Jsem děsný idealista. A když říkám děsný, myslím děsný. Mám už na kontě pár příhod, které si, záleží na náladě, buď ráda dávám za rámeček, nebo je naopak důsledně zametám pod koberec. No a samozřejmě vždycky ochotně něco podobného udělám znovu. O čem je řeč? O kritice. Těch nade mnou. S mým podpisem.
Poprvé jsem to udělala, když jsem dostala svou první trojku na univerzitě. Byla to nejnádhernější trojka v mém životě za nejnesmyslnější zkoušku na celém bakaláři. Jak já byla nadšená, že už tu látku nikdy v životě nemusím vidět! Tedy ona ta zkouška nebyla tak úplně nesmyslná, minimálně učebnice k ní byla naprosto skvělá, ale celá forma té zkoušky byla tak špatně navržená a celé to bylo tak subjektivně hodnocené, že jsem si sedla, tím nejbrilantnějším slohem, jakého jsem byla schopná, jsem napsala velmi kritickou evaluaci, podepsala ji a odeslala. Jen ať si mě klidně v tom SISu rozkliknou a podívají se na moje známky! Tím lépe. Navíc jsem si řekla, že si to určitě ti učitelé přečtou až na konci zkouškového, tedy až tam ta hodnocení budou mít ode všech, co je chtěli napsat, a také – mimochodem – až budu mít po státnicích. Zhruba za dva týdny mi přišel e-mail od garanta výše zmíněné zkoušky. Dlouhý e-mail. A tak jsme si začali psát. Klepaly se mi při tom ruce, dokonce jsem si vyžádala přátelskou asistenci, že to sama nedám. Slíbil, že moje připomínky vezmou v úvahu na příští poradě. U státnic jsem ho naštěstí neměla, infarkt se nekonal.
Podruhé to bylo loni. Naprosto strašlivý předmět – půlka zbytečná, druhá tak špatně odučená, že ani nevím, jestli taky byla zbytečná. Tak jsem to tam napsala a zase s podpisem. Scénář se opakoval, infarktová situace také. Opět mi přišla dlouhá zpráva, opět jsme si to vysvětlili a vytmavili (já s psychickou podporou) a bylo mi přislíbeno zamyšlení a přehodnocení. Jestli k tomu dojde, to mohou posoudit jen budoucí generace (já osobně o tom dost pochybuju, ale to na principu nic nemění).
No a tentokrát? Říkala jsem si, jestli poslední semestr s nějakými předměty má ještě cenu něco hodnotit… a usoudila jsem, že ano. Takže už tam jsou. Pěkně šťavnatá hodnocení s takovými obraty jako „v současné podobě předmět nemá takřka žádnou informační hodnotu“. Sice už jsem v psaní učitelům velmi zběhlá, ale jestli mi zas nějaký odepíše, zase se mi budou klepat ruce. Protože nemám ani trochu ráda konflikty, ale jsem nepoučitelná, a tak jim tam tu kritiku pod svým jménem vždycky znova napíšu.
Jo a už jsem vám říkala, že jsem dneska psala stížnost do dopravního podniku?
😀 Tak to čekej double odpověď – od dopravního podniku i od dalšího z učitelů… 😀 Zdá se, že Studentské hodnocení je prča – už se na něj těším… 😀
Tak hodnoceni predmetu jsem prenechala jinym, ale… stiznosti na dopravni podnik nebo cestovku apod. uz mam za sebou taky. A taky nesnasim konflikty, ale nekdy to fakt jinak nejde!
[1]: Jojo, odpověď od dopravce už přišla a dostalo se mi omluvy, tak jsem hned spokojenější 😀 No, slovo prča není úplně to, co by mě k tomu jako první napadlo, ale taky se to tak může brát. Každopádně jsem fakt ráda, že u nás na fakultě je a že i takhle docela dobře funguje – některé fakulty to prý vůbec nemají a to je velká škoda. Tak snad budeš z těch šťastnějších 🙂
[2]: Přesně tak! Někdy je to zkrátka tak, že konflikt je menší zlo, než ze sebe nechat dělat úplného blbce. Ale stejně se mi vždycky trochu klepou ruce 🙂
Jestli někdy půjdu na vysokou, tohohle se dost bojím. Už teď na střední mají někteří mojí učitelé velmi subjektivní postoj až to bolí- sleduji nejen občas na sobě, ale i svých spolužácích. Je to děsivé -_-
[4]: Heleď na té vysoké je to hodně podobné jako na středí. Někdy se najdou lepší konkrétní jedinci, ale vždycky jsou to taky jenom lidi, kteří hodnotí subjektivně, mají své mindráky a tak. Takže žádná obří změna se nekoná, snad jen že daleko lépe rozumějí tomu, co vykládají a nemají nad tebou takovou moc. Takže žádný strach, bude to ok 🙂
Wow 😀 evaluaci vyplňuji spíš tak, že prostě jenom zakroužkuju, jak se mi to líbilo nebo nelíbilo. Ale je pravda, že jsem si prošla asi dvěma předměty, který jsou podle mě zcela strašný, povinný a vyučující tu drouhou polovinu sama neumí, nevysvětlí ti nic a ještě je podlá. Akorát vzhledem k tomu, jak se vzájemně milujeme, obávám se, že by mě u státnic definitivně prohodila oknem 😀
Na druhou stranu, asi je to dobře, že jim to píšeš. Mají opravdovou zpětnou vazbu 😀
[6]: Právě! Povinné a strašné předměty, to je vůbec nejhorší kombinace. A jediné, co s tím může student dělat, je psát evaluace 😀 A i tam se trochu bát těch státnic – byť prohazování oknem by z toho našeho přízemí zas tak nevadilo 😉