Dá se říct, že mise tohoto školního roku je – a snad i bude – v mém životě převratná. Mým cílem bylo naučit se kašlat na školu a povinnosti a víc odpočívat, protože úzkostlivý stresař jsem byla dost dlouho a už jsem toho měla plné kecky. Musím říct, že jsem se tohoto úkolu zhostila svědomitě (jako ostatně jakéhokoli jiného úkolu…) a záhy jsem začala zaznamenávat první úspěchy. Zde jsou mé výsledky, inspirace pro všechny lidi podobných povah a zdroj pobavení pro všechny lidi povah odlišných. Hleďte, co jsem se naučila a co nemusí být samozřejmé!
1) Chodit pozdě na akce, které začínají se zpožděním. Pravda, obnáší to stále ještě velmi přesné propočty plánovaného zpoždění a nezřídka procházky kolem místa určení, ale i tak!
2) Odsunout školu na okraj zájmu. Nad špatnými přednáškami jsem se rozčilovala pořád stejně nebo dokonce víc, to přiznávám. Ale když vidím, že mi předmět nic nedává, tak ho prostě odfláknu. Ano, odfláknu! (Nebojte, neunesli mě mimozemšťani, jsem to pořád já.)
3) Odpočívat, i když mám nesplněné povinnosti. Když mám chuť nic nedělat, tak prostě nic nedělám. Podstatně víc koukám na filmy, pustila jsem se ve velkém do Pratchetta, začala jsem si po dlouhé době jen tak kreslit, založila jsem si blog. Přestože bych právě teď mohla číst knihu na diplomku nebo spoustu věcí zařizovat, tak si jen tak píšu. Tedy můžete třikrát hádat, co půjdu dělat, až to dopíšu, ale… stejně!
4) Něco si koupit pro radost. Tohle jsem nikdy neuměla. Nikdy. Teď se to učím. Je to neuvěřitelné, ale ve svých třiadvaceti letech jsem si poprvé v životě koupila knihu – prostě proto, že jsem ji chtěla. To byla velká premiéra, obzvlášť pro mě, takového knihomola. Nikdy předtím jsem si knihu nekoupila. Vždycky jsem jen brakovala knihovny a do knihkupectví chodila kupovat leda dárky nebo pobuřovat chechtotem nad blbostí některých vystavených titulů – ale to jsem zase svého času dělala docela často.
5) Probudit umrtvené smysly. Myslím tím smysly takříkajíc na blízko, tedy ty opravdu echt fyzické, které jsem dokázala na mnoho let prakticky dokonale vytěsnit. Učím se vychutnávat dobré jídlo a experimentovat s ním, učím se koupit si něco dobrého, když na to mám chuť (byla jsem naučená nemít chuť tak, že jsem ji opravdu skoro nikdy neměla). Učím se znovu čichat ke květinám, hladit kůru stromů, mít ráda voňavé věci a objímat plyšáky, zapomenuté to radosti dětství.
6) Dát na první místo lidi a vztahy. Neobyčejně podstatný bod! Na prvním místě nejsou povinnosti a jakýsi podivný abstraktní řád, ale konkrétní lidi. Když mě potřebují, učím se zahazovat povinnosti. Lidé jsou mnohem cennější.
7) Pustit věci z ruky a nezlobit se na sebe. Snažím se, dělám, co můžu, a když to nevyjde, tak to prostě nevyjde. No a co? Ono to beztak většinou vyjde a stresy s tím nic neudělají tak jako tak. (Tohle mi ale jde obzvlášť pomalu.)
Toť mé sedmero, jímž se pomalu ale jistě béřu ke spokojenějšímu životu – neboť soudím, že každé povaze je třeba jiného receptu (byť hodnoty, které za tím stojí, jsou stále tytéž). Pochybuji, že člověk, který má problémy se sebekázní, by takový návod jako „choď pozdě a víc na všechno kašli“ ocenil. Pro mě jsou to nicméně velké objevy. A nic na tom nemění fakt, že jsou to nade vší pochybnost objevy Ameriky.
Pěkné zásady, objímej stromy s radostí! A kup další knížku, bude mít radost, že je něčí 🙂
Jo jo, nejbližší mě vždycky tak nějak zklidní, když si toho naložím moc a moc to prožívám… 🙂
Doufám jen, že ta knížka pro radost nebyla Archeologie znaku… 😀
Hezky napsané 🙂
[1]: Budu 🙂 Jé, to s těmi knížkami je krásné, takhle mě o tom nikdy nenapadlo uvažovat 🙂
[2]: Právě. A já moc prožívám… tak nějak všechno 😀
[3]: 😀 Ne, naštěstí nebyla! Foucaulta si koupit pro radost… to už bych byla fakt magor! Byla to opravdická normální knížka 😀
[4]: Děkuji 🙂
Skoro to vypadá jako návod pro mě….
Jestli to vážně zvládáš, gratuluji!
Já se do toho pouštět nebudu, jelikož mě by to nestresování stresovalo ještě více 😀
Velmi pěkný článek, a myslím, že by i někomu mohl pomoct. Já osobně se mnoha body řídím a myslím, že už mám nějakou dobu klidnější život, takže od těchto zásad určitě neslevuj! 😀
[6]: No, zvládám, to je možná trochu silné slovo, ale snažím se 😀 A ano, nestresovat se nestresováním – to je samostatná kapitola 😀
[7]: Děkuji 🙂 Neslevím! Myslím, že slevit by znamenalo krok zpátky, který opravdu nechci udělat – také mám díky tomu už nějakou dobu klidnější život 🙂
Kdybych si mohla napsat takový seznam, rovnou aby mě prohlásili za svatou. Všechno obrátit a možná to budu já. 😀
Jednou ze zásad by bylo: neporušovat zásady. Jenže já nesnáším zásady, a je velmi lákavé je porušovat. 😀 Musím na tom taky ještě pracovat. Doufám, že ti to jde líp.
[9]: Napsat seznam a řídit se jím, toť dvě velmi odlišné věci! Takhle to může znít, kdovíjak skvěle můj život nevypadá, ale ono to rozhodně není vždycky takové růžové. Nicméně pokroky, myslím, dělám a to je důležité 🙂 Budu ti držet palce, aby ti to taky šlo a zásady se ti staly o trochu přitažlivějšími 😉