Nevím, jestli jste někdy zkoušeli mluvit, když jste si čistili zuby. Jak ale znám osud, jistě ano. Platí totiž jeden opomíjený Murphyho zákon, který říká, že v momentě, kdy vám začne od úst jít pěna, si zrovna vzpomenete na něco naprosto neodkladného. Nepočká to ani minutu, musí to hned ven. Proto nekompromisně pravíte: „Ehe úúúúch hmpfhm?“
Ať už je vaše vzdělání a kulturní povědomí jakékoli, v tento moment dochází ke zvláštní regresi. Všem dobrým úmyslům navzdory totiž mluvení s kartáčkem v ústech nevyhnutelně zní jako neartikulované skřeky člověka neandrtálského. A pokud si váš protějšek v rozhovoru také zrovna pucuje chrup (srov. Murphyho zákon o komunikaci při čištění zubů), můžete se těšit na hotovou cestu do pravěku: „Hách ych ehmpfmmmm!“
Tehdy se ale probudí ještě něco jiného z dávných dob a ve vás zahoří plamen strašné vytrvalosti, se kterou náš předek tak dlouho třel větvičkami o sebe, až přeskočila jiskra. Člověk jednadvacátého století by prostě počkal, až by měl chrup čistý, nebo by to napsal na Messenger. Jenže ať chceme nebo ne, v žilách nám stále koluje pravěká krev, která má někdy zkrátka navrch. Proto vypoulíte oči a dvakrát pomaleji a pěkně hlasitě zopakujete: „Ehe úúúúch hmpfhm?!“ Když budete mít štěstí, nebudete muset vytírat podlahu.
Existují nicméně lidé, jejichž neandrtálský oheň dosud nevyhasl, jacísi Darwinovi miláčci, kteří se při čištění zubů dokážou domluvit. Tyto pravěké telepaty můžete pozorovat a žasnout: vyměňují si pouhá „hmm, mhmmm“ různých délek, s patřičnou intonací či gestem, a zatímco svírají kartáček pevným stiskem, jímž jejich předek drtil kosti mamuta, rozumějí si. Pravda, i oni se někdy utnou a pak se z ťukání na čelo stane třeba otevírání třetího oka. Podobné lapsy lze nicméně zpravidla včas rozpoznat a uvést na pravou míru. Ten pocit porozumění na nejzákladnější lidské úrovni za to stojí.
A kromě toho, ta podlaha prostě čas od času potřebuje vytřít. Tak co.
Perfektní článek! 😀 Děkuji za prodloužení života ♥
Ve stavu hlubokých depresí není nic lepšího než horké kakao, deka a četba nějaké skvělé knihy – popřípadě četba podobných článků, jako je tento. Děkuji, z chuti jsem se zasmála a zvedlo mi to náladu, protože to _tak moc_ znám! Ne že bych to sama dělala vzhledem k tomu, že si čistím zuby buď příliš brzy ráno nebo příliš pozdě večer, a to ze mě nikdo nedostane ani to "hmm", natož pokus o slova, ale moje rodina má opravdu hluboké pravěké kořeny, takže tyto konverzace mezi nimi slýchám často. Pro jistotu se do nich nikdy nevměšuji.
Krátký čas jsem kdysi sdílel kolej s několika svéráznými uměleckými bytostmi z FAMU. Jejich všestranně avantgardní smýšlení se projevovalo mimo mnohé jiné i v tom, že ani poctivé čištění zubů nedokázalo přerušit jejich vychutnávání cigarety, takže krouživé pohyby kartáčku co chvíli střídalo slastné potažení a nasátí dýmu do plic, hluboký výdech zplodin a teprve pak bylo možné pokračovat v kroužení :-).
Skvělý článek.
Všiml jsem si takové zajímavosti. Všichni mají při čištění zubů zapnutý kohoutek, ale mě by nikdy ani nenapadlo ho během čištění nevypnout.
Jsou lidé, které by ve vyrecnosti nezabrání snad ani roubik natož nějaké čištění zubů. :O
Je ve mně zjevně pořádný kus pračlověka, protože se snažím komunikovat i při zpracovávání potravy. Ostatní to zpravidla aspoň rozesměje – a to je koneckonců nejhezčí způsob komunikace. 🙂
ehmpfffff uu oeeeee
[6]: Pozor, mluvení při jídle může být životu nebezpečné! Ale dělám to taky 🙂
A článek perfektní a vtipný! A výchovný – připomíná mí, že si musím ještě vyčistit zuby, tak pvechy ovou os! Hm, tak hezky, jako autorka to neumím, radši bez kartáčku: přeji dobrou noc!
Pravda. Ešte lepšie to ide, keď si čistíš zuby dvoma kefkami. Našťastie zvládam ovládať messenger nohou.
Při čištění zubů nemluvím, musím se totiž soustředit, abych si zuby vyčistila správně, jako vážně dá to práci. Nejdřív klasický kartáček, pak mezizubní kartáček, zubní nit a na závěr ústní voda, vždy se mi u toho orosi čelo. 😁
Já jsem to vytunila a mám šílený zlozvyk, nejenže mluvím, já chodím po celém bytě.
Je to zoufalé, díky mému nastavení nedokáži zkoordinovat tuto činnost pouze na koupelnu a potažmo umyvadlo, ale čistím si chrup u okna, u dřezu, v obýváku, při vaření a samozřejmě u toho hovořím.
Jsem za to neustále kritizována, nejen kvůli podlaze, ale starého psa novým kouskům nenaučím, inu, a proč ?
ano, to nutkání říct to, zrovna když mám v puse kartáček s pastou a litrem slin, znám 🙂 je to pak docela sranda, donest obsah dutiny ústní zpět k umyvadlu, když se člověk objeví na druhém konci bytu..tuhle scénu by mohli scenaristi častěji využívat v komediích
Nuž čo, život človeka sa už od toho praveku motá okolo rituálov a čistenie zubov je len jeden z mnohých, ktoré nás dennodenne sprevádzajú. Vôbec sa nedivím, že praveký mozog sa prebúdza práve pri jednom z rituálov. Pre mňa je toto ale veľmi súkromný rituál, takže počas čistenia zubov zásadne s nikým nekomunikujem.
[1]: Děkuji! Jsem moc ráda, že jsem ti mohla prodloužit život 🙂
[2]: Ó, tvůj komentář mě moc potěšil! Jsem velmi ráda, že jsem ti mohla trochu zvednout náladu a přeju brzké odlehnutí všech smutků a beznadějí.
[3]: Tak to už je tedy hodně umělecká úroveň 😀 Muselo to být vskutku veselé spolubydlení 🙂
[4]: Děkuji 🙂 Tak to já rozhodně vodu při čištění zubů vypínám a vlastně ani neznám nikoho, kdo by ji nevypínal. Protože mít ji zapnutou je skutečně marnost nad marnost 🙂
[5]: Tak roubík jsem tedy ještě nezkoušela, ale nějaké čištění zubů mě určitě nezastaví 😀
[6]: To rozhodně je! A musím se přiznat, že to taky někdy dělám… jen bývá nebezpečné, když tím rozesměju sama sebe 😀
[7]: Ííích ukchmr blfmmm!
[8]: Vidíš, výchovnou roli svého článku jsem ani netušila! Moc díky 🙂
[9]: Jako najednou? To už tedy musí být výkon! 😀
[10]: Pane jo, tak to se nedivím, že se ti u toho orosí čelo! Taková procedura už vyžaduje nějaké soustředění 🙂
[11]: Ano, taky znám spoustu lidí, co u čištění zubů takzvaně korzují! U nás doma se pro ně vžilo označení korzáři – patrně proto, že ustát nenadálý záchvat smíchu takhle někde po bytě se dá srovnávat s úsilím osamělého mořského vlka na rozbouřeném moři 🙂
[12]: Otázka je, jestli by to v komedii vyznělo. On je u toho přeci jen dost podstatný ten individuální prožitek přemáhaného smíchu a takového toho momentu “ale no tak, vždyť to přece není tak vtipné!”, po kterém následuje hurónský výbuch smíchu 🙂
[13]: Tak to jsi čestná výjimka! Možná jsi živoucím důkazem druhého jevu, který čištění zubů doprovází, a to toho, že se při něm lidi zpravidla koukají kamkoli jinam, jenom ne na druhé lidi a už vůbec ne do očí. To by ale ještě chtělo nějak sociologicky zmapovat 😀
[3]: O ničem tak avantgardním jsem ještě neslyšel! O.O
To já se naučila, že když si ráno čistím zuby, tak se chodím koukat na teploměr. To abych věděla, jak teplé oblečení si mám vzít, až půjdu do práce. Už je to automatika. Chodím se tam už ale dívat, i když nikam nejdu. Třeba i večer před spaním. A to je zbytečné vědět, kolik je stupňů.
[16]: To je ta moc rituálů – někdy jsou zkrátka silnější než všechny racionální důvody 🙂
[14]: Áno, tento sociologický jav sa v hojnom počte vyskytuje aj na pánskych záchodoch. Nájdu sa však aj výnimky, resp. dobrovoľníci, ktorí by sa veľmi radi hlásili na ten sociologický prieskum.
Komunikace s kartáčkem v ústech stojí za to. A víš, kdy je to ještě trochu větší adrenalin? Když máš pastu s aktivním uhlím 😀 to je pak polovina bytu ozdobena černými tečkami a ty můžeš jít měnit svršky 😀
[18]: 😀 Tak to naštěstí z pochopitelných důvodů nedokážu posoudit 😀
[19]: No tak to se snad nejdřív radši naučím mluvit s kartáčkem jako machr, než si takovou pastu pořídím 😀