Když člověk hledá práci, musí zejména všechny neustále přesvědčovat o tom, jak je skvělý a že talentovanějšího a schopnějšího pracovníka nad něj není. Musím se tedy v tomto ohledu činit. Jenže pozitivní myšlení není zrovna moje parketa (jó, to kdyby chtěli něco pořádně zkritizovat…), a tak se musím při psaní motivačních dopisů dost snažit a přemáhat a hledat, co by se ještě dalo vyškrábnout. Učinila jsem na tomto poli ale podstatné pokroky. V některých zásadních věcech jsem totiž opravdu nepřekonatelně nadaná. Tak třeba:
1) Náhodné potkávání známých. Tohle je asi můj nejspeciálnější talent. Kdybych měla spočítat, kolikrát už jsem v nejrůznějších dopravních prostředcích narazila na nějakého známého nebo ho tam alespoň zahlédla, nedopočítala bych se. V autobusu, který jezdí do mé domoviny, jsem postupně potkala téměř celou svou bývalou gympláckou třídu (a dokonce i nějaké učitele). Každé zaběhnutí na fakultu znamená přinejmenším jedno neplánované setkání. Docela běžně potkávám známé i v divadlech. A na ulici. Všude. A to, že mám nesnesitelně dobrou paměť na obličeje, tomu ani trochu nepomáhá.
2) Zpívání v jazycích, které neumím. Nedělá mi problém zazpívat v irštině píseň, kterou zpívá v Secret of Kells Aisling, svého času jsem uměla zazpívat pár písniček bretonsky, nějakou i japonsky. Prostě mi dejte písničku, která se mi bude líbit, k ní text (ovšem psaný latinkou) a za chvíli si ji budu zpívat.
3) Chození včas. Někteří moji přátelé se mi občas svěří s tím, že se bojí přijít na schůzku se mnou pozdě. K tomu asi nemám co dodat. Pakliže se nestane něco opravdu hodně nepředpokládatelného, nebo si rovnou nenaplánuju přijít třeba o dvaadvacet minut později, přijdu vždycky včas. Mám v sobě jakési vnitřní hodiny, které mi říkají, kdy se mám jít začít chystat, abych si stihla všechno připravit, a tyhle hodiny nikdy nejdou pozdě, většinou spíš naopak, a já pak na místě shledání patnáct minut zbytečně čumákuju. Stinnou stránkou je, že když jdu někam s někým, kdo má podobnou vlastnost, tak se to znásobí a pak tam jsme třeba o tři čtvrtě hodiny dřív.
4) Strašlivě hlasitý smích. Kdo mě zná osobně, ten v tomto bodě nejspíš jen tragicky pokývá hlavou. Za celý svůj život jsem potkala jen málo lidí, kteří mě v tomhle trumfnou. Věty jako „nojo, to, že jsi přišla, jsme slyšeli už z druhé strany chodby“ představují zcela běžnou součást mého života. Jednou mi někdo řekl, že když se směju, zní to, jako když padá zebra ze schodů. Není to úplně nepřesné.
5) Hlášky. V některých ohledech jsem v zásadě chodící diktafon. A hlášky z mých oblíbených filmů patří přesně k těmto ohledům. Pravda, zde už je podmínkou, aby byly v jazyce, kterému rozumím, ale jakmile je tato podmínka splněna, jsme tam. Zadejte název filmu, vhoďte drobnou minci svého zájmu a vypadne příslušný počet hlášek.
Tak to s těmi talenty a schopnostmi přeci jen není tak zlé. To by bylo, aby mě s takovými praktickými přednostmi okamžitě nechtěli úplně všude! Pracovníka, který bude potkávat půlku kolegů všude po městě, přitom si zazpívá v jakémsi obskurním jazyce a ještě se bude chechtat na celé metro – to je prostě výhra.
Hlášky se můžou v zaměstnání hodit: Šéf bude jistě rád, když mezi řečí oceníš jeho starost o podřízené slovy "děvenka moje starostlivá" :-). A teď, teď se mi zdá, že jsem skze dobřichovické okno zaslechl nějaký zvučný smích… 🙂
Hezky napsané a velmi trefné:-) A že nevím, s kým ses to potkala o tři čtvtě hodiny dřív:-)
A což teprve schůzky s lidmi, jejichž vnitřní hodiny nikdy nejdou napřed, ty musí být občas na ránu 😀
Tak ai pořád zkouším představit zvuk padající zebry… 😀
nahodou, mne sa v motivacnych listoch osvedcila aj kritika.
tie, kde som popisala co by sa na danom portali alebo v novinach (vacsinou som sa hlasila ako prispievatel do nejakeho online magazinu alebo printovych medii) dalo zlepsit, mali omnoho vacsi uspech nez tie, kde som ospevovala svoje (vacsinou fiktivne) vlastnosti.
a smejucich sa ludi, ktori vedia dobrou naladou nakazit ostatnych, treba v kazdej firme! 🙂
Trochu se bojím, že tu první větu nemyslíš jako nadsázku!:)
V jakým oboru vlastně hledáš?
[1]: Až v Dobřichovicích? Panejo, já se zlepšuju 😀
[2]: Nojo, myslela jsem přesně to 😀 Ale je pravda, že tam promluvila i celá řada neovlivnitelných faktorů 😉
[3]: Občas jo 😀 Ale s některými už je možné předvídat a to zpoždění si rovněž naplánovat 🙂
[4]: Že bych se zkusila nahrát, abys to měla snazší? 😀
[5]: No vidíš, to je dobrý tip! Obávám se, že budu muset svůj motivační dopis ještě dlouho pilovat, než ponese požadované ovoce 😀
[6]: Tvůj strach je oprávněný 😀 Hledám v několika různých oborech, ale nejvíc převažuje PR a různé jiné komunikační, případně redaktorské věci.
Je hezké, že dokážete na sobě svoje "talenty" řádně ocenit. 🙂
[8]: Že? 😀 Však se také snažím 😉
[9]: A to je moc dobře! 😀
Asi bychom nebyly kamarádky. Ať dělám, co dělám, vždycky přijdu pozdě. Jednou nemůžu najít klíče, podruhé mi před odchodem rupnou silonky, pak zas nemůžu najít některou kočku a bojím se, jestli jsem ji někde nezavřela,…
[11]: Kdybychom se složily dohromady, tak by z nás zkrátka byl jeden člověk, co by dorážel všude tak nějak normálně 😀
Talent č. 2 je mi velmi sympatický, hudbu miluji 🙂 Tak mi přijde, že máte talent na jazyky, ne? Tak nějak mi vždy přišly jazyky svázané s hudbou.
3) tak tohle znám. Někdy je to příšerné. U mě 15 minut předem je kolikrát vlastně skoro přesně. V mém případě zřejmě důsledek traumatického zážitku v podobě hodinového zpoždění na chemickou olympiádu – od té doby snad nikdy pozdě.
4) mé dvě milované ženy – obě naprosto charakteristický hýkavý smích, který se zařezává až do mozku, ale proto je miluji, pro jejich veselou povahu.
Ano, dobré talenty máte. Neumíte programovat? Hledáme veselé a dochvilné kolegy a kolegyně 😀 No dobře, na mítink 15 minut předem není nutné, stačí dvě tři minuty 🙂
[13]: Programovat bohužel neumím, ale nabídka mi lichotí 😀 Talent na jazyky, ano, myslím, že ten mám. Ne nadarmo moje diplomka pojednávala lingvistické téma 🙂 A ano, jazyky s hudbou souvisejí hrozně moc! Málokdo to vidí a vždycky mě potěší, když někoho takového potkám. (Stejně jako někoho, komu nevadí ten můj řehot, jakož i vůbec hlasitý hlasový projev.)
[14]: Děkuji za komentář u mě, přecházím tedy na tykání 🙂
Těší mě, že můj odhad ohledně jazyků byl správný a že souhlasíš s mou teorií 😀 Ona tedy tak úplně má není, myslím, že nejspíš pochází z jednoho článku, kde stálo, že se výslovnost velmi dobře učí zpěvem (bylo to o Američanech, kteří se učí česky).