Nečekala jsem, že někdy takovýhle článek napíšu; abych pravdu řekla, nečekala jsem, že něco takového vůbec napsat jde. Ale jednoho dne přiletěl kus inspirace, udělal hlasité bim přímo uvnitř mé mozkovny – a bylo vymalováno. Mám totiž za to, že cosi jako univerzální rada pro dobré psaní existuje a vztahuje se na všechny myslitelné žánry.
Abychom byli vůbec schopni říct, jak dobře psát, je nejprve třeba si ujasnit, co je to v jazyce (a při psaní) chyba. Chyba totiž není prosté porušení nějakých pravidel (to může být dost dobře i výborně provedený umělecký záměr) – chyba je volba jazykových prostředků, které jsou pro danou situaci neadekvátní. Když napíšu do formálního dopisu „Čau Franto“, je to chyba. Když to stejné použiju do dialogu dvou chlápků na ulici, je to perfektní. Pravda, obhájit si perly jako „holuby si povýdaly“ bude velmi těžké, a tak to bude chyba prakticky vždycky. Ospravedlnit porušování gramatických pravidel, to už totiž vyžaduje nějakého génia.
Tím se dostáváme k jádru věci: dobře psát znamená volit jazykové prostředky tak, aby ve svém kontextu stoprocentně fungovaly a plně sloužily svému účelu. Jak na to, ptáte se? Velmi tvrdě. Orwell v jedné své eseji píše „pakliže můžeš slovo, slovní spojení, větu či odstavec ze svého textu bez újmy na významu vyškrtnout, vždy tak učiň.“ Ámen! Při psaní je třeba podívat se na každé jednotlivé slovo a zeptat se: „Jaký účel slovo plní? Co jsem jím chtěl říct? Proč jsem nezvolil nějaké z jeho synonym? Proč je právě tady? Je tu nutné? Vyjádřil jsem jím skutečně beze zbytku, co jsem chtěl?“ A pakliže slovo neobstojí, ven s ním. Bez slitování.
Vím, je to tvrdé, a když jsem tím díky své vedoucí procházela při psaní diplomové práce, bolelo to. Pro mě, člověka píšícího odjakživa intuitivně a takříkajíc z éteru, to byla velmi tvrdá analytická škola disciplíny ve vyjadřování. Ale vyplatilo se, vyplatilo se tisíckrát: disciplína jazykového projevu je totiž odrazem disciplíny myšlení. Obojí se v sobě zrcadlí a vylepšení jednoho logicky vede k vylepšení druhého. Ať chceme nebo ne, myslíme v jazyce; a když se nedbale, nepřesně a mlhavě vyjadřujeme, poukazuje to na nedbalost a zanedbanost našich myšlenek. Neexistuje způsob, jak to zamaskovat, znalý člověk na to vždycky přijde. Domnívám se, že cesta, jak z toho ven, je jen jedna – úzká a trnitá stezička jazykového vzdělání, rozsáhlé četby a následné ostré sebekritiky. Patrně nikdo nemůže říct, že došel až na její konec. Ale myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že za jejím nejtrnitějším úsekem se začínají rozprostírat podstatně širší a úrodnější lány. Lány dobrého kreativního psaní.
Vzala jsem si ponaučení, i když než já vyšlu článek do světa, tak ho čtu a čtu a opravuju a dumám. A tak to asi bude u mě stále.
Já opravuju až po nějaké době. Právě to vyškrtávání nadbytečných slov je problém, protože když to napíšu, tak se mi to bezprostředně zdá, že co slovo, to perla, takže neškrtat. Pokud to po měsíci je pořád co slovo, to perla, tak asi dobrý, ale když najdu něco nadbytečného, tak bez milosti škrtám.
Ale musím tedy konstatovat, žes musela mít nelidskou vedoucí diplomky. Až se občas divím, co tvořím za konstrukty, aby mi seděl počet znaků. 😀
Orwell má naprostou pravdu, ale nejsem si jistá, zda se tím on sám vždycky řídil – viz například jeho román Nadechnout se, tam se podle mě tím neřídil.
Co se týče diplomky – já měla opačný problém, byla jsem moc stručná a vždycky jsem to musela nějak natahovat ale to já neuměla:(
To škrtání, doslova hrabalovské "čištění bez narušení podstaty látky" je moc zajímavá zkušenost. Ale domnívám se, že není nutné ani účelné zdaleka vždy, záleží vždy na použitém stylu a jeho účelu. Znám řadu textů, které považuji za vynikající, kde by použití zmíněného orwellovského přístupu bylo doslova smrtící :-).
Veľmi kvalitný článok, ktorý povzbudzuje k zamysleniu. Nečakal som, že niekto niekedy napíše návod na písanie, no ja si z toho vezmem ponaučenie. Vďaka.
Začátek je vždycky těžký. Moje věty začínají slovy: Jak, pak, tak, kvak.
Hrůza. Pak je teda trochu vypiluju…:)
[1]: A to je dobře 🙂
[2]: Je pravda, že nechat text uležet a teprve pak se na něj s pomyslným sekáčkem vydat, je asi nejlepší způsob, jak to člověk může udělat. A rozhodně jsem neměla nelidskou vedoucí! Moje vedoucí je moje nejmilovanější vyučující, která sice je děsně náročná, ale taky naprosto úžasná, milá, vtipná, ochotná a prostě zlatíčko. Dostala mě na takovou úroveň, na kterou bych se sama drápala dalších deset let. To, že jsem u toho občas mlátila hlavou do zdi, je samozřejmě druhá věc 😉
[3]: Známe to – kovářova kobyla… 🙂 Zrovna Nadechnout se neznám, ale co jsem četla třeba Farářovu dceru, tak z té jsem byla trochu zklamaná. Nevím, jestli to bylo tím, že na ni důsledně neuplatnil svou vlastní radu, ale myslím, že na ty svoje hlavní perly ji uplatnil a je to na nich ohromně znát. (Hlavně na Farmě zvířat.)
[4]: Je pravda, že jsou autoři, k nimž jakási "ukecanost" neodmyslitelně patří. Ale myslím, že ti by si tam všechna ta slova dokázali celkem bez námahy obhájit 🙂
[5]: Děkuji! Jsem moc ráda, že se ti článek líbil a můžeš si z něj vzít ponaučení 🙂 (Sama jsem taky nečekala, že tenhle článek někdy napíšu, takže moje překvapení je zhruba na téže úrovni.)
[6]: Jo, to jsou přesně takové ty klasické vycpávky, co můžou skoro vždycky ven 🙂 Kolik já už jen takových "tak" a "pak" smazala! Každopádně "kvak" by byl začátek vpravdě originální 🙂
Ja mel v diplomce opacny problem, co nejvi ji natahnout…vyšlo to tak, že bylo treba provést jen polovinu planovanych pokusu, ale delku bylo třeba splnit…
[8]: Tak takovéhle problémy já zásadně nemám 😀 Moje diplomka měla krásných 120 stran – a to jsem se vzhledem k tématu vlastně ještě držela na uzdě 😀 Ale když polovina pokusů odpadne, tak to je přece jenom hodně nestandardní situace.
A to je, má drahá, přesně ten důvod, proč tak miluju tvé články a po jejich přečtení mám chuť smazat vše, co jsem kdy napsala 😀
Ne, ono to tak totiž opravdu je. Myslím, že studium jazyka tohle vnímání usnadní, ale asi moc neusnadní samotné psaní (čímž chci trapně říct, že sice poznám špatně napsaný text, ale napsat text kvalitní je problém).
Takže jsi to napsala skvěle a vystihla podstatu věci! Děkuji za balzám 🙂
[10]: Děkuji, to mě neobyčejně těší! 🙂 (Byť je pro mě dost nezvyk, když lidi po přečetní mých článků chtějí smazat všechno, co kdy napsali. Tenhle pocit znám moc dobře – a to, že ho někomu sama způsobuju, je pro mě vlastně docela neuvěřitelné.) A je fakt, že rozumět jazyku automaticky neznamená dobře psát. I když je to velmi slibný první krok 🙂
Nemilosrdné škrtání mě naučila až práce copywriterky, do té doby mě bolelo. Taky mi dlouho trvalo, než jsem si zvykla potlačit svoje ego a uvědomit si, že pokud něco, co napíšu, není srozumitelné, není to chyba čtenáře, ale moje.
Poučné a důležité pojednání, jenže bohužel každý člověk nemá schopnost takových cílů dosáhnout.
Je mnoho autorů, u kterých když čtu, přijde mi to velice toporné, nejsem schopna se do toho opakovaně začíst.
Je také mnoho autorů, hlavně žen, které když si neví rady se spádem, strčí do něj vulgarity a domnívají se, že situaci alespoň vtipně vyšperkovaly.
Když si čtu své články před osmi lety a dnes, no asi tam posun bude. Stále se člověk musí učit, stále a písemný projev je nesmírně těžký. Obdivuji každého, kdo je schopen napsat knihu, co má hlavu, co má patu a čtenáře osloví.
A co z toho plyne, makat, makat a za měsíc kurz tvůrčího psaní, víc a víc se těším.
To bude něco jako "každé zbytečné slovo je zbytečné" Stephena Kinga nebo "omit needless words" Steva Kruga. Opravdu to pomáhá a snažím se taky řezat, sekat a krájet, ale já stejně rozvitě psát neumím, tak to není tak náročné 🙂
[12]: Tak to mě copywriterská práce spíš učí spíš vracet se k takové té vatě 😀 A s tou srozumitelností – myslím, že ne vždy je na vině autor 🙂 A zrovna u tebe si stěží dovedu představit, jak píšeš nesrozumitelně (kromě, řekněme, diplomky) 🙂
[13]: To je pravda, na opravdu dobré psaní každý buňky nemá. Ale do určité míry je to řemeslo jako každé jiné a nějakou provozní úroveň tak může získat při troše snahy skoro každý. A co je za tím… to nechme géniům 🙂 Na tvůj článek o kurzu tvůrčího psaní už se každopádně moc těším! 🙂
[14]: Jo, to je přesně ono 🙂 Nojo, ti, co píší stručně sami od sebe, to v tomhle mají jednodušší. My, ukecanci, kteří milujeme opravdu dlouhá souvětí, se musíme krotit o tovíc 😀 (Pamatuju si na naši češtinářku, která pro mě měla při nácviku psaní fejetonu velmi osobní radu: "Zkrať každou větu na třetinu a máš fejeton." Takže asi tak.)
Já po dlouhé době začínám zase psát. Přišlo mi, že jsem od dob štřední školy a celkově studia, docela zakrněla a ráda bych to napravila. Přeci jen, když člověk přestane tolik používat svůj mozek, vyjadřovat se i na "papír", tak ztrácí slovní zásobu a styl psaní. Byla jsem zvyklá psát hodně. Vlastně do teď miluji chvíle, kdy se můžu vypsat, ale už to není jenom o tom, hodit něco na papír a vyblít se z toho. Tady už jde i o celkový dojem, vyjádření a to, jak se na ten text budu dívat i za pár měsíců či let a ne jen v ten den. Ráda bych, aby i moje texty byly "poživatelné" a čitelné. Snad se zase dostanu tam, kde jsem byla…alespoň to. A abych pravdu řekla, ke psaní mi vždycky pomáhalo i hodně číst. Cokoliv se mi líbilo a byla jsem schopna přelouškat, bylo přínosné. Slovní zásoba navíc a uričtý styl psaní…paráda. 🙂
p.s.: Musím se přiznat, že na starší knížky já moc nejsem. A české autory už vůbec nemusím, celkově…ani u hudby. Takže vyhledávám ty ze zahraničí.
p.p.s: Fejetony mi taky nikdy nešly. 😀
[16]: Tu změnu od vyblití na papír k usměrněnému a promyšlenému vyjadřování jsem taky zaznamenala. Byť u mě to znamenalo i přechod od poezie k próze, protože poezie mi přijde daleko bezprostřednější a emocionálnější. Co se toho čtení týče, tak stoprocentně souhlasím – k dobrému psaní je potřeba hrozně moc číst, jinak to do sebe člověk nedostane. Zahraniční díla bohužel často trpí ne úplně dobrým překladem, takže to u nich nemusí vždycky fungovat. A mně fejetony celkem vždycky šly (nebo jsem je aspoň psala ráda) – ten návod zabral 😀
Když píšeš postavu, která je nevzdělaná, pak jsou někdy "chyby" tím, co danou situaci dokresluje.
Ale chápu, co jsi chtěla říct tím článkem.To jen, jak jsi psala o obhajování těch "holubů"…. 🙂
Ty očividně nemáš problém s mlhavým myšlením, tvé obrazy jsou jasné jak studánka! 🙂
[18]: Jj, však o tom článek taky je – že dobře provedená "chyba" vůbec nemusí být chyba, ale velmi povedený umělecký záměr 🙂 Ovšem zrovna ti holubi… no to už by musel být nějaký umělec! 😀
[19]: Děkuji, tvůj dojem mě velmi těší 🙂
[20]:Mě právě lákalo obhájit ty "holuby". Protože to už je teda vážně "level expert". 😀
[21]: No tak to zas každopádně 😀