V zásadě každý, s kým se bavím, má za to, že jsem v tyto dny neobyčejně šťastná. Hotová škola, červený diplom, alespoň jeden malý pracovní úvazek jistý… Tak nějak všichni si myslí, že celé dny slavím, užívám volna a sem tam odpovím na nějaký ten pracovní inzerát. Nebylo by to špatné. Jenže pravda je úplně jinde. Stejně jako na svatbách lidé bývají smutní, já trpím melancholií právě teď.
Možná je to velkou nevyřešenou otázkou, kým budu. Vždycky jsem byla student a pravidelný čtenář ví, že jsem plánovala jím ještě nějaký ten rok zůstat a pak se pomalu přesunout na opačný konec barikády student-profesor. Teď najednou student nejsem a vazby na fakultu jsem odstřihla; a uvnitř mě zeje pořádná díra. A já nemám čím ji zaplnit, protože takovéhle díry se zacelují jen velice pomalu, tak pomalu, jako vyrůstáte z první lásky a odrůstáte domovu.
Možná to má i něco společného s tím, že na nás místo babího léta vtrhl listopad. Nechápejte mě špatně, mám listopad ráda, jenže v listopadu. V půlce května ani v půlce září mi na listopadovém počasí nic tak skvělého nepřijde. Matuškovými slovy: je uplakaný počasí. A já jsem vůči němu nějaká moc empatická nebo co.
Zkrátka letos nejsem, řečeno s módními žurnály, „ready for fall“. Ale možná bych se měla místo planých stížností poohlédnout po nějakém řešení. Když už jsme u těch módních žurnálů, ty mají jasno: stačí pořídit pár rudých kousků do šatníku, nějakou tmavou rtěnku a je to. Tak nevím. Asi mám o životě nějaké přehnané představy.
Udělej něco pro sebe. Něco, co normálně neděláš a co ti udělá alespoň maličkou radost. A hned bude líp. 🙂
Souhlas s komentářem nade mnou :)!A raduj se z maličkostí.
[1]: [2]: To jsem zkoušela několikrát, ale ani jednou to nezafungovalo úplně tak, jak bych si představovala. Nicméně stav jde setrvale nahoru, takže je to asi na dobré cestě 🙂
https://www.csfd.cz/film/288902-orel-eddie/prehled/
..a zajdem na kávu 🙂
Článek krásný!!
Neboj, to přejde. U mě nejlíp funguje vrhnout se to další práce. Předešla jsem možnost podobné melancholie po absolvování Mgr. a nahrnula jsem si na sebe rovnou několikanásobnou dávku povinností, to pak na melancholii nezbývá čas:-)
PS: Nezajdem do čajovny? Je na to ideální počasí:-)
[4]: Moc díky! 🙂 Jakož i za tip, mrknu 🙂 A na kávu zajdu moc ráda!
[5]: Jo, tos udělala dobře. Já jsem to poněkud nezvládla, to bych musela práci začít hledat už tak v srpnu! 😀 Jó, zajdem do čajovny 🙂
Rudá rtěnka, myslím, všechno nespraví, ale možná mám i já o těchto věcech podivné představy. Ale říkám si, že zatím všechny listopady, co jsem kdy zažil, jednou skončily, ať už nastaly kdykoli :-).
Hodně změn :). Radost a spokojenost přijde.
Rozumím ti, ač jsem svoje vazby nepřetrhla. Ale myslím, doufám, že se to spraví. Jen všechno vstřebat a to chce čas. Někdy bych řekla, že je možná lepší nenutit se do veselí, když to nejde a zůstat v tomhle smutném "nastavení", kdoví.
Listopad v září mě taky moc nenadchýňá (promiň, tohle jsem musela :-D, ale snad se to brzy zlepší.
Drž se, koukni na nějaké filmy ("Přežijí jen milenci" znáš? Výborný film, plný narážek a atmosféry) a jdi do čajovny a na kafe. A hlavně na nějaký moc dobrý dort! 🙂
Ať je jen a jen lépe :-*
Díry potřebují čas, vím, že to víš, ale mysli na to. A osvědčilo se, někdy se nenutit do toho veselí a překonávání divný nálady a prostě v ní zůstat. A vyčkat, co přijde. Protože listopad na konci září tomu taky moc nepřidá, co si budeme povídat. Ale i to se poddá, zajdi na to kafe a čaj, přidej k tomu dobrý dortík. Rozmazluj se a zvolna přivykej změně.
Upřímně, sama si neumím představit tohle odstřižení, takže dost dobře chápu, jak se asi cítíš.
Drž se, ať je brzo lépe. A třeba se nám objeví i to babí léto 🙂
P.S. Prosím tě promiň 😀 mně se ten první komentář neobjevoval, tak jsem si myslela, že se někam ztratil a napsala něco znovu 🙁 takže je klidně promaž… Fakt se omlouvám!
Já si myslím, že je to celkem pochopitelné, že na tebe padla melancholie. A mohlo by to být i v červnu, kdy dozrávají jahody a ne na podzim, kdy padá listí ze stromu. Zkrátka něco krásného skončilo, jak kdybys dočetla knížku a měla se pustit do další. Ale zatím váháš, kterou vybrat… Vybereš správně, a zas se do ní s radostí začteš. Nepospíchej a užívej si toho volného času, ono se to správné objeví v pravý čas .-)
[7]: Taky mám takovou zkušenost 🙂 Tak snad ty naše představy nejsou úplně mimo 😀
[8]: To by bylo fajn 🙂
[9]: [10]: [11]: A já si hned říkala, že počet komentářů nějak podezřele narostl 😀 Kdepak mazat 😀 Přežijí jen milenci neznám, díky za tip! Mrknu 🙂 A díky 🙂 Snad se to nastavení zase samo brzo vrátí do normálu (a taky mám zkušenost s tím, že je lepší prostě být smutný a na nic si nehrát, pak to rychleji zase odejde).
[12]: Je to pochopitelné, ale stejně mají všichni za to, že teď jsem hrozně happy 😀 Díky moc, snad se to správné skutečně objeví 🙂
Tohle přesně mě děsí – představa, že jednou budu muset ze školy pryč. Mám to tam ráda, baví mě přemýšlet o jazyku a koumat, proč, co a jak, miluju, že se o těchhle věcech můžu pobavit se spolužáky. Takže sice nechci tvrdit, že vím, jak ti je, ale aspoň částečně to snad chápu. Každopádně přeju, ať je pořád líp a líp a ať brzo najdeš něco, co tu díru zaplní. 🙂
[14]: Děkuji 🙂 Ta představa pro mě taky hodně dlouho byla děsivá, protože jsem školu milovala, ale odchod mi v tomhle hodně usnadnilo moje stále stoupající znechucení z akademického prostředí. Věta "už chci pryč" se stala jednou z mých nejčastějších vět 😀 Ale stejně je to těžké.
Sotva přejdes jedny hory už jsou tady jiné …
Já vím co to je. Nejdeo počasí. Jde o to, že ty jsi ukončila jednu dlouhou dekádu a i když bys měla být ráda, jaksi ti to transformovaně chybí a skrývá se to za nepojmenovatelný pocit tíhy a přitom prázdna.
Nikde nemůžeš zakotvit, najednou nevíš co a jak, co to je, co dělat, prostě nic.
Znám to, ale naštěstí to rychle přešlo.
Fakt, že začínáš novou dekádu, ti dojde a pokud to bude dobrá dekáda, zalíbí se ti a budeš happy a pak přijde plný fall a tvá rtěnka bude barvy posledních plodů na stromě!