Přijměte, prosím, omluvu za mou nepsavost a můj dnešní článek vám budiž náplastí na tuto dlouhou pauzu. Bude cestopisný a profesionálně dojmologický: o Jónském moři, milionech olivovníků, spadaných citrónech, silnicích tak úzkých, že jimi ani autobus neprojede, o špinavých a oprýskaných domech, zašmouraných ulicích, smrdících popelnicích a vysokoškolácích, kteří vás obsluhují v restauraci. Stručně: byla jsem v Řecku a byl to výlet v mnohém překvapující.
Řecko, ať tomu chceme věřit, nebo ne, je země sice krásná, ale místy také docela chudá. Nevím, jak pevninské Řecko nebo třeba Kréta, ale ostrov Korfu, přezdívaný pro svou zeleň smaragdový ostrov, a především jeho hlavní město (překvapivě také Korfu), na vás opravdu dýchne duchem chudoby. Domy jsou tu velmi často nehezké, umolousané, ba špinavé, oprýskané a neudržované. Jakmile vylezete z úplného centra, které je pod ochranou UNESCO, chybí tu skoro úplně chodníky, zato ale nechybí neuvěřitelně smradlavé kontejnery a jen o trochu míň smradlavá auta. Druhou stranou mince jsou obrovské vily boháčů (třeba Rotschildů) na pobřeží. A přechodem mezi oběma stranami mince je poměrně dost nedostavěných vil nejspíše zchudlých řeckých exboháčů a strašně moc sezónních podniků, obchodů a obchůdků, ve kterých hledá nějakou tu práci hojnost nezaměstnaných.
Co se týče přírody, je nádherná. Moře křišťálově čisté, úchvatné skalnaté pobřeží, miliony olivovníků, cvrčení cikád. Místo jabloní si Řekové pěstují na zahrádkách citroníky a pomerančovníky, které k našemu údivu nezřídka prostě nechávají opadat (náš údiv ale také trochu opadne, když nám dojde, co my nezřídka děláme s těmi jablky). Také prakticky nemají psy, zato mají spoustu toulavých koček. Občas jsme zahlédli na naše poměry vpravdě obludnou opuncii. Zkrátka pravá středomořská romantika.
Věřte, nevěřte, ale po návatu na pražské letiště jsem měla pocit, že jsem přijela do bohaté a vyspělé západní (a taky trochu severské) země. Pravda, slunce, moře a nádherná středomořská příroda tu nejsou, ale také nevysíláme hned na druhý pohled vzkaz: je dobře, že jsi tady, turisto, protože jinak nebudeme mít v zimě co jíst. Jediné ponaučení, které si z toho lze vzít, je asi toto: leťte se do Řecka válet k nádhernému moři, hodně tam utraťte, protože mnoho jiných příjmů než cestovní ruch leckde nemají, a k servírkám a servírům se chovejte slušně – je totiž dost dobře možné, že jsou to čerství absolventi řeckých univerzit, které prostě jen nikde nechtějí.
Řecko je mou nejoblíbenější destinací! Pro mě má nejkrásnější moře ze všech míst, kde jsem byla. Mým snem je, že bych navštívila všechny řecké ostrovy, nebo aspoň většinu… Zatím jsem byla jen na pevnině s návštěvou Athén či klášterů Meteora a na Thassosu, kterému se zase přezdívá "zelený ostrov" nebo Egejský ráj" a je opravdu nádherný.
Je zaujímavé čítať o dovolenke pri mori z iného pohľadu. Každý, kto odtiaľ príde, príde usmiaty ako slniečko na hnoji, odpočinutý, uchvátený krásou mora…skoro to vyzerá akoby chodili s klapkami na očiach. Ja sa tu so svojou skúsenosťou bohužiaľ podeliť nemôžem, nikdy som nebola na dovolenke tak ďaleko…popravde ma to ani neláka, jednako patrím k ľuďom ktorý majú panický strach z plávania 😀 a jednako mi to za tie peniaze nestojí. Chcela by som síce naživo vidieť západ slnka na pláži, no oveľa okúzlenejšie sa cítim, keď cestujem do školy a za oknami vlaku prebleskujú hory v celej svojej kráse. 🙂
[1]: Ano, moře je v Řecku nádherné. Viděla jsem moří už pár a tohle určitě vyhrává. Ta barva! Ach. Držím ti palce, aby ti tvůj sen vyšel 🙂 Je to sen vskutku krásný 🙂
[2]: To byla také moje motivace – že každý píše jen vysmáté články o tom, jak to bylo krásné, a trochu chybí ta druhá stránka mince… anebo jsem prostě jen profesionální škarohlíd (což zase jsem) 😀 Panický strach z plavání? No páni, s tím jsem se ještě nesetkala… tak třeba se ti to podaří časem nějak obrousit a na tu pláž se přece podíváš 🙂 (A třeba to ani nebude stát majlant…) A ano – hory jsou také nádherné.
To je hrozně smutný článek 🙁 Chudáci Řekové. Člověk si říká, jak bydlet na ostrůvku u moře musí být romantiky, ale ony ty stinné stránky nejsou nic moc. 🙁
[4]: Zas tak hrozně smutný být neměl. Spíš to mělo být odkrytí i druhé (než té sluníčkové) strany mince, o které se člověk moc nedoslechne. Tedy právě to, že to není jen romantika.
Uf, tak já se vrátím z divočiny a naleznu tu haldu mnou nepřečtených tebou napsaných článků. JUPÍ! Zas bude co číst. 😀
Ach, Řecko! Země, jež poznala Sokrata, na níž stály nohy Alexe Makedonského… Země Olypmu a tamních mocných Bohů…
A dnes to není ani stín té bohaté a vyspělé země, jíž beze sporu antické Řecko bylo. (Tedy ne tak úplně, protože to byly hlavně samostatné polis, ale vždyť víš, jak to myslím… ;-))
Shodou okolností je Řecko cílovou zemí mé hlavasky (hlavní vedoucí na dětských táborech). Ta ženská už potřebovala někam takhle vypadnout, páč poslední tábor s ní se rovnal očistci, ne-li rovnou peklu… 🙂
ALe zpět k tobě – jsem ráda, že sis dovču užila. Ale jak se říká – všude dobře, doma taky dobře; a někdy možná i líp… 😀
[6]: Vítej z divočiny zpět do civilizace! 🙂 Ano, v Řecku je krásně. Jen s tou antikou to tam není tak horké, protože to původní antické Řecko bylo v Malé Asii, tedy tam, kde je dnes Turecko – v současném Řecku byly pak až nějaké kolonie. Ale tak nějak vzdáleně tam ten Sókrates vlastně taky byl 😀