Taky máte někdy výraz jako sekačka na trávu, která zjistila, že si tráva právě založila odbory? Pakliže ano, pak jistě víte, o čem je řeč. Ano, o placaté zemi, na které se světlo šíří tak pomalu, že můžete pouhým okem sledovat, jak se rozlévá až na dno údolí. O Zeměploše. A jejím autorovi – Terry Pratchettovi.
Ve svém okolí mám hned několik lidí, kteří podlehli pratchettovskému kouzlu a znají jeho knihy prakticky nazpaměť. Asi si říkáte, že to je jen takový eufemismus, vždyť je těch knih čtyřicet. Není to eufemismus. Stačí jim přečíst takřka libovolnou větu a oni už vědí, kterou knihu čtete a o čem je zrovna řeč. Po tom, co jsem zeměplošské knihy začala číst ve větším objemu i já, jsem pochopila, co na Pratchettovi jeho fanoušci milují. Pratchett je génius světa bez iluzí.
„Přečetl sis tu smlouvu?“ „Ty ano?“ „Bylo to psaný moc malým písmem,“ mávl Zlota rukou. Pak se rozzářil. „Musela to být skvělá smlouvat, když je v ní tolik psaní.“
Zeměplocha je svět, jehož postavy jsou představeny beze všech příkras. Ankh-Morpork, hlavní zeměplošské město, je místo, kde byste opravdu nechtěli žít – špinavé, zločinné, zkorumpované, s tou nejneschopnější policií, jakou si dovedete představit a s cechem a vrahů a zlodějů. Lidé na Zeměploše jsou zpravidla egoističtí, ochotní věřit každé blbosti, líní a zbabělí. Zní to strašně? Ano, ale Terry Pratchett dokázal tuhle hořkou realitu změnit v takovou podívanou, že se u ní budete lámat smíchy. Mnoho postav ze Zeměplochy totiž poznáte – všechny Pratchettovy figury jsou neobyčejně lidské, a to právě svými negativy. Ty jsou zpravidla lehce přehnané, a tak vás nemohou nerozesmát. Ani hlavní hrdinové nejsou, abych tak řekla, žádní hrdinové. Jsou to prostě obyčejní lidé, kteří se jen přichomýtli k něčemu, o co ani v nejmenším nestáli.
Pratchett, přestože o světě zjevně nemá naprosto žádné iluze, ale nesklouzává k cynickému nihilismu – a to je na něm, vyjma brilantní stylistiky a dokonalého humoru, to nejobdivuhodnější. Jeho kritika je věcná, laskavá a zároveň neuvěřitelně zábavná. Za což také patří dík Janu Kantůrkovi, překladateli zeměplošských knih. Jeho překlad je vpravdě hoden obdivu.
„NESLYŠEL JSI NÁHODOU O MANTHSKÉ ZÁTOCE, CO?“ řekl Smrť.
„Ne, pane.“
„STRAŠLIVÉ ZTROSKOTÁNÍ. ZPRÁVA O NĚM OTŘÁSLA CELÝM SVĚTEM.“
„Kdy se to stalo?“
„TEPRVE SE STANE. JESTLI SE MI PODAŘÍ TO ZATRACENÉ MÍSTO NAJÍT.“
Díky, mistře, že jste nám ukázal, že jde milovat i nedokonalý svět. Jen mi snad odpustíte, že si vaše knihy nebudu zase číst, až mi vytrhnou osmičku. Protože to opravdu nebylo nejstrategičtější rozhodnutí.
zajímavé =)
Paradni, you made my day:-) Od Pratchetta jsem toho precetla vpravde malo, mozna dve knizky max., ale Smrte si pamatuju!:D I tu kasi, ktera vedla na dne rendliku svuj vlastni zivot, nebo jak to tam bylo:)) Dekuju za inspiraci, to mi pripomina, ze bych se k tem knizkam na stredni mela nekdy vratit (vsak mestska knihovna je bozi vynalez!:-)
Čtu Zeměplochu s oblibou, byť nazpaměť každý řádek neznám 🙂 Chvíli mi trvalo, než jsem si k ní našla cestičku. Na Pratchetta musí holt člověk trochu dozrát, šestá třída byla málo.
[1]: Děkuji 🙂
[2]: Moc díky 🙂 Ano, ano, Smrť je vskutku nezapomenutelná postava! A kaše, která žije vlastním životem, to zní opravdu velmi pratchettovsky 😀 Myslím, že když se k Pratchettovi vrátíš, nebudeš litovat – jeho knihy nestárnou, ale zrají 😉
[3]: Taky si myslím, že začít s Pratchettem moc brzo nemá moc smysl. Já jsem první knihu od něj četla ještě jako děcko a velmi brzy jsem ji odložila. Ale teď… teď je to jiné kafe 🙂
Díky za článek, potěšil. Jsem moc ráda, že jsem tě přeci jen přemluvila a že jsi se dostala k Zeměploše. Pratchett je mistr laskavé a shovívavé kritiky, nikdy nezklame a prosvětlí i dosti temné okamžiky.
[5]: Ano, ano, přesně 🙂 Díky za komentář!
Zbožňujem Pratchetta. Škoda, že s nami nemohol ostať dlhšie. Zo Zeměplochy mi chýba dočítať len Pod parou a Nevídaní akademikové. Horšie je to už s kompletnosťou série v mojej knižnici. Musím si dokúpiť ešte 10 kníh. Je to pán autor.
[7]: Wow, to jsi úplně sběratel! To ti fandím 🙂 A ano, že s námi nemohl zůstat déle, je velká škoda…
Tak mám další knížky na seznamu "To si prostě musím přečíst!" 😀
[9]: Jo, dobrá volba! 🙂 Navíc se to čte prakticky samo, občas mám pocit, že jen otáčím stránky 😀 Ideální četba k univerzitnímu studiu!
Pratchett je jednoznačně nejlepší. A na rovinu si řekněme, že i díky Kantůrkovi si to tak užíváme (tedy my, co nevládneme angličtinou). Zeměplochu by si měli všichni přečíst, aby pochopili, jak se má psát. Ach jo, děkuju za tenhle článek 🙂
[11]: Ano, díky Kantůrkovi si to můžeme užívat víc než lidé v jakémkoli jiném neanglickém jazyce 🙂 To je opravdu krásné vědomí. Jsem ráda, že se ti můj článek líbil 🙂 Díky za komentář!