Jsou slova, která během krátké doby udělají velkou kariéru. To je jistě úctyhodná věc, která se v životopisu daného slova pěkně vyjímá, ovšem hned vedle ní se zpravidla poměrně záhy vynoří věc druhá: ztráta identity. Módní slovo si totiž bere do huby každý druhý, co chvíli ho někde přihodí k dobru, na jeho význam vcelku nehledě. Není proto divu, že taková slovní hvězda se záhy mění v neurčitou slovní mlhovinu, která se posléze rozplývá v docela úhledné vesmírné nic. Soudím, že slovo prokrastinace, toho času na vrcholu své kariéry, je přesně ten případ.
Za prokrastinaci označujeme kde co. Chcete jednou za čas strávit volný den na čerstvém vzduchu? Ha, prokrastinujete! Udělali jste si po několikahodinové práci čtvrthodinovou přestávku? Je to tam zas. Jakmile zrovna nepracujete, až se vám od hlavy kouří, už se na vás sápe a zasekává drápky.
Jenomže to není nic jiného než chybné použití slova. Prokrastinace znamená chorobné odkládání povinností. Tedy to, že vám hoří všechny termíny a vy se pořád flákáte, neschopni začít a celí zdeptaní. Neznamená volný víkend ani malou přestávku v nekonečném oceánu vykonané práce. To je leda tak zasloužený oddych a na něm nic nepatřičného nebo dokonce chorobného (jak se nám tato slovní superstar snaží vsugerovat) není.
Doufám tedy, že prokrastinace, toho času již mlhovina bez jasné identity a pevných obrysů, brzy pohasne a odebere se k ostatním slovním kariéristům na věčný odpočinek (v jejím případě to bude činnost vpravdě schizofrenní). Myslím, že pro ni nebudu truchlit. Naopak se budu radovat, neboť tehdy třeba zasloužený odpočinek opět nabude označení pozitivního, příjemného, nevyčítajícího. Takového, v němž bude namísto ideje, že je nutné v jednom kuse pracovat a být efektivní, obsažena spíše idea, že odpočívat po práci a čas od času si trochu zalenošit je po všech stránkách prospěšné a dobré.
Já tohle slovo vůbec nepoužívám, nějak mě míjí 😀
[1]: …protože jsi pilná holčina bez restů…:)
To já klidně připustím, že jsem docela obyčejně líný, protože se mi to módní děsné slovo stále ještě nezačalo líbit :-).
[1]: Opravdu hodně se mi chce říct: to je dobře, jen tak dál! 😀
[3]: Ano, to je ta druhá stránka mince 😀 Každopádně mi to připadá o mnoho férovější 🙂
"Prokrastinace znamená chorobné odkládání povinností. Tedy to, že vám hoří všechny termíny a vy se pořád flákáte, neschopni začít a celí zdeptaní."
Kdyby na to tak aspoň existoval i nějaký lék. Během zkouškového shlédnout čtyři série seriálu, napsat několik kapitol příběhu, uklidit celý byt, naplánovat si všechno na dva měsíce dopředu, navařit pro celou rodinu… A pořád se ne a ne přinutit k práci, ačkoli se termíny blíží. I tento komentář je příliš dlouhý a tvůj blog příliš lákavý na to, že bych se právě teď měla učit. Ach jo. Slavné "od zítřka" a "slibuju, že začnu" celkem ztrácí jakoukoli vážnost. 🙁
[5]: Jo, to už zní celkem závažně… tak doufám, že přeci jen nakonec povinnosti alespoň na čas převážily a už brzy budou za tebou!
Než říci dobře české odkládání, dáme tam prokrastinace…. Zase úplně lenost to na druhou stranu není, odkládac dělá třeba i hořečnatý něco jiného než by měl.. Nad tím schizofrennim že zase rozčiloval spisovatel a psychiatr Jan Kresadlo, chybně pochopení název vážne duševní choroby (zmatenost, halucinace bludy…) je používán jako termín pro dvojakost nebo ambivalence… Ale takto se to chytlo a je to tady… Jak říká Hašek… Blbej jako Švejk je sice nepochopení, ale když se to ujme tak ať se to ujme.. M
Je pravda, že slovo schizofrenní získalo v zásadě tímhle způsobem celý druhý význam, který má s původní chorobou společného pramálo. Ale v porovnání s rokem 2017, kdy jsem tenhle článek psala, mám přeci jen pocit, že prokrastinace už je spíš za zenitem 🙂