Někdy, když se trochu nudím a nemám co číst, zabrousím na roztodivné stránky; třeba na zdejší ukazatel nejnovějších článků. Všimla jsem si ho asi jen dva roky poté, co jsem si založila blog, a o moc jsem nepřicházela: většinou tam toho mnoho k zabavení není. Až na jednu výjimku. Z té mi v tichém obdivu padá brada.
Ať se totiž na počítadlo nových článků podívám kdykoli, vždycky tam figuruje jeden nejmenovaný blog. Jde o počin kvality nevalné, článek je většinou jenom fotografie nějaké celebrity v libovolné situaci (blog se věnuje zejména dvěma zpěvačkám) a nikdo je nekomentuje. Trapná nuda a šeď, říkáte? Uvažte tohle: stránka funguje v nezměněné podobě od roku 2013 a ročně tam přibude dva až tři tisíce článků.
Řekněte, co je to za člověka, který tak věrně a oddaně věnuje svůj čas stále témuž? Jak železná musí být jeho vůle, když už šestým rokem plní svůj blog dalšími pár tisíci články, které nikdo nekomentuje! Jaká nezlomnost! Kolik času asi musí padnout na nekončící vyhledávání dalších a dalších fotek! Moje čelist pokračuje na cestě k zemi.
Ač se považuji za člověka s vůlí dosti pevnou, rozhodně bych neměla vytrvalost k samomluvě tak věrné a oddané. Fascinuje mě to. Dívám se na přehled nejnovějších článků docela často a hledám tenhle blog. A on tam je. Pokaždé. Nikdy nezklame. Úplně mě z toho mrazí. Ale jejda – omlouvám se za to břinknutí. To ta moje padající brada.
Pane jo, tolik článků za rok a funguje od roku 2013? :-O To chce výdrž, když si s tím někdo takhle nepřetržitě dá práci…
Je-li cílem veřejná galerie, pak by se snad výdrž dala cháp… ne. Ani na to bych neměla. 😀
Já bych mu snad napsala nějaký povzbudivý komentář.
Moje dcera, velice vytížená mateřskou a šitím, skutečně má času moc málo, mi včera řekla, že si chce založit blog.
První můj dotaz, jestli ví, o čem to je, nás maličko rozdělil, protože já to vím už 8let.
Skláním před dotyčným, já už bych to dávno vzdala, ta zpětná vazba je šíleně důležitá.
Taky jeden takový znám, dokonce je o rok starší, než ten co jste vybrala vy a tento je v Autorském klubu na titulce. Stále chrlí ty samé články, stále nuda, někdo mi říkal, že to jsou "Roboti", ale skuteční, ti počítačoví! 🙂 Kdo ví…:-))
[3]: Radši tam nic nepiš. Za ty roky už si musel ten člověk tak zvyknout na to ticho a prázdno, co tam je, že bych se až bála, aby ho úlekem nekleplo. 😀
Těžko…pochopitelné. Chápu blogování skoro bez komentářů, ale tolik let naprosto bez komentářů a ještě vlastně "galerie" místo článků a v takovém množství? Eee… ne, to mi hlava nebere 🙂
Já už se v blogovém prostředí nedivím snad ničemu..
Já jsem si také rubliky Nejnovější články, všiml až po zruba dvou letech po blogování.
Je dobře, že máte tak vysoký přehled, že znáte i takovéto výjmečné případy. Příjde mi to zbytečné, že v takovém vysokém množství dělá něco tak zbytečného. Naprosto s tebou souhlasím, až na fakt, že nejspíš menší množství komentářů nejspíš má. Ode mně (MagicMax). 😀
Krásná úvaha, a moc rád jsem si přečetl na Blog.cz něco, co je opravdu zajímavé. 🙂 #noirony! 🙂
Jinak jaký máš názor na ruské spamující blogy s torrenty ke stažení?
Každý má nějaký koníček 😀
Hned jsem šla na nové články a myslím, že ho mám. Blog je opravdu jenom samá fotka, práce s tím určitě málo není, ale bez naprosté odezvy by mě to fakt nebavilo. Každý jsme jiný, třeba je to blog jenom pro vlastní radost. My jsme si jako holky psaly do sešitu písničky a lepily k tomu obrázky, tak asi něco podobného ☺
Jsou lidé, kteří mají natolik silný vnitřní motor, že pro ně není odezva až tak důležitá. Je otázkou, jestli po komentářích tajně touží, jsou jim ukradené nebo se jich dokonce obávají.
[1]: No to teda! Pakliže autor není zručný programátor, za kterého to tam vkládají nějací boti… tak skutečně klobouk dolů.
[2]: Ano, velice hezky řečeno 😀
[3]: Přesně tak. Taky bych bez žádné zpětné vazby nemohla fungovat. I když zase věřím, že na takovýhle blog třeba lidé chodí z vyhledávačů, když se zajímají o ty dotyčné celebrity, ale… stejně. Tak snad dcera nebude litovat 🙂
[4]: Hmm, to mi teď bude vrtat hlavou, který blog to je 😀 Respektive vím o jednom, který je v klubu a je velmi aktivní a články nemá příliš dobré, ale zas že by to psali roboti, to přeci jen ne 😀
[5]: Nu, jisté riziko tady je 😀
[6]: No právě, mně taky ne 🙂
[7]: Já tedy ještě jo – a vlastně docela často 😀
[8]: Uf, tak to mi odlehlo, že nejsem úplný nevšímavec 😀 Jo, zbytečné to právě je naprosto ukázkově. Jenomže o to neuvěřitelnější je pak ta výdrž. Díky, jsem ráda, že se ti úvaha líbila 🙂 A názor na ruské spamující blogy? No, torrenty ke stažení se hodí, ne že ne. Ale celkově je celý ten koncept spamujících blogů dost hrozná věc.
[9]: No to teda 😀
[10]: Jj, není těžké ho najít 🙂 A myslím, že to psaní do sešitu je jiné v tom, že tam člověk rovnou počítá s naprostou soukromností svého počínání. Ale na internetu se zpětnou vazbou žije a je to normální – a ten blog přitom je přesně jako takový sešit s písničkami… a hlavně: už šestý rok.
[11]: Tak tohle je tedy už pořádný motor! To musí být, panečku, koní! 🙂 A je otázka, s jakým postojem vlastně autor bloguje. Z toho blogu se to moc vyčíst nedá, takže to celé zůstává zahaleno neproniknutelnou rouškou tajemství 🙂
Napadá mě jedině, že si to takový člověk píše pro sebe. Jako nějakou úschovnu fotek svých oblíbených zpěvaček, jinak si to neumím vysvětlit. Myslela jsem, že tyhle blogy o celebritách už jsou dost stará a nepoužívaná věc 😀
[13]: Viď? Já jsem si taky říkala, že to skončilo tak před pěti lety nejpozději 😀 A ono většinou jo, ale tohle je skutečně výstřelek ojedinělý po všech stránkách.
Je to vskutku zvláštní…a je fakt, že s takovým typem blogu jsem se setkala mnohokrát. Ten, co však popisuješ, je opravdu extrém. Zřejmě je to člověk, co má buď příliš volného času, který takto, řekněme "zabíjí", nebo ho to zkrátka baví, i když je to těžko uvěřitelné, pokud nezískává žádnou odezvu.
[15]: Těžko si představit tolik volného času i po šesti letech! Ale může být, to zas ne že ne (když nebudu uplatňovat přísloví podle sebe soudím tebe). Ať je to ale jakkoli, těžko uvěřitelné je to každopádně 🙂
No zajimave davat na blog jenom fotky zpevaku…Holt ale když to nekoho baví..
Je tak inspirující, že na tom hledáš to pozitivní.
[17]: Asi tak 🙂
[18]: No, řekla bych to asi takhle: byla jsem tak konsternovaná, že se na standardní pohoršené pozvednutí obočí ani nedostalo 😀