentář o zrosolovatělých svalech samozřejmě neměl za cíl někoho odradit od pohybu 🙂
Chce to si najít sport, u kterého člověk zůstane, to je celé. Cílem není vypadat jako Natalia Kuzněcova, stačí se jen se příjemně unavit pohybem. Mně třeba po pětatřiceti letech vyhýbání se sportu nakonec učarovalo karate, pokud nepočítám jízdu na kole – ta v mém podání byla ve stylu "jedu 15 km/h a kochám se krajinou" 🙂
[28]: Neboj, když sportuju, tak určitě ne kvůli svalům 🙂 Na rozdíl od mužů na mě v tomhle ohledu společnost nevyvíjí žádný tlak, tak si můžu jenom hledět zdraví a zábavy, neřešit pekáče buchet, a to vše bez impertinentních řečí 🙂
Nikdo nechce bejt tlustej.
[30]: Pravda 🙂
Opět super článek. Já jsem asi někde mezi. Sklony k přibírání asi podědím po mámě, ale zatím si vybírám oblečení XS. Myslím, že si velikost dokážu udržet i v budoucnu, ale musím se začít hýbat.
Být hubená a nemuset se zajímat o to, co jím a jak se hýbám, musí být super, ale zároveň s tím přicházejí i stinné stránky, jak říkáš.
Já vidím stinnou stránku v tom, že když jsem hubená, nemám prsa. Moje postava je i skoro v 25 letech skoro dětská. Třeba to změní mateřství.
Kdo ví.
[32]: Díky 🙂 A ano – hodně hubené postavy jsou vždycky tak trochu chlapecké. Každopádně mateřství určitě změní ledacos a zrovna tady je ta naděje víc než oprávněná 😉