Když blogy zažívaly zlatý věk, bylo mi patnáct. Facebook v té době představoval víceméně lokální výstřelek a nikdo neměl chytrý telefon. Zato měl každý druhý člověk blog. V blogosféře jste tak zakopávali na každém kroku o příšerně růžový blikající blog s matoucí směsicí velkých a malých písmen a nehoráznou koncentrací smajlíků a pravopisných chyb. Zdá se, že si jako vždy stěžuji. Jenže víte co? Mně se po tom stýská.
Ne že by dnes nešlo narazit na nevkusný blog, ale už je to jiný nevkus než tehdy. Tehdejší směsice módních témat má pro mě dodnes zvláštní sentimentální kouzlo: vášnivé obhajoby i nenávistné odsudky stylu emo, styly indie a gothic, Hannah Beth a její růžovovlasá společnice, jejíž jméno už si nepamatuji (nějaká Audrey…??), colorky, tedy černobílé obrázky neuměle obarvované („colorované“) každou druhou blogerkou, Tokio Hotel (!), Death Note, The Sims 2. Prakticky každý blog měl své spřátelené blogy, tzv. SBéčka (v horším případě eSBénQa), neuvěřitelným způsobem kolovaly všemožné řetězáky a strašně letěly různé soutěže (například z mého pohledu zcela absurdní SONB – soutěž o nejlepší blog – ano, byla tak běžná, že měla svou vžitou zkratku). Dokonce bylo módní zveřejňovat články s výpisem návštěvnosti za minulý týden, což je něco, co dnes už ale opravdu nechápu.
Vždy, když narazím na nějaký blog, jehož design mi tyto časy připomene, mívám tendenci se do něj zachumlat jako do deky, nebrat ohledy na případnou nekvalitu obsahu a vrátit se o všechny ty roky zpět. Jde to jen omezeně: moje léty vytrénované korektorské oko prakticky nelze vypnout a všechno to vzdělání, které jsem mezitím nabyla, mi často velmi nemilosrdně připomíná, že čtení něčeho takového mi na moudrosti nijak nepřidá. Ale nemůžu si pomoct. Ta do očí bijící barevnost, ta neumělost, chuť slov jako colorky a dollzky (hrůzostrašný výtvor!), obrázky barevných cukrlátek, líčidel a laků na nehty pro mě prostě už vždycky budou mít sladkou příchuť bezstarostného mládí.
Asi je na čase podívat se pravdě do očí: stárnu.
Ty jo. Zajímavý názor. Ale ano, taky mi to svým způsobem chybí; ti lidé, kteří již odešli a blog nechali prázdnotou jet dál. Všechny příběhy, soutěže,… Ah, vím, o čem mluvíš. Doba ale jede spolu s námi…
Ráda navštěvuji tyto blogy, znamenají pro mě taky nostalgii 🙂
A nebo si člověk připomene, proč podobná zákoutí internetu tehdy tak neměl rád a že se na tom ani po letech nic nezměnilo. I když, pravda, dneska už jde ono utvrzení s nostalgií ruku v ruce.
Blogovou nostalgii neznám. Dalo by se říci, že první blog, který jsem kdy sledovala a vytvořila byl před rokem ten můj 😀
Tiež som s blogom začínala v pätnástich a také tie vyslovene hrôzy typu ružové colorky či LowíSQujem Svoje SB fakt mali svoje čaro, i keď som toto sama nerobila. Zato SONB som sa zúčastnila! 😀
Jo, a reťazáky boli mor. Vytvorila som o nich článok, ktorý sa skladal zo skopírovaných dvoch či troch hrôz a s upozornením, že ak mi nimi ešte budú spamovať v komentároch, zmažem si dotyčných zo SB :D:D
😀 Né že bych tě chtěla urazit, ale ano – stárneš 😀
Časy o kterých mluvíš jsem strávila hraním si na prodavačky, modelky, zloděje a policisty… Nosila jsem zástěrky a culíčky! 😀
Ale je pravda, že konec té zlaté doby blogové zasáhl ještě i mou generaci, ačkoli už jen v menší míře.
Přijde mi, že dnes jsou blogeři něco jako paryby – s výjimkou pár nadřádů jsou všechny ostatní skupiny již vyhynulé… 😀 Blogeři jsou holt tak trochu žijící fosílie 😀
Když jsem začínala devět let zpátky blogovat, všechny ty vyjmenované věci neskutečně letěly. Teď si jen uvědomuju, jak letí ten čas 🙂 .
Taky si teď vzpomínám. Tenkrát mi ty růžovoučké blogy připadaly absurdní, přestože jsem na tom nebyla zrovna dvakrát lépe… Ale je pravda, že tu chybí. Bývaly to zvláštní, ale svým způsobem krásné časy 🙂
[1]: Řeknu ti, že ty opuštěné blogy z téhle doby, kde je poslední aktualizaci třeba před sedmi lety, jsou jednou z nejsmutnějších věcí, na které lze mezi blogy narazit. Nebo to tak aspoň přijde mně…
[2]: Jo, přesně tak 🙂
[3]: Taky možnost 🙂 Mně to vadilo tehdy, ale dneska nostalgie vítězí 🙂 (Byť kdyby to letělo dneska, asi bych to v jednom kuse kritizovala :-D)
[4]: Tak jen počkej za pár let 😀
[5]: Přesně! Jestlipak jsi nějakou tu SONB vyhrála? 😀 A řetězáky byly fakt mor… nebylo zas tak těžké najít blogy, jejichž prakticky jediným obsahem byly podobné vylomeniny…
[6]: Ach ouvej, už je to tady 😀 Definice blogerů jako paryb je, myslím, fakt trefná 😀 Tak já se jdu vyrovnávat s tím, že už jsem fosílie 😀
[7]: Letí strašně. A člověku to ani nepřijde, dokud se nezastaví, nebo dokud mu to něco fakt hmatatelně nepřipomene. Jako mně byl inspirací pro tenhle článek jeden blog, na který jsem narazila. Úplně mě vrátil zpátky v čase…
[8]: Jo, no, byl to prostě takový folklór, který se dnes přesunul jinam. Dneska místo toho máme všechny ty food a fashion blogy a na to budeme nostalgicky vzpomínat zase za dalších deset let 😀
Přišla jsem na blog v době, kdy tato doba pomíjela, většinou to tak je, že do něčeho zapluju až v době, kdy se karta začíná obracet a vše jde od desíti k pěti… poslední dobou mě blogování unavuje, protože se svým nabytým vzděláním (které se stále doplňuje), mám pocit, že můžu blogovat, jen když to bude mít hodnotný obsah, což na blogu jako bys pohledal…
Tak tento článek mi opravdu hluboce připomněl nostalgicky počátky mého vlastního blogování. Ach… děkuji.
[10]: Ano, vzdělání v tomhle může být opravdu hodně na obtíž. Jednak podstatně zvyšuje autocenzuru, takže pak člověk publikuje podstatně méně, než by třeba chtěl, a jednak mu toho spooousta přijde povrchní, plytká a zbytečná… všechno má zkrátka své mouchy a zrovna vzdělání jich má až hanba.
[11]: To mě velmi těší, díky za komentář! 🙂
Nebo bleskovky, za které dostal každý originální diplom 😀
A nebo taky "TeNhLeE StYlEe TeXxXtíQuU" a místo "v" "w" 😀
nojo, taky na to vzpomínám…blog mě tehdy hrozně bavil a dávala jsem tam každou blbost 😀 a překvapivě to mělo úspěch tehdá jsme měla tolik čtenářů co to vše četli a komentovali O_o a SBéčka jsem měla taky 😀 to byla husťárna XD teď mám blog stále, píšu na něj sem, tam a i když si myslím, že kvalita mých článků vzrostla a konečně se to dá číst, tak čtenářů mám málo a těch co by zanechali komentář ještě míň :/ je to škoda
Ono to jde vnímat i jako malé umělecké dílo. Tento pohled na věc by tvému vzdělanému korektorskému oku mohl lahodit více.
Svatá pravda! Přesně si my připomněla, co mi tak děsně na blogu chybí. Ty bláznivé léta, to bylo něco.
Tím nechci říct, že by teď blog byl nějak nudný…ale, prostě to není, co kdysi.
Když kouknu na hlavní stránku blogu, třeba do nových blogů nebo článků, není tam skoro nic moc k vidění nebo čtení. Navíc k večeru tam bývají spamy a podobné věci. Což je škoda. 🙁
Tak nějak mi prostě přijde, že blog, už asi není, co býval. 🙁
Hele, nedávno jsem na to taky vzpomínala 😀 Jak jsem dělala "diplomy" do toho SONB xD Snažila se o colorky 😀 Ach, ty staré dobré časy.
Je věčná škoda, že popularita blogu je dávno pryč. Bylo mi 14 nebo kolik, když jsem začala s blogováním. Byly tuny aktivních a zajímavých blogů a právě i těchto "nevkusných".
Lidé byli víc aktivní, na blog se vraceli, s mnoha jsem si psala, dokonce jsem tak i poznala svou pak spolubydlící v prváku na výšce. Je vážně škoda, že už to takhle na blogu dneska není 🙁
Přesně, na některé věci si taky ráda čas od času vzpomenu. Hannu Beth a celkově Scene styl jsem žrala. 😀 Hlavně se pořádaly BLESKOVKY! a za odměnu pak každý dostal 'diplomek'. 😀
Ty časy mi chybí 🙂 muj blog byl fakt hodně populární. Měla jsem i 600 lidi za den. Hodně jsem dělala grafiku a poznala spoustu lidi. Kde jsou ty časy. Ted mam sice blog ale píšu sotva jednou za mesic a nikdo ho nečte XD
Ty doby já si taky pamatuju. Tenkrát jsem měla černý metalový gothic blog a s pár lidma jsme zase brojili proti růžovoučkých blogískům a proti hip hopu. Byl to boj za Nightwish, za gothic styl, za Finsko. Proti světu a proti všem a hlavně proti colorkám. Ne, že bych já sama měla nějaké inteligentní texty. Naopak. Taky mi bylo nějakých 14, 15 let. A tak člověk kopíroval obrázky z googlu, články z wikipedie. Občas nějakou tu soutěžičku a diplomeček, aby se zvýšila návštěvnost. V zápalu nostalgie i já občas ještě dneska na svém současném blogu vytvořím nějakou tu bleskovku. To je škoda, že už je dneska málo kdo dělá. Jsou boží. A mě vždycky bavily.
Jsem na tom úplně stejně. Když na nějaký takový blog narazím, mé srdíčko zaplesá. Možná i proto, že jsem tehdy měla svůj nejnavštěvovanější blog. 😀 A hlavně jsem poznala spoustu zajímavých lidí.
A jinak, ta růžovlasá Audrey byla Audrey Kitching. 😀 #stayrawr
Taky jsem míval blog. Taky jsem měl Sbčka. A nezapomeňme na bleskovky! Joooo, najednou mě přepadá nostalgie 😀
pár takových blogů jsem taky mívala – bohužel, možná právě bohudík, protože mě posunuly zas o kousek dál… Každopádně občas mi chybí to, jak v tu dobu byl vnímán blog a bloggerská komunita… ano, taky jsem vyhlašovala soutěže o nejlepší blog, design nebo tak… ale chybí mi to 🙂
S blogem jsem začala v roce 2008, dala si pauzu v roce 2014 když jsem začala s roleplay a teď, když jsem skončila s roleplay, tak mám chuť to tam zase obnovit… jen upřímně nevím, co tam vlastně budu psát a jestli se to na ten blog vlastně hodí.
[13]: Jo, přesně tak 😀
[14]: Je to tak. Jak už dneska blogy moc neletí a hlavní vlna se přesunula na sociální sítě, tak ani na relativně kvalitní blogy moc lidí nechodí… škoda!
[15]: To by teda bylo hodně dada! 😀 Zajímavý nápad, vyzkouším 🙂
[16]: Není, co býval, protože ta hlavní skupina lidí, kteří měli dřív blog, už dnes blog většinou nemá a nová generace se přesunula na sociální sítě. Pokrok zkrátka nezastavíš… lze si jen občas postěžovat 😀
[17]: Je to škoda, ale zas není tolik strašlivých blogů jako tehdy. Protože tehdy jsem jistojistě prskala, jak jsou skoro všechny blogy fakt strašné 😀 Některým lidem se zkrátka nejde zavděčit 😀
[18]: Nojo, bleskovky! Na ty už jsem úplně zapomněla. A na diplomy skoro taky 😀 Jak jsem jen mohla!
[19]: Wow, tak to byl fakt hodně populární. O tom si dneska můžou i ti nejpopulárnější blogeři nechat zdát… nebo minimálně ti normální.
[20]: Nojo, Nightwish, Finsko a Tarja Turunen – další vrstva paměti se mi probrala a tahle blogová témata s ní! Tak to k tobě možná na nějakou tu bleskovku někdy zajdu 🙂
[21]: Ano, Audrey Kitching! To je ona! 😀 Díky za připomenutí.
[22]: Právě 🙂
[23]: Jo, to úplně chápu 🙂
[24]: Jen směle do toho, na blog se hodí prakticky všechno 🙂
Týjo, úplně jsi mi to připomněla!! Kdo tehdy necolorizoval nebo neposlouchal Tokio Hotel? 😀 Musím se přiznat, že mé "mládí" vypadalo úplně stejně a mrzí mě, že jsem všechny moje blogy, které jsem si tehdy vytvořila, smazala. Docela ráda bych se občas vrátila a mrkla na ně.
Jé <3.
Taky jsem zažila tyhle blogové časy! Můj blog patřil k jednomu z těch nevkusných (ale neměl blikající pozadí ani gramatické chyby – jen spoustu překlepů, protože jsem psala RYCHLE!) Přidávala jsem články o tom, že odpoledne půjdu ven s kamarádkou, pořádala SONB, bleskovky a hlavně VGS (Velká grafická soutěž), do které se nikdo nechtěl hlásit. =( =D Colorky jsem taky dělala a připadalo mi to hrozně cool! Psala jsem w místo v, měla sbinka, sbéčka, sbuška… Přidávala jsem "picty", pixelky a mám pocit, že se těm obrázkům říkalo kusovky nebo si to pletu? A nejlepší na tom bylo, že jsem nebyla jediná a se zájmem jsem četla a prohlížela všechny tyhle blogy. Dneska mi je skoro o deset let více (ojoj) a upřímně se za svůj blog (nebo spíše blogy – ráda jsem si zakládala desítky blogů) strašně moc stydím. Na druhou stranu jsem poznala spoustu lidí a s některými z nich se bavím doteď. =)
[26]: Jo, no, taky mě mrzí, že jsem si třeba názvy některých blogů nezapsala, abych se dnes podívala, jestli existují a jak vypadají. Škoda!
[27]: 🙂
[28]: Nojo, VGS! Na to jsem úplně zapomněla 😀 Na kolik věcí ještě díky komentářům nepřijdu! A ano, těm obrázkům se říkalo kusovky (taktéž vytaženo z hodně zaprášeného koutu paměti). Je každopádně skvělé, že jsi touhle cestou našla přátele 🙂 To je dobré vždycky.
Naprosto soutěžím!! 😀 Hlasování o obrázek měsíce, který pak byl v menu, nejlepší song, celebritu… Ježiši to byly časy!