Moderní umění nemusí být špatné – ba naopak, moderní umění může být zatraceně dobré. Po nedělní návštěvě výstavy Brave New World (Skvělý nový svět) v centru současného umění Dox jsem rehabilitovala své pokažené mínění (viz předchozí článek) o moderním umění.
Co je na Skvělém novém světě tak skvělého? Určitě ne líbivost. To, co je tam vystavené, není krásné v běžném smyslu slova. Ale nese to tak pravdivé a znepokojivé poselství, že je to mrazivě dobré. Skvělý nový svět se tematicky točí kolem tří slavných románů – 1984, 451 stupňů Fahrnheita a Konec civilizace (ten se v originále jmenuje Brave new world – odtud název výstavy). Kdo zná alespoň jeden z těchto románů, tak ví zhruba všechno, co vědět potřebuje. Ve zkratce: jsou to děsivé vize totalitní budoucnosti, která je v mnohém velmi znepokojivě podobná naší současnosti. A právě to výstava ukazuje.
Tak třeba padesát velikých televizních obrazovek, na kterých běží ty stejné sestříhané reklamy v bláznivě rychlém sledu a pod tím nápis „It’s your choice“ (Je to vaše volba). Nebo rudá místnost s lebkami, ve kterých jsou vytlačené pěticípé hvězdy a hvězdičky – to jak se komunistická ideologie vryla až do hloubi našich mozků… Anebo film, ve kterém hoří dům, ale všichni normálně pokračují ve svých denních činnostech a vůbec si toho nevšímají. Sušící se lidské kůže na věšáku. Zlatý nákupní vozík na točícím se podstavci. Živí lidé v malých skleněných boxech, kde jen leží v peřině a ťapají si cosi na telefonu.
Zkrátka ukázka z drsné reality dneška, mírně uměleckého přibarvená, ale velmi, velmi přesná. Tak přesná, až mrazí. Člověk se po zhlédnutí musel velmi naléhavě ptát: opravdu žijeme svobodně? A je vůbec celá tahle společnost svobodná aspoň trošku? Může člověk vůbec kdy vytvořit nějakou společnost, která by svobodná byla?
Tedy: ještě že máme instituce, které ukazují dobré moderní umění. Protože tahle výstava je velmi, velmi smysluplná. A někteří by ji měli vidět snad i povinně.
Hezky receno. Skutecna svoboda znamena byt osvobozen {jakozto duse, ktera je vtelena do materialniho tela} od nadvlady smyslu a mysli. Smysly maji pozadavky a jestlize ja nejsem jejich panem, ale naopak oni jsou mymi pany, tak jsem nucen jim slouzit. presto si to zduvodnuji tak, ze to vlastne chci prece JA. Protoze se ztotoznuji s telem- ja jsem telo. Ale JA jsem duse v tele.Citat z BG …….Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není z této změny zmatený.Viz http://www.vedabase.com/cs/bg/2/13
Chystám se na výstavu sama podívat (snad se už brzo dochystám), pak budu moct reagovat víc fundovaně. Ale čekám, že se s tebou stejně shodnu:-)
Tak se každopádně na reakci těším! 🙂