Sešitů z gymplu jsem si schovala jen pár. Přirozeně veškerou literaturu, francouzštinu a dějepis, jak taky u humanitního studenta jinak. Ale taky dva sešity z matematiky, a právě k nim se vracím suverénně nejčastěji. Jejich obsah je totiž nedocenitelný.
Ne že bych matematiku měla ráda. Naopak. Nesnášela jsem ji, nebavila mě, nešla mi, bylo to utrpení. Proč se tedy vracet ke starým sešitům? Odpověď je snadná: protože právě v tom čase duševních muk, strašlivé nudy a hrozné nesmyslnosti jsem do sešitu zaznamenala kreativní výbuchy své mysli, na které v jiných hodinách nezbyl čas. Když si dnes ty sešity prohlížím, směju se, a co směju, chechtám se, až se za břicho popadám.
Skoro na každé stránce je nějaká karikatura nebo nonsensová kresbička vzniklá z ledabylého čmárání. Třeba napoleon s velkou hlavou. Nebo „Dravý vysavač – bacha, žere všechno.“ Kytka závornatka s detailním biologickým určením čeledi, podčeledi, podpodčeledi atd. Reklama na nadační fond „Pomozte dětem, které se musejí učit matematiku“. V sešitu z kvarty, který je spolu se sešitem ze septimy jediný, který mám, je velmi mnoho karikatur učitelů. A také velmi mnoho nápisů typu „Umřu!“, „Nesnáším matiku!“, „Nejde mi to, neumím to, nesnáším to.“ – povětšinou ve francouzštině. Také jsou tam básničky. V kvartánském sešitu ještě ve stylu „Ten, kdo má rád matiku, roztrhej ho, Baryku!“ (O pár stran dál doplněné neumělou kresbou Baryka s popiskem, že právě on vás za daných podmínek sežere.) Ovšem v sešitě septimánském už začínají nabírat styl:
Kolik slzí, bylo-li
kdy prolito,
dopadlo na tečny
soustředných
životů uprostřed
trojúhelníka.
Závorky jsou
vždycky hranaté
a intervaly
uzavřené.
V sešitě ze septimy je také velmi mnoho citací z knih, filmů a písní, kterými jsem tehdy žila; mnohdy jsou to dodnes má oblíbená díla. Také se to tam hemží různými tematickými vtípky typu „rovnoběžky a rovnosjezdovky“ (s ilustrací, přirozeně) nebo ankety, jak asi vypadá padlý jehlan (na výběr je asi šest variant, jedna z nich je hrobeček jehlanu s nápisem „vzpomínáme“). Také jsem tam našla pár vtípků, které mě samotnou překvapily – například kresba včely a pod ní nápis „Bzzzzz! Vyjádřila svůj názor. Dovedete to také?“. Někdy jsem sama nevěděla, co mě inspirovalo, některé vtipy už jsem nepochopila, některé knihy si jen stěží vybavila, nápisy runami už jsem prakticky vůbec nezvládla (ano, ovládala jsem runy; koho to překvapuje, ať se přihlásí). Ale smála jsem se, až jsem se za břicho popadala.
Málokdy vidíme vlastní duševní vývoj v přímém přenosu, ale troufám si říct, že v těch dvou sešitech je vidět neobyčejně přesně. Z puberťáckých karikatur a vzdorobásniček až k ocitovaným textům šansonů, vtipům, které mě samotnou překvapují, a básním, z nichž mě lehce mrazí. Tolik kreativity, tolik nápadů – a tolik ztraceného času. Kdo ví, co by ze mě dnes mohlo být, kdyby ty hodiny tehdy k něčemu byly. Možná něco lepšího. Ale taky bych asi byla chudší o všechny ty fórky, říkačky a básničky, obrázky a nápady. A taky o jedno svědectví jak o nefunkční výuce na českých gymnáziích, která s podobnou kreativitou vůbec neumí zacházet, tak o duševním vývoji jedné humanitní studentky.
Nejvíc se mi líbí ten nadační fond 😀 při vzpomínkách na naši učitelku matiky na střední bych s radostí a láskou přispěla 😀 bože jak já ty hodiny nesnášela. Takhle vybrané básničky mi na stránkách chyběly, to tě obdivuju, ale o texty písniček a kresby nebyla nouze. Já měla pokreslené snad úplně všechno, snad úplně nejvíc na základce sešit chemie, na střední učebnici němčiny a na výšce zase angličtinu, to byla obrovská nuda :))
Já zrovna dnes našla svůj starý deníček, asi ze čtvrté třídy.. Ach ty vtipné situace, kdy jsem stála na židli, paní učitelka na mě zakřičela a já málem spadla, hihihi. K popukání 😀
Ten posun je obrovský! Vůbec těch proflákaných hodin nelituj, vždy´t tolik obohatily tvé sešity! 😀
Já také ráda listuji.. Nejlepší jsou moje sarkastické a ironické komentáře k výpiskům… a jsou naprosto všude. Ani ne vš mě to neopustilo 😀
Myslím, že osm let mi stačilo. Při dalším studiu byl indiviuál k nezaplacení, pro tolik hodin života se najednou dalo najít kloudnější využití. Také zmizeli oni spolužáci, kteří jako jediní dávali oněm hodinám nějakou výšku. A celkově představa flákání se jakožto ideální alternativy k jakékoliv nelibé činnosti s přibývajícími roky poněkud ztratila na půvabu 🙂
Já mám takhle schované diáře, které většinou podobný příval kreativity odnesly. Ale občas se v sešitu z matematiky objevily i celkem "předmětově příhodné" přípodotky: Kupříkladu když jsem si poznamenal nádherný příklad absurdní jazykové logiky, který jsem tenkrát slyšel, a to tzv. "paradox líného veslaře", který zní: "Je vesel, když není vesel!" 🙂
[1]: Myslím, že kdyby někdo takový fond založil, rázem by z něj byl milionář 😀 Díky 🙂 Pokreslené sešity musejí být taky super. Zvlášť když je máš ještě z výšky! Tam ten vývoj musí být vidět… no jako z rychlíku 🙂
[2]: No to musí být kouzelné! Vskutku k popukání 😀
[3]: Asi jich vždycky přeji jen trochu litovat budu, ale musím říct, že ty sešity mě hodně obměkčily 😀 Sarkastické poznámky – to teprv musí být lahůdka! A jestli je máš i z vš, tak tam taky určitě bude vidět vývoj jak z rychlíku.
[4]: Osm let rozhodně stačilo. Jak já jsem byla na bakaláři nadšená, že už žádný takovýhle strašný předmět nemáme! To si jde jen těžko představit, protože to bylo nepředstavitelné 😀 A ano: flákání skutečně ztratilo svůj lesk. Tak uvidíme, jestli ho ještě někdy získá, nebo je to také součást vývoje 🙂
[5]: To také musí být kouzelné 🙂 Paradox líného veslaře je perfektní! A hlavně: vůbec jsem ho neznala! Díky za něj 🙂
Proč ten článek tak rychle skončil! Skvěle napsané!!! Nádherný návrat do vzpomínek.
…padlý jehlan mě rozložil 😉
🙂 Jak vypadá padlý jehlan 🙂
Škoda že jsi ty fotky nevyfotila nebo neoskenovala a nedala na blog. Věřím, že bych se pobavila ještě líp. 🙂
Fňuk, roztrhá mě Baryk 🙁
My jsme na matiku mívali velké sešity bez linek, to je na kresby jako stvořené. S kamarádkou jsme vymyslely asi dvacet různých příšerek, které měly názvy jako chlemuromat divnický nebo šunkovodivý libochrt. Jó, šunkovodivého libochrta bych dokázala nakreslit ještě dneska. 😀
Já jsem si do sešitů na matematiku (ale na prvním stupni ještě téměř do všech) malovala do minulého roku-6. třídy. Ten sešit se stydím vytáhnout a listovat v něm za cenu toho, že by někdo viděl mé panenky-ne moc povedené dívky na krajích i u vazby. 🙂
[7]: Díky, díky, díky! 🙂 Tvůj komentář mi udělal velkou radost 🙂
[8]: To právě není jisté 😀 Jeden tam byl tak zvláštně nakloněný na stranu, druhý jakoby rozšláplý (s výškou zhruba ve tvaru šneka), další s tím hrobečkem a na ty zbylé už si nemůžu vzpomenout, ale výběr byl štědrý 😀
[9]: Bohužel u sebe momentálně sešit nemám, jinak bych to snad i zvážila 😀
[10]: Neboj, budu ho držet na uzdě 😀
[11]: Právě, my taky! Ideální prostor. Šunkovodivý libochrt zní naprosto dokonale 😀
[12]: Za pár let se k nim třeba budeš ráda vracet a už se za ně stydět nebudeš 🙂
Pobavilo. 😀 Matika je zlo. 🙂
[8]: Tuším, že těch nakloněných bylo víc, jeden ležel na boku a další stál špičkou dolů. V pozdějších ztvárněních se už bohužel plný počet nezachoval, stejně jako u burzy koulí a výstavy světelných mečů se zahnutým tureckým lightsaberem a dalším na konci zalomeným na hákování (která byla sice v sešitu hudebky, ale co už) 😀
"vzpomínáme" :DDDDDDDDD To je luxusní!!
Krásný článek, taky v tom shledávám něco užitečného, sledovat ten posun 🙂 A tak poznámka o školním systěmu je trefná. Trestat nás za kreativitu. V nudných hodinách. Absurdita.
[14]: Díky 🙂 Jo, to byl velmi zjevně i můj názor 😀
[15]: Pravda, špičkou dolů! Já jak jsem měla nejradši ten hrobečkový, tak jsem ty ostatní nějak vypustila z hlavy 😀 A výstavu světelných mečů jsem přesně z toho důvodu, že šlo o hudebku, nejmenovala – stejně jako burzu koulí, kterou jsi měla v sešitu ty 🙂
[16]: Díky 🙂
[17]: Děkuji 🙂 Jj, za kreativitu se bohužel trestá většinou… ale jak je vidět, šlo najít cestičku, kudy s kreativitou na povrch, a i bez trestání 🙂
Tyjo, tak takhle kreativní jsem asi nikdy nebyla. Často jsem vybarvovala písmenka jako o nebo d, toho bych ve starých sešitech asi našla mraky, ale tohle teda ne. 😀 To bych se taky chtěla mít takhle nad čím zasmát. 😀
[19]: Vůbec nepochybuju o tom, že najdeš někde něco jiného, nad čím se budeš moct zasmát 🙂 Každý jsme jiný a tvoříme jiné věci jiným způsobem, stačí se jen porozhlédnout 🙂 (I když je pravda, že například hudebníci a skladatelé se tímto způsobem asi moc nezasmějí, protože něco tak neuchopitelného jako hudba se opravdu těžko tímto způsobem zaznamenává.)
chudák matematika 🙁 to si nezaslouží
[21]: No, zcela upřímně… v tom podání, jakého se nám dostalo si to docela zasloužila. Na obecné rovině nedovedu posoudit 🙂
Nevím, jak tuto perlu mezi průměrnými články zde na blogu okomentovat, tudíž si budeš muset vystačit pouze s mou hlubokou poklonou tvému psacímu umění dnešnímu i minulému 😉
Aj mé sešity se hemžily těmito výplody fantazie, avšak již dávno je z nich malý spokojený obláček dýmu… 😉
[23]: Ó, děkuji, děkuji velice 🙂 Mít ze sešitů obláček dýmu – to má styl! 🙂
Jsem vděčný. Že jsem na základce I na střední měl štěstí na výborné, ba vynikající učitele matematiky, které dokázali někdy zaujmout a hlavně naučit i slabší sludenty… Záleží nejen na osnovsch, ale i na osobnosti učitele… Ale obdo nym problémem byla u mne na střední angličtina…. Pak jsem to dohsnel později a nikdy zcela nedohonil..
Souhlasím, že osobnost učitele je pro výuku naprosto klíčová. Matikáře jsem měla vždycky velmi průměrné, takže to dopadalo takhle a ani si nedovedu představit, že by mě matematika mohla bavit. Zato angličtináře jsme měli naprosto šíleného, takže sice jsme všichni měli trauma, ale ti, kteří se zvládli chytat a nevláli jenom bezmocně na chvostu, se skutečně leccos naučili.