Už delší dobu slyším klepání na vrátka svého svědomí; to mi prstíčky mojí paměti připomínají, jak dlouho už tu nepřibyl nový článek. Věřím, že po přečtení toho dnešního mi moji vinu odpustíte a já si od toho otravného klepání konečně oddychnu.
Tedy: s potěšením vám oznamuji, že všechny státní závěrečné zkoušky, které si na nás na katedře vymysleli, jsou úspěšně za mnou. Aby to nebyla taková nuda, tak jsem dva dny předtím onemocněla, osud mi to ale vynahradil neobyčejně dobře naloženou komisí, která při mém vstupu do místnosti zahájila otázkou „Tak co teď s orchestrem nacvičujete?“. Věřte, není nad to vybudovat si během studia na vyučující podobné vazby – byť by spočívaly jen v tom, že vědí, že hrajete na housle a ovládáte mariáš! U takových zkoušek, jako jsou státnice, totiž tyhle pavučinky představují základní záchrannou síť vašeho duševního (bohužel, jak se ukázalo, ne tak fyzického) zdraví. A to dělá hodně.
Rovněž jsem se znovu přesvědčila o tom, že první věta, polovic dojmu. Jednou mi to bylo řečeno („Hned ta první věta nás úplně přesvědčila!“) a já tehdy vůbec netušila, co jsem v první větě plácala. Teď jsem si zcela plánovitě jejího účinku všímala a vše se mi znovu potvrdilo: po první větě vedoucí katedry spokojeně pokývnul hlavou a pohodlněji se opřel ve svém… no na židli, samozřejmě, ale přiznávám, že nějaké to pořádné křeslo, čajový servis a dýmka by se sem hodily líp. Zkrátka: první věta prozradí obsah vaší hlavy efektivněji, než byste to dokázali vědomě. V některých dalších podotázkách jsem sice jsem měla ve své vědomostní zásobě poněkud řešeto (nemůžu mít při tahání šťastnou ruku pokaždé, no), ale na to vůbec nedošlo a skončilo se, když jsem ještě střílela ostrou municí („Mně to už stačí, přejděte k další otázce.“). U dalších okruhů jsem už nevystřílela ani tu. Zato ten orchestr se na pořad dne dostal ještě několikrát. Kampak na mě s filosofií, já hraju Novosvětskou!
A tak jsem zase o krůček blíž magisterskému titulu – už jen pár kosmetických úprav na diplomce (ačkoli ono na těch 120 stranách… to bude ještě nějakého crcání), vytisknout, odevzdat, obhájit, hotovo. Abych citovala svou o několik dní rychlejší kamarádku: už jsem Mg. Anebo gr. Vyberte si.
K úspěchu se dá přistupovat různě
01
Buď s amatérskou mentalitou, anebo se znalostí profesionálního dosažení úspěchu. Znalost fungování úspěchu, je jednou ze základních dovedností pro to, abychom bez větších úrazů přežili v moderním, komplikovaném konzumním světě. V minulosti byla situace velmi jednoduchá, protože po absolutní demontáži profesionálního existenčního systému, a jeho nahrazení amatérským konzumním systémem, ztratily výhody a jistoty praktický smysl a účel.
02
Peníze se staly jen prostým prostředkem směny, a jejich reálné funkce byly centrálně potlačeny a zamlčovány, každý měsíc bylo jedinou starostí s penězi vydržet, až do následující výplaty. Že nebyla ekonomika a politika profesionální, jsme se přesvědčovali mnohokrát denně.
03
Počínaje neustálým nedostatkem toho, nebo onoho druhu zboží a služeb, setrvale nízkou nabídkou variant zboží, podpultovými prodeji, úplatky, upadajícím technologickým rozvojem, ubohou kupní silou, zastaralým a opotřebovaným strojním vybavením továren a obchodů, a třeba ubohostí; měst, vesnic, domů, továren, atd. Něco jiného se mediálně hlásalo, a něco jiného byla už praxe.
04
Nespokojený pracující lid se naštval a amatérský konzumní systém z východu se konečně ekonomicky zhroutil. Lidé se ale dneska nechají napálit nabídkou kdejakého módního pozlátka (luxusní zboží a luxusní služby), o kterém si myslí, že ho musí nezbytně mít, protože jiní jej také mají. A už nemyslí na zítřek. Neplánují s penězi a časem, naučili se je jen utrácet peníze a čas. Všechny amatérské systémy si deklarují za cíl nastolit existenční rovnost mezi lidmi.
05
Nechápou, že nerovnost mezi lidmi je naprosto přirozená a nelze ji měnit jinak, než násilím na jiných. Každý jedinec je originální nejen ve svém zjevu, ale i ve svých projevech a schopnostech. Elita ve skutečnosti o profesionály ale příliš nestojí. Pro politickou a ekonomickou elitu v centru je vlastně výhodné, když mohou amatéra škodolibě pomocí exekutorů oškubat o poslední peníze.
06
Plně jim vyhovuje naivní amatér, než skeptický profesionál, jenž politickou elitu nepotřebuje téměř k ničemu. Proč se neustále jako politik vzdělávat? Proč neustále, jako politik studovat moderní ekonomiku? Stačí si zajistit pomocí klientelismu, že zde bude jisté státní koryto jako ministr nebo diplomat. Že zadlužíme sebe, a naše děti, a po nich jejich děti? No a co? S tím už si někdo v budoucnosti poradí, my žijeme dnes a teď!
07
Politici prefabrikují k tomu účelu nepřehledná kvanta rozličných; zákonů, nařízení, předpisů, regulací, výjimek, atd. až je dnes každý v takové situaci, že vlastně o vlastní vůli nemůže dělat bez souhlasu státu téměř nic, vše je všude už očipováno, a sledováno digitálně v reálném čase, pokud jsi dlouho na záchodě, tak si to lenochu i napracuješ. Na všechny aktivity existuje donucovací předpis a úřad, který jeho plnění dozoruje a penalizuje a svévole a stěsnává je do úzkého koridoru módní digitální konformity.
08
Kromě toho zůstal stát i po formální změně režimu zoufale neefektivní. Kromě zmíněných úřadů a organizací, stát zůstal nadále největším zaměstnavatelem. Živí nejen obrovskou masu politiků a byrokratů, ale i mnohé jiné zbytečné parazity. Všechno to stát provozuje s příslovečnou neefektivitou, se značnými režijními náklady a nedostatečnými a špatně kontrolovatelnými výstupy.
09
Výše zmíněné narůstající výdajové položky, nutí ke stále rostoucí potřebě prostředků, které si stát vynucuje silovými ekonomickými nástroji do té míry, že přerozdělování dosahuje už objektivně 70 % celého národního produktu. Stát tedy kromě přímého zaměstnávání a přerozdělování do mzdových prostředků a rozličných dotačních projektů, obhospodařuje takové objemy peněz, že ve výsledku vlastně vše skrytě zde centrálně řídí.
10
A stát plnými hrstmi rozhazuje, a co nestačí rozházet, to buď legálně, nebo ilegálně přihraje do kapes vybraného okruhu svých blízkých klientů, co si koupili jeho výhodné dluhopisy. Jinými slovy: takovýto systém je ostudně obrovský a nemáme možnost se tomuto amatérskému konzumnímu systému postavit, a utéci není už taky možné, protože vše ovládají globální korporace, a globální ekonomické mafie.
.
Magnezium nebo Řecko… To já si počkám až na kompletní verzi. Gratuluji a držím palce pro diploladění, teď už to dopadne dobře. To už ti vlastně zbývá jen Allegro con fuoco a to už šlape a odsejpá jedna radost :-).
Počkat, co vlastně studuješ, že jsou tam nejdříve zkoušky a pak teprve ODEVZDÁVÁŠ diplomovou práci?
juu, gratuluju!! 🙂
[2]: Já radši to Řecko 😀 "M" mám vzhledem ke svému jménu odjakživa ve své podstatě, takže z určitého úhlu pohledu chybí už jenom ta tečka 😀 Každopádně moc děkuji 🙂 To "con fuoco" bych si raději odpustila, bohatě mi bude stačit Allegro 😀
[3]: No to se ani neptej – každá katedra tohle má jinak a ta naše to má nejdebilněji na světě 😀
[4]: Moc a moc děkuji! 🙂
Se cítím úplně provinile, když nemám čas na blog a přitom nemám žádné státnice, diplomky, ani práci!
Hodně štěstí při obhajobě, nepochybuji, že to dáš levou zadní, nevím čím to je, ale kolem mě se vždy vyskytovali jen samí "šprti" 😀
Kdepak šprt, přirozeně inteligentní je! 😀
Jsi dobrá a je fajn, že šlo všechno jako po másle. U diplomky to určitě nedopadne jinak 🙂
Gratuluju přecelice! Věřím, že diplomka už bude jen taková formalitka – přece už jsme se u mě dohodly, že jsme prostě chytré. 😀
[6]: Nojo, tak v tom případě dokonale zapadám do pravidla, protože šprt jsem strašný 😀 A sice nemáš diplomku ani státnice, ale zase máš stěhování… a to je teprv nějaké práce!
[7]: Děkuji za zastání! Málem bych na to zapomněla 😀 Moc díky 🙂
[8]: Děkuji 🙂 Já taky doufám – právě 😀
Gratuluju!!! Jseš nejlepší!! Ne, fatk jseš, protože takové relativně pohodové státnice se nepoštěstí každému a ty jsi k otmu byla navíc skvěle připravená 🙂
Mimochodem, děláš si prdel??? 120 stránek? To je skoro jakoby že už dis! Kromě toho, že jseš nejlepší, tak navíc ještě neuvěřitelná. Takže směle do toho, paní Mg. 😀 těším se na článek o tom, že jsi Mgr. 🙂
[10]: Moc děkuju! 🙂 Za tu pohodovost jsem fakt ráda, protože spolužáci, co tuhle státnici dělali v únoru, z toho byli všichni hrozně zdrblí… měla jsem velké štěstí 🙂
Nojo, požadavky na délku kvalifikačních prací jsou u nás na fakultě poněkud hypertrofované 😀 Jakože "bakalářská práce zpravidla není kratší než 50 normostran" a "rozsah diplomové práce činí 80 – 120 normostran". Ale taky už jsem slyšela, že je to prakticky dizertace 😀 Jelikož ale podepíšu, že práce nebude použitá k získání jiného titulu, tak z toho budu jen ten Magor 😀 V září. Doufejme 🙂
Gratuluju!! Já, když si vzpomenu na své bakalářské státnice, a hlavně na to emoční rozpoložení, ve kterém jsem byla už týdny před nimi, zvedá se mi kufr :D… Nechci se vidět za rok, pokud to doklepu tak daleko :D…