Nezapírám, svátky všeho druhu mám ráda a vždy se snažím je náležitě oslavit. Když jsem byla menší, tak mě překvapovalo, že k jiným dětem třeba nechodí Mikuláš nebo se u nich moc neslaví jmeniny. Dnes si svého rodinného dědictví náležitě cením a – snad s výjimkou toho Mikuláše – svátky slavím. A dělám to ráda.
Vím, pod „slavením“ si mnozí představí buď šílený úklid a horu vaření, nebo chlastačku, ze které se vzpamatovává ještě týden. Mně se moc nelíbí ani jedno. Slavit pro mě znamená vyjmout daný den (či několik) ze společnosti jeho všednodenních bratříčků a prodchnout ho něčím zvláštním, co ty ostatní nemají. V některé dny je zkrátka krásné nepracovat a místo toho odpočívat, zpívat písně, zapalovat svíčky a vychutnávat všechno to, co máme (a že toho je). Myslím, že je dobře, když nejsou všechny dny stejné a když se dny všední liší od těch svátečních, když se v neděli opravdu nedělá a na Štědrý den opravdu nevěšíme prádlo – ovšem ze zcela jiných důvodů, než je pověrečný strach z toho, že to někoho zabije. Pracujeme pořád. Slavíme málokdy.
Mám proto ráda konec prosince, neboť je v lidských společenstvích už pár tisíc let věnován slavení. Slavme, když můžeme! Nejsme jen pracovní stroje a efektivita není všechno; teď máme čas být spokojení a užívat plodů své práce. Zasloužíme si to.
Já (a určitě i Martin) si pod slavením představíme prvotně jídlo 😀 Vždycky se totálně přežereme… ono to nějak samo. Dřív to byli i lidi, ale co jsme se odstěhovali, tak už jenom to jídlo 😀
U nás se drží stále i ten Mikuláš, takže každý rok dostanu pořádnou zásobu sladkostí. Podle míry užranosti mi vydrží (jako třeba tentokrát), nebo spíš nevydrží 😀
Každopádně to mám taky ráda. Upřímně jsem takový ten typ, co rád dává dárky a pak se těší, jak se ostatní těší 🙂
Dobře. Tento článek mě uklidnil, protože to znamená, že nejsem tak zabedněný ignorant, jak jsem si myslela. Přesně takhle totiž všechny svátky slavím – zaslouženým odpočinkem. A nejen svátky 🙂
[1]: Myslím, že takhle nějak to má většina lidí (mně tyhle Vánoce třeba přijdou jako hotový festival cukroví) a je to v pořádku, jen hlavně když se to nezvrhne do takového toho vaření za každou cenu, i když už všichni padají na hubu. Toho jsem párkrát byla svědkem a to bylo fakt děsivé.
[2]: Hezky! Tak to jsi Mikuláši věrnější než já 😀 A radost obdarovaných mě taky vždycky těší 🙂
[3]: Kdepak zabedněný ignorant! Zasloužený odpočinek je, myslím, něco, čeho není nikdy dost 🙂
Já slavím každý den něco – to že byl tak krásný východ slunce, to že začalo sněžit, to že jsem v MHD potkala staré přátele… Příležitostí i způsobů slavení je požehnaně 🙂 Pro mě není třeba čekat na Vánoce, Velikonoce, Valentýna a na další hordu jiných "výjimečných dnů". Pro mě je každý den, i ten sebe nudnější, důvodem ke slavení. Není třeba hrát stále dokola koledy, není třeba stále dokola vysekávat lesy a není třeba stále dokola strašit děti uhlím a brambory 😉
Hlavní je, přesně jak ty říkáš, nepracovat a jenom si užívat 😉
[5]: To je vlastnost velmi vzácná a velmi žádoucí – nenech si svou radost a slavnostnost každého dne ničím vzít a nechat zkazit! Kéž by to takhle dělalo víc lidí 🙂